sv. Turibius de Mogrovejo

Turibius de Mogrovejo

23. března, nezávazná památka
Postavení:	arcibiskup
Úmrtí:	1606

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze Španělska. V Salamance vystudoval práva. Filipem II. byl ustanoven předsedou inkvizičního tribunálu v Granadě. Od svých 43 let byl 25 let arcibiskupem v peruánském hlavním městě Limě. Cítil s indiánskými domorodci, kteří úpěli pod nadvládou Španělů a měli sklon svou nenávist přenášet na křesťanství. Turibius se naučil jazykům domorodých kmenů. Putoval po celé zemi a hlásal Boží slovo, zakládal kostely, kláštery, školy i nemocnice. Pln horlivosti konal synody a koncily, které podnítily náboženský život. Důsledně hájil práva církve i domorodců, kterým věnoval mnoho péče.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

REPREZENTANT KRISTOVY LÁSKY V PERU

Narodil se 26. 11. 1538 v Mayorze v provincii León ve Španělsku. V Salamance vystudoval práva. Roku 1573 byl ustanoven králem Filipem II. vrchním soudcem u inkvizičního soudu v Granadě. O pět let později jej Filip II. pozval na jednání o situaci v Peru, které tehdy bylo španělskou kolonií. Od roku 1575 nebylo možné najít vhodného nástupce za zemřelého prvního limského arcibiskupa. Bylo zapotřebí schopné osoby k zvládnutí těžké situace v rozvíjející se kolonii a k organizování i usměrňování misionářské činnosti. Král nabyl přesvědčení, že Turibius bude tím pravým mužem, a ač ten se bránil, podal král návrh papeži Řehoři XIII., který v březnu 1579 jmenoval Turibia arcibiskupem v Limě. Turibius nebyl ani knězem a s takovou dráhou nepočítal. Na kolenou v modlitbě se rozhodoval, jak se má zachovat, a výsledkem bylo jeho "fiat" - staň se Pane, jak uznáváš za dobré. Po přípravě, už v následujícím roce, přijal všechna svěcení a v srpnu po posledním svěcení odcestoval do Jižní Ameriky. Arcibiskupskou službu začínal ve 43 letech a v odlišných životních podmínkách, než na jaké byl zvyklý. Přesto dosáhl maxima, protože do nového povolání vložil celou svou inteligenci a veškeré své tělesné i duševní síly.

Obnovoval církevní disciplínu a hned se postavil na ochranu Indiánů proti křivdám, kterých se vůči nim dopouštěli kolonizátoři. Zastával se chudých, utlačovaných bez rozdílu rasy a pomáhal jim. V prvních sedmi letech prošel s pomocí primitivních dopravních prostředků celou diecézí, jejíž rozloha představovala více jak milion čtverečních kilometrů. Byla to plocha bez cest, na nichž by se daly použít běžné dopravní prostředky. Již v roce 1583 svolal i provinční koncil zaměřený na duchovní cesty v Jižní Americe. Tam vypracovali velký a malý katechismus, direktorium pro zpovědníky a kazatelskou příručku. Vytiskli je španělsky i ve dvou indiánských jazycích.

Turibius se naučil i řeč svých Indiánů. Nechtěl reprezentovat království Filipa II., ale království Kristovy lásky a pokoje. Stal se jejich služebníkem, a tak je získával Kristu. Vybudoval mnoho nových kostelů, klášterů, škol i nemocnic. V roce 1591 založil první kněžský seminář na kontinentě. Prosadil, aby výuka domorodých jazyků byla i v budoucnu u kněží a mnichů povinná.

Prostřednictvím třinácti diecézních synod usiloval o náboženské i mravní povznesení duchovenstva a věřících laiků. Svolal ještě dva provinční koncily. Uskutečnil tři další pastorační vizitace, třikrát navštívil všechny farnosti. Pomáhal, povzbuzoval, těšil, někdy i napomínal. Při poslední cestě po diecézi s vypětím sil dorazil do osady Saňa, kde uprostřed domorodých věřících zemřel ve věku 68 let. Jeho ostatky byly uloženy v Limě.

Papež Inocenc XI. ho v roce 1679 prohlásil za blahoslaveného a Benedikt XIII. roku 1726 za svatého.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Pomodlím se k Duchu svatému o to, abych byl ochoten přijmout od Boha jakýkoliv úkol, který by po mně požadoval.

Bože, Tys povolal svatého biskupa Turibia, aby svou apoštolskou horlivostí a láskou k pravdě pomáhal Tvé církvi, aby rostla; prosíme Tě, dej, ať na jeho přímluvu nepřestává růst víra a svatost Tvého lidu. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Turibius de Mogrovejo (1606); Iosephus Oriol (1702); Rebecca ar-Rayyas de Himlaya (1914); Annuntiata Cocchetti^♦ (1882); Fingar seu Guignerus (ca. 460); Victorianus et Frumentius duo (484); Gualterius, abbas Pontisaren (ca. 1059); Otho, eremita (ca. 1120); Petrus^♦, presb (ca. 1306); Methodius Dominicus Trčka^♦ (1959); Geruntius, ep. ltalicen. (ca. s. IV); Petrus Higgins^♦ (1642); Annuntiata Cocchetti^♦ (1882); Severus, abbas Agathen. (s. V); Michael Carvalho, Petrus Vázquez (1624); Aloysius Urbano Lanaspa^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský