Marcellinus et Petrus
| 2. června, nezávazná památka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | 304 |
ŽIVOTOPIS
Marcelín byl kněz a Petr exorcista v Ŕímě. Za císaře Diokleciána byli společně uvrženi do vězení, kde pomáhali spoluvězňům duchovně i hmotně. Svým jednáním obraceli pohany na víru a křesťany povzbuzovali ke statečnosti. Pro víru byli sťati. Jsou jmenováni v mešním římském kánonu.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
MISIE KONANÉ V ŽALÁŘI
Žalářními misionáři se stali po svém zajetí kněz Marcelín a klerik Petr s nižším svěcením, který byl exorcistou. Význam těchto mučedníků podtrhává jejich zařazení do první eucharistické modlitby mše svaté. Snad nejstarší zpráva o nich pochází od papeže Damase, jenž v chlapeckém věku mluvil s katem, který vykonal popravu a později se sám stal křesťanem. Damas se o tom zmínil i při skládání náhrobního nápisu na pomník mučedníků.
Marcelín a Petr se dostali do žaláře za nejkrvavějšího pronásledování Církve v době vlády císaře Diokleciána, jenž začalo 23. 2. 303 o svátku boha Terma. K pronásledování křesťanů ho přiměl spoluvládce Galerius poštvaný proti nim matkou a ďáblem. Historici Eusebius s Laktanciem o té době zaznamenali: "Kdo se nechce klanět bohům, je odsouzen a odevzdán katu. Vězení jsou přeplněná. Cesty jsou plné zmrzačených mužů... Biče, železné háky, kříž, divá zvěř trhají útlé děti i s jejich matkami... Kdybych měl sto jazyků, sto řečí a železný hlas, ani tehdy bych nedovedl popsat všechny podlosti, to co páchají soudci na nevinných a spravedlivých lidech, vyčíslit jména všech mučedníků."
Sílu všechno snášet čerpali křesťané z eucharistie, z modlitby, z Bible, ze vzájemného povzbuzování. V něm prý vynikali Marcelín a Petr. Podle historických pramenů, jak uvádí M. Liptovská, "snažili se utvrzovat své bratry a sestry, zapomínajíce na sebe, jako by zapomněli, že sami kráčejí na smrt. Mluvili o slavném vzkříšení Krista, s nímž se mají setkat a zůstat na věky." Následkem toho zněly žalářem chvalozpěvy a žalmy, které ho měnily ve chrám plný Boží přítomnosti. Pohanští věznitelé a kati se stávali svědky zázraku víry a lásky a dnešní dva oslavenci v žaláři křtili, dokud nebyli odvedeni k popravě.
Svou apoštolskou horlivostí ke spoluvězňům připomínají mnohé kněze z koncentračních táborů. A jaké je to s mojí apoštolskou horlivostí? Co bych dělal, kdybych byl pro víru odveden do vězení jako někteří za totality? I kdybych nezapřel svůj vztah k Bohu, dokázal bych z něj čerpat sílu i pro jiné? Je malý předpoklad, že bych byl jiný, než jsem nyní.
Marcelín a Petr podle vyprávění kata museli být podle rozkazu sťati na odlehlém místě v lesní houštině, aby křesťané nevěděli o jejich tělech. Hrob si před smrtí museli sami vykopat. Místo však nezůstalo v dokonalé tajnosti. Poměrně brzy se o něm dozvěděla Římanka Lucilla, která se postarala o důstojný pohřeb. Hrob se nalézal u třetího milníku římské cesty Via Labicana a císař Konstantin Veliký dal nad ním postavit baziliku ke cti mučedníků. Do hrobky v bazilice nechal uložit i svoji matku sv. Helenu.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Zauvažuji o síle svého vztahu k Bohu a potřebě horlivého apoštolátu v mém okolí. Pomodlím se k Duchu svatému za potřebnou sílu ke svědectví, jaké ode mne Bůh očekává, i o poznání svého úkolu křesťana v současné společnosti.Bože, Ty vedeš svou církev, aby ze slavného svědectví mučedníků čerpala sílu a odvahu; pomáhej nám, ať vedeni příkladem svatého Marcelína a Petra také my žijeme z víry a v jejich přímluvě ať máme oporu. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Marcellinus et Petrus (304); Pothinus, Blandina et XLVII socii, - , m.m. (177); Erasmus (asi 303); Nicephorus, ep. Cpolitan. (629); Eugenius Pp I (657); Sadochus et socii♦ (1250); Guido, ep. Aquen. (1070); Nicolaus, peregrinus (1094)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský