blah. Alfons Navarrete
Alphonsus Navarrete, Ferdinandus a Sancto Ioseph de Ayala et Leo Tanaka
| 1. června, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | 1617 |
ŽIVOTOPIS
Alfons Navarrete byl z dominikánského řádu, Ferdinand od sv. Josefa de Ayala patřil k větvi augustiniánských eremitů a Lev Tanaka byl jezuita. Všichni byli v Japonsku zajati a odvezeni na jeden ostrov, kde podali vrcholné svědectví víry podstoupením mučednické smrti.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
TROJICE JAPONSKÝCH MUČEDNÍKŮ
Alfons Navarrete se narodil 21. 9. 1571 v Logroño ve Španělsku. Byl prvním dominikánem, který v Japonsku za víru položil svůj život. Po dokončení studií byl v roce 1598 jako misionář poslán na Filipíny. K žádosti o povolení vycestovat do Japonska ho navedla zpráva o tamní ukřižování 26 křesťanů v Nagasaki r. 1597. V roce 1610 na cestách po Evropě se snažil o získání nových misionářů pro Japonsko. Potom teprve dostal sám povolení tam odcestovat. S augustiniánem Ferdinandem chtěl do Omury, aby zachránil ostatky dvou nedávno tam popravených misionářů, přispěl křesťanům v nouzi a povzbuzoval je. Snažil se slabým dodat odvahy, a proto se prý veřejně ukazoval v řeholním hábitu. Po čtyřech dnech byl zajat spolu se španělským augustiniánským knězem Ferdinandem de Ayala narozeným v roce 1575 v Ballesteros de Calatrava a domorodým jezuitou Lvem Tanakou. Ve člunu pak byli dopraveni na blízký ostrov Takašima.
Lev Tanaka se narodil se v roce 1590 v Omi v Japonsku do katolické rodiny a od mládí byl aktivním spolupracovníkem v řeholní Společnosti Ježíšově. Stal se katechetou a pomocníkem otce Jana Křtitele Machada. Za pronásledování byli oba zajati na souostroví Goto a Lev vězněn v Omuru a v Kori. Byl považován za laika nikoliv přímo za misionáře. Proto se zprvu s jeho usmrcením zřejmě nepočítalo. Bylo mu dovoleno otce Machada (pam. 22. 5.) doprovázet na popraviště, kde po jeho stětí naplnil lněný šátek mučedníkovou krví.
Tanakův postoj, věrnost a oddanost přispěly k tomu, že po devíti dnech se stal následovníkem otce Machada v mučednické smrti spolu se španělskými misionáři, augustiniánským knězem a dominikánským bratrem. Když měla začít poprava, snažil se od svých druhů trochu vzdálit a ti se lekli, že ve víře zakolísal. On je však ujistil: "Nebojím se smrti, jen se považuji za nehodného umírat s vámi, sluší se, abyste vcházeli do nebe první a pro mne bude ctí následovat vás ve smrti".
Na ostrově Takašima po krátké modlitbě následovalo jejich stětí. Španělské misionáře potopili v dřevěných rakvích. Tělo Lva Tanaka vhodili do moře v rohoži zatěžkané kameny. Z mořské hlubiny později vyplavaly jen ostatky v rakvích, které křesťané s úctou pochovali. Trojici mučedníků blahoslavil papež Pius IX. v roce 1867 společně s 202 dalšími zavražděnými pro svou víru v letech 1617 až 1637 v Japonsku. Připomínky jednotlivých mučedníků jsou v den jejich smrti a společná vzpomínka je krom toho 10. září.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iustinus, philosophus (asi r. 165); Ammon, Zeno (249); Simeon (1035); Theobaldus♦, abbas (1150); Ioannes Pelingotto♦ (1304); Alphonsus Navarrete♦, Ferdinandus a Sancto Ioseph de Ayala et Leo Tanaka (1617); Hannibal Maria Di Francia (1927); Chariton, Charitus (ca. 165); Ischyrion et V socii, milites (ca. 250); Proculus, m. Bononiæ (ca. 300); Fortunatus, presb. (s. IV/V); Caprasius, solitarius (ca. 430); Florus (s. inc.); Ronanus (s. VII/VIII); Wistanus (849); Eneco (ca. 1060); Ioannes Storey♦ (1571); Ioannes Baptista Vernoy de Montjournal♦ (1794); Ioannes Baptista Scalabrini♦ (1905)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský