Marcellus Pp I
| 16. ledna, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 309 |
| Patron: | čeledínů, metařů, uklízeček |
| Atributy: | jesle, osel, papež |
ŽIVOTOPIS
Jeho pontifikát začal až tři roky po smrti předchůdce a trval jen krátce. Na církvi byly znát rány zasazené nevěrou jejích synů. Marcel byl přísný k odpadlíkům, kteří svou zradu chtěli ospravedlňovat. Pod jeho vedením byla v Římě církev znovu zorganizována. Nový císař Maxentius ji ale začal podezírat a papeže poslal do vyhnanství.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
I NEJNIŽŠÍ PRÁCE MŮŽE BÝT PRACÍ PRO BOHA
Roku 303 bylo rozpoutáno kruté pronásledování křesťanů a po smrti papeže Marcelina (24. 10. 304) zůstával Petrův stolec neobsazen. Ke zvolení Marcela za papeže došlo až 27. 5. 308.
Byl synem Benedikta z Via Lata. Po Diokleciánově pronásledování začal obnovovat Církev. Nad Římem však vládl pohanský Maxentius a mnozí měli obavy, zda se nedostane k vládě krutý Galerius. Jedním z nových úkolů papeže Marcela bylo řešení otázky, která se týkala návratu odpadlých křesťanů zpět do Církve. Vznikl velmi bolestivý problém následkem vzpoury Heraklia proti papežem požadovanému pokání. Přitom Heraklius opouštěl Církev za dob relativního klidu a za Marcela si chtěl vynutit návrat násilím.
Zde si můžeme položit otázku: jak bychom my řešili dilema mezi zajištěnou a nejistou existencí, které je současně otázkou přináležení ke Kristu? (mnozí toto prožili za dob komunistického režimu.) Jde nejen o otázku věčného života, ale především o to, nakolik si vážíme Krista, který má k nám takovou lásku, že se za každého z nás nechal umučit. Petr, domnívaje se, že je ze své síly dost statečný za Krista položit život, ještě téže noci jej třikrát zapřel. Pak neomlouval své jednání, ale bolestně ho litoval.
To vše měl papež na mysli, toužil po návratu odpadlých, ale při zachování spravedlnosti, která vyžaduje úctu a lásku ke Kristu. Kde chyběla vůči Bohu věrnost, tam je k návratu zapotřebí kajícnosti.
Církev v Římě přežila kruté vyvražďování a při organizaci obnovy bylo potřebné rozdělení do více než dvaceti okrsků k zajištění bohoslužeb. Někteří věřící se snažili papeži pomoci finančně či materiálně, a to zvýšilo nenávist proti němu z druhé strany. Římská paní Lucina odkázala Církvi celý svůj značný majetek, což se správci Říma nelíbilo.
Spor kvůli spravedlivému požadavku pokání přešel viditelně a neblaze do ulic a do světské snahy o udržení pořádku, přičemž se vina přičítala přísnosti papeže. Maxentius se chtěl vlivu papeže zbavit, aniž by tím pobouřil proti sobě značnou část Říma. Proto jej nedal přímo zabít, ale potupit a vyhnat. O způsobu nakládání s papežem nejsou všechny zprávy spolehlivé. Byl nucen poklízet po zvířatech. Ale i v té době prý psal biskupům do Antiochie list o přednostním postavení papeže, bez jehož souhlasu nemá být církevní sněm. Ponejvíce je udáváno, že papež Marcel byl odsouzen mimo vyhnanství i k obsluze koní pro poštovní vozy a později u toho místa vznikl chrám jemu zasvěcený.
Další zprávy hovoří o poklízení šelmám. Snad po tajném návratu z vyhnanství měl působit právě v domě paní Luciny, který vysvětil. Pokud se to císař dozvěděl a rozhodl se tam chovat dravou zvěř, papež měl po ní, dle oněch nezaručených zpráv, znovu poklízet.
Po necelých osmi měsících vedení Církve podlehl soužení a byl pohřben v cemeteriu sv. Priscilly u silnice Salaria.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, Tys povolal svatého Marcela do čela své církve, aby nesouce kříž, sloužil jí slovem i příkladem. Na jeho přímluvu chraň všechny pastýře svého lidu i společenství věřících svěřené jejich péči a veď je cestou k věčné spáse. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen. (použito závěrečné modlitby breviáře)Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Marcellus Pp I (309); Danax (století neznámé); Melas (asi 390); Honoratus, ep. Arelaten. (429); Iacobus, ep. Tarentasien (s. V); Titianus, ep. Opitergin. (s. V); Leobatius♦ (s. V); Trivierus (asi 550); Furseus (asi 650); Ioanna♦, virgo Ord. Camald (1105); Berardus, Otho, Petrus, Accursius et Adiutus (1262); Iosephus Vaz (1711); Aloysius-Antonius-Rosselinus Ormières♦ (1890); Iosephus Antonius Tovini♦ (1897)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský