sv. Vulfram

Vulframnus

20. března, připomínka
Postavení:	biskup, misionář OSB
Úmrtí:	asi 700

ŽIVOTOPIS

Podle některých údajů se narodil jako syn úředníka u dvora krále Dagoberta. V mládí vstoupil do benediktinského kláštera. Brzy se stal biskupem v Sense, nacházející se jižně od Paříže, ale asi po dvou letech se vzdal úřadu. Jeho touhou bylo působit jako misionář ve Frísku. Odešel do Fontanelle, kde pro svůj plán získal další řeholníky. Obrátili na víru některé domorodce a Vulframovou snahou bylo získat pro víru i panovnické rodiny, neboť to má vždy mimořádný význam pro šíření evangelia v zemi. Syna krále Radboda se mu podařilo získat pro víru. Jeho otec tomu byl zprvu nakloněn, avšak chtěl zůstat na straně svých předků, kteří žili v pohanství a modlám obětovali lidi. Prohlásil, že raději bude v pekle s nimi než bez nich a proti hroznému zvyku se odmítl postavit. Vulfram se pak vrátil na základnu ve Fontanelle, kde zemřel.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Archippus (s. I.); Cuthbertus, ep. Lindisfarnen (687); Vulframnus (asi 700); Hippolytus Galantini^♦ (1619); Baptista Spagnoli^♦ (1516); Franciscus a Iesu Maria Ioseph Palau y Quer^♦ (1872); Iosephus Bilczewski, episcopus (1923); Paulus, Cyrillus et Alius (s. inc.); Urbicius (ca. 450); Martinus, ep. Bracaren (ca. 579); Nicetas, ep. Apollonien (733); artyres in Pal (797); Ambrosius Sansedoni^♦ (1287); Ioanna Véron^♦ (1794); Maria Iosepha a Corde Iesu Sancho de Guerra (1912); Ioannes Nepomucenus, m. Pragæ (1393)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský