Matthæus Guimerá
| 7. ledna, připomínka | |
| Postavení: | biskup OFM |
| Úmrtí: | 1451 |
| Patron: | sicilského Agrigenta |
| Atributy: | františkánský hábit doplněný znaky biskupské hodnosti |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1377 v Agrigentu na Sicílii rodičům ze Španělska jako Mateo de Gallo Cimarra (někde uváděný jako de Gimena). Příjmení pochází od valencijských předků.V 18 letech se stal františkánem a řeholní sliby složil v roce 1394. Po nich byl poslán na studium teologie do Boloně a v roce 1400 přijal kněžské svěcení. Doktorát z filozofie a teologie získal ve Španělsku. Tam v letech 1400 až 1405 působil jako lidový kazatel v regionu Tarragona. Po opuštění Španělska odešel do Itálie, kde se připojil k přísné větvi observantů a stal se Bernardinovým přítelem a pomocníkem v apoštolátu. Na začátku jeho působení v Itálii je zmiňován jeho pobyt v klášteře svatého Antonína v Padově, kde působil jako novicmistr, a pak, asi roku 1416, přešel na Sicílii. Po dobu 15 let se s Bernardinem (pam. 20. 5.) podíleli na šíření úcty ke jménu Ježíš i oddanosti k Panně Marii. Za papeže Martina V. (1417-1431) byli obviněni z kacířství pro šíření kultu Jména Ježíš. Matouš s Janem Kapistránským u papeže proti tomuto obvinění skvěle vystoupili a papežovo rozhodnutí bylo v jejich prospěch.
Matouš z Agrigenta dál vyvíjel úsilí o návrat k původnímu ideálu františkánského řádu a zřizoval nové kláštery nejen v Itálii. V některých biografiích je zaznamenáno, že 27. 10. 1427 přišel do Valencie a v dalším roce na okraji města založil klášter Santa María de Jesús. Šířil zde františkánskou observanci a úctu ke jménu Ježíš s úctou a odevzdaností k Panně Marii. Za jeho ochránkyni je považována královna Marie Kastilská, manželka krále Alfonse V. Velikého, aragonského panovníka, který později navrhl Matoušovo jmenování biskupem. Matouš na území Španělska vedle Valencie působil v Barceloně, zejména v období zemětřesení, a po něm v srpnu 1427 kázal ve Vichu.
Papežem Evženem VI. byl 17. 9. 1442 jmenován biskupem Agrigenta (Girgenti) a biskupské svěcení přijal 30. 6. 1443. Ve stejném roce byl zvolen provinciálem Sicílie, která měla 50 klášterů, z nichž 38 neslo jméno Santa María de Jesús. Jako pastýř intenzívně reformoval život svého stáda, obnovil disciplínu, bohaté renty svého biskupství určil pro chudé a bojoval proti simonii (svatokupectví). Byl předvolán před papeže Evžena IV. pro nespravedlivá obvinění, který však uznal jeho nevinu. Asi po třech letech episkopátu rezignoval. Rok, ve kterém odstoupil, je označován jako nejisté datum.
Od papeže dostal souhlas k návratu do kláštera v Palermu. Zde prožil poslední roky v tichu a modlitbě. Zemřel asi ve věku 73 let a u jeho hrobu se událo více zázraků. Klement XIII. schválil jeho kult 22. 2. 1767.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
In Baptismate Domini; Raymundus de Penyafort (1275); Polyeuctus, m. in Armenia (asi 250); Lucianus, m. Nicomedić (312); Valentinus, ep. Rhćtić (asi 450); Crispinus, ep. Papien (467); Valentinianus (548); Tillo (asi 702); Cyrus, ep. Ruspen (714); Aldericus (856); Canutus Lavard (1131); Matthæus Guimerá♦ (1451); Ambrosius Fernández♦ (1620); beatorum martyrum tempore gallicae perturbationis♦ (1793 až 1794); Maria Teresia (Ioanna) Haze♦ (1876)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský