sv. Jan XXIII.

Ioannes Pp XXIII

11. října, nezávazná památka
Postavení:	papež
Úmrtí:	1963

ŽIVOTOPIS

Pocházel z početné rodiny v Itálii. Od r. 1904 byl knězem. V 1. světové válce působil jako vojenský duchovní. V roce 1922 začal patřit k římské kurii a od r. 1925 pracoval v diplomatických službách, působil v Bulharsku, v Turecku, byl nunciem ve Francii, od r. 1953 kardinálem a benátským patriarchou. O pět let později byl zvolen papežem a jeho pontifikát trval pět let. Byl velmi laskavý a mimořádně dobrý. Přitom podstatně zmírnil sílu a vliv římské kurie. Byl dokonale sám sebou a plně se podřizoval Duchu svatému. Jím inspirován začal II. vatikánský koncil, jehož druhého zasedání se již nedožil.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

OTEVŘEL CÍRKEV SVĚTU

Narodil se 25. 11. 1881 v Sotto il Monte v Itálii jako Angelo Giuseppe Roncalli. Matka byla Mariana, roz. Mazzola a otec Giovanni Battista. Za doby velké dětské úmrtnosti vyrůstalo v rodině 10 zdravých dětí ze 13 narozených. Po celý rok se časně vstávalo na ranní mši svatou. Rodina Roncalliho žila poměrně tvrdým životem. Na doporučení faráře se Angelo dostal přímo do třetí třídy gymnázia v Celaně, kam denně docházel 7 km. Mezi staršími spolužáky se mu příliš nedařilo. Ve 12 letech byl po zkoušce přijat do gymnázia v Bergamu a vstoupil tam do konviktu. Podle pedagogů vynikal hlubokou vírou se schopností získávat okolí ukázněností, poslušností, trpělivostí a cílevědomostí.

Od roku 1901 byl bohoslovcem Římského semináře v Apollinare. Pro vojenskou službu studium přerušoval, přesto během tří let prý dosáhl doktorátu teologie a 10. 8. 1904 byl v Římě vysvěcen na kněze. Pak se stal sekretářem svého biskupa v Bergamo a také docentem církevních dějin. Za první světové války byl polním kaplanem v různých lazaretech. Po válce spirituálem v Bergamo. Od r. 1921 byl v kongregaci Propaganda fide. Po dalších čtyřech letech vstoupil do diplomatických služeb, stal se biskupem a byl jmenován papežským vyslancem v Bulharsku. Seznámil se tam s pravoslavnou církví a to snad mělo i vliv na to, že koncil, který později jako papež svolal se otevřel dialogu s dalšími nekatolickými křesťany.

V roce 1935 se stal apoštolským delegátem v Řecku. V letech 1943 až 1944 byl vyslancem v Turecku. Od začátku následujícího roku byl nunciem ve Francii. Zastal se německých válečných zajatců a v Chartres zřídil filosoficko-teologickou školu pro Němce. Na začátku roku 1953 byl jmenován kardinálem a stal se benátským patriarchou.

Po pohřbu Pia XII. v říjnu 1958 se účastní konkláve a 28. 10. je neočekávaně zvolen papežem a vybral ji jméno Jan XXIII. V době jeho volby se od něj mnoho nečekalo i vzhledem k jeho věku, ale brzy se ukázalo, jak užitečná volba to byla. Už při papežské korunovaci řekl: "Jsem Josef, váš bratr" (viz. Gn 45,4).

Jeho dobré vlastnosti z mládí se utužily a vzrostly. Byl přirozeně prostý a moudrý, srdečný a přívětivý, uměl žít s humorem. S pokorou plnil svěřené úkoly i ten poslední s vedením Církve, při němž se plně podroboval Duchu svatému. Při svém optimismu nikdy nebyl iluzionistou. Rád povzbuzoval a dodával odvahu. Za jeho pontifikátu se otevřely demokracii dveře do církve a katolická církev se ukázala v novém lepším světle. Osvojil si myšlenku sv. Jana Zlatoústého: "Vůbec by nebylo třeba vysvětlovat nauku, kdyby náš život měl dost vyzařující síly. Nebyla by nutnost slov, kdyby bylo svědectví naši činnosti dostatečné." Myšlenku si vzal za zásadu pro svůj pontifikát. Sám se stal příkladem porozumění. Neohlašoval nová dogmata ani potřebu spásy skrze tuhou přísnost, ale skrze lásku. Více myslel na to, co sjednocuje než na to, co rozděluje. Svět byl rozštěpen na mnoho částí a přišel Jan XXIII. a prohlásil: "Chci být prostě vaším bratrem, plným lásky, otevřenosti a porozumění."

V lednu 1959, na svátek obrácení sv. Pavla, k překvapení světa oznámil svolání celocírkevního a ekumenického koncilu.

Jan roztahoval paže k objetí celého světa, pro každého měl usměvavou tvář a pro každého měl užitečnou odpověď. Když si mu jeden nový biskup stěžoval, že pro tíhu odpovědnosti nemůže spát, odpověděl mu: "Právě tak to bylo se mnou v prvních dnech mého pontifikátu. Pak ale za mnou ve snu přišel můj anděl strážný a domlouval mi: Jeníku, nedělej se tak důležitým. A od té doby zase spím." K andělu strážnému měl krásný vztah a častěji o něm hovořil.

Při promluvě 30. 9. 1959 kladl rodičům na srdce, aby své děti učili, že nikdy nejsou samy, protože mají po svém boku vždy anděla strážného. Radil, že se mají naučit, jak se s ním docela familiárně bavit. Zdůrazňoval, že anděl strážný je dobrý rádce, vystupuje před Bohem v náš prospěch, pomáhá nám v našich potřebách a chrání nás. Při promluvě 9. 9. 1962 zas poučoval o tajemství Pia XI., s nímž měl dobrou zkušenost. "Když musíme rozmlouvat s nějakou osobou, která není přístupná našim argumentům, hledejme útočiště u svého strážného anděla. Svěřme mu celou záležitost. Prosme ho, aby intervenoval u anděla strážce té osoby, se kterou se máme setkat. Když dojde k dohodě mezi oběma anděly, bude rozhovor mezi papežem a jeho návštěvníkem mnohem jednoduší."

Jan vyzařoval klid a zdůvodnil jej slovy: "Kdo má víru, neztrácí nervy. Víra, to je radost, která přichází od Boha."

Ohledně zahájení koncilu a vzniklých reakcí Jan napsal: "Bůh ví, že jsem této velké inspiraci pokorně otevřel svou duši." A prohlásil: "Církev se musí neustále obnovovat." Na začátku koncilu Jan XXIII. prohlásil: "Žijeme jeden s druhým, snažme se navzájem sjednotit a semknout." Řídil pouze první jeho zasedání (11. 10. až 8. 12. 1962) a přípravné práce ke druhému zasedání koncilu.

Jako 80letý si při duchovním cvičení zapsal: "Nepřeji si nic víc a nic míň než to, co mi Pán nabídne. Děkuji mu a říkám mu každý den: Jsem na vše připraven..." K jeho posledním slovům patřilo: "Vydáme se do Pánova domu."

Byl blahořečený 3. 9. 2000 papežem Janem Pavlem II. a jeho tělo bylo v březnu 2001 nalezeno neporušené. Svatořečený byl 27. 4. 2014 papežem Františkem. Ten ustanovil, že sv. Jan XXIII. bude nezávaznou památkou připomínán každoročně 11. 10., v den zahájení II. Vatikánského koncilu, místo dřívější připomínky 3. 6.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Mezi Janovy rady můžeme počítat i jeho zásadu, která bývá opomíjena: "Vykonám každou věc, každou modlitbu, každou povinnost, jako bych neměl nic jiného na starosti, jako kdyby mi Bůh dal život jenom na to, abych udělal dobře právě tuto věc, jako kdyby má svatost závisela pouze na této činnosti. Nebudu myslet na to, co mě potká v budoucnosti, ani na to, co bylo v minulosti." Touto zásadou se chci dnes řídit i já a dobře prožívat každý přítomný okamžik.

Všemohoucí, věčný Bože, Tys postavil svatého Jana XXIII. do čela své církve, aby jí sloužil slovem i příkladem a zahájil její obnovu II. vatikánským koncilem; na jeho přímluvu chraň všechny pastýře svého lidu i společenství věřících svěřené jejich péči a veď je cestou k věčné spáse. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(použito závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Pp XXIII (1963); Philippus, diaconus (s. I.); Tharacus, Probus et Andronicus (asi 304); Nicasius, Quirinus (století neznámé); Sanctinus (s. IV.); Sarmata (357); Firminus, ep. Ucentien (po roce 552); Canicus (599); Anastasius, presb. (666); Gummarius (asi 775); Bruno, ep. Colonien. (965); Meinardus (1196); Iacobus Griesinger de Ulma^♦ (1491); Alexander Sauli (1592); Maria Desolata /Emmanuela/ Torres Acosta (1887); Angelus Ramos Velázquez^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský