blah. Didak Alois de San Vitores

Didacus Aloysius de San Vitores

2. dubna, připomínka
Postavení:	misionář a mučedník TJ
Úmrtí:	1672

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze španělského šlechtického rodu. Stal se jezuitou a zprvu působil jako profesor na jezuitských školách. V roce 1660 odcestoval přes Mexiko na misie. Jeho nejvýznamnější působiště bylo na Mariánských ostrovech, kde byl prvním misionářem a kde také skončil jako mučedník.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MISIONÁŘ MARIÁNSKÉHO SOUOSTROVÍ

Narodil se 12. 11. 1627 v Burgose ve Španělsku. Otec byl šlechtic Jeroným de San Vitores a matka Františka Alonso de Maluenda. Když mu byly 4 roky, stal se jeho otec poslancem ve sněmovně, a proto se rodina přestěhovala do Madridu.

Od 11 let tam navštěvoval císařskou kolej vedenou jezuity a po dvou letech požádal o vstup do řádu. Už v době noviciátu konaného u města Cuenca pomýšlel na misionářský život. Po složení slibů a doplňujících studiích učil gramatiku v Oropese, pak byl profesorem teologie v císařské koleji v Madridu a také pak vyučoval filosofii v Alcalá. Podroboval se rozhodnutím představených, v nichž viděl Boží vůli. Až v roce 1659 se odhodlal napsat generálnímu představenému dopis, v němž se svěřil se svou touhou obětovat se v misiích.

Rád by do Ameriky, ale byl poslán přes Mexiko do Oceánie, na Filipíny. Dorazil do Manily, nějakou dobu tam byl studijním prefektem a po duchovním cvičení působil v Taytay a na Mariánských ostrovech východně od Filipín, kde nikdo evangelium ještě nehlásal. Naučil se místnímu dialektu tagala a konal v něm lidové misie ponejvíc na ostrově Mindoro. Mariánské ostrovy byly objeveny r. 1521, patřily pod španělskou správu a misionářskou činnost na nich povolil král v roce 1665. Již v prvním roce bylo prý pokřtěno přes 13.000 domorodců a získány další tisíce katechumenů.

Didak cestoval na kanoi po neklidném moři i pěšky v horách. Na krku nosíval růženec a v ruce kříž. Měl i mnohé nepřátele mezi různými domorodými kouzelníky (zv. macanas) a v Číňanu Sangley Choco, který na Guamě šířil pohanské kulty. Na ostrově nebývaly pravidelné deště a kouzelníci slibovali déšť, odvrátí-li se lid od křesťanství. Mnozí se začali zpronevěřovat Bohu a Didak, aby usvědčil kouzelníky ze lži, poprosil Boha o silný liják a Bůh jej hned vyslyšel. Kouzelníci se však více zatvrdili. Dva tisíce stoupenců Choca obléhalo kostel a sídlo misionářů v Aganě, takže musela zakročovat vojenská posádka. Didak si za své sídlo zvolil vesnici Nisihan. Situace se zhoršovala šířením protišpanělské nálady, která se zaměřovala i proti misionářům. V Aganě zabili povstalci čtyři křesťany a asi již před nimi se stal obětí i Didakův spolupracovník, kněz Ludvík de Medina.

Didak za svého čtyřletého působení vybudoval jen na Guamě, v jižní části souostroví, osm kostelů a tři školy. Nakonec ve vesnici Tumonu, 2 km od Agani, když pokřtil na přání matky novorozené děvčátko v ohrožení života, byl jeho otcem Matapangou, který odpadl od víry, probodnut kopím a dalším mužem Hiraoma mu byla roztříštěna hlava šavlí. Současně byl zabit i misionářův průvodce.

Papež Jan Pavel II. uznal jeho mučednictví v roce 1984 a v následujícím roce ho prohlásil za blahoslaveného.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Šíření Boží lásky a dobra víry vzbuzuje negativní reakce služebníků zla. S tím můžeme počítat, ale nesmíme se nechat odradit. Modlitbou růžence budu vyprošovat pomoc a statečnost šiřitelům evangelia.

Milosrdný Bože, Tys povolal blahoslaveného Didaka Aloise, aby těm, kdo dosud neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky a byl ochoten vydat i svůj život; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia poznali, ať na jeho přímluvu a z lásky k Tobě dokážeme snášet všechny obtíže a usilovně směřovat k Tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečných modliteb breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Franciscus de Paola (1507); Eustasius, abbas (629); Didacus Aloysius de San Vitores^♦ (1672); Elisabeth Vendramini^♦ (1860); Franciscus Coll (1875); Leopoldus de Gaiche^♦ (1815); Apphianus (306); Theodora, m. in Palæstina (307); Abundius, ep. Comen (468); Victor, ep. Capuan (554); Nicetius, ep. Lugdunen (573); Ioannes Paine (1582); Petrus Calungsod^♦ (1672); Gulielmus Apor^♦ (1945); Nicolaus Čarneckyj^♦ (1959); Maria a Sancto Ioseph (Laura); Alvarado^♦ (1967)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský