Leo Pp III
| 12. června, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 816 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Říma a byl vychováván v lateránském paláci. O Vánocích 26. 12. 795 byl zvolen papežem. Byl aktivní ve stavebnictví a dbal o pravověrnost. V roce 798 řídil římskou synodu a odsoudil na ní adoptiánský blud. Trpěl za protipapežské vzpoury. Za pomoci Karla Velikého se vrátil na svůj stolec a Karla korunoval na císaře. Po jeho smrti se dočkal pokusu o další vzpouru. Lev III. předčil svého předchůdce ve výstavbě nových chrámů i jejich zvelebování. Prožil mnohé útrapy a hoře.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PAPEŽ TO NEMÁ SNADNÉ
Narodil se jako syn římského občana Asupia. Od mládí byl vychováván v lateránském paláci. Byl rozhodný, štědrý a měl příjemné vystupování, proto byl oblíbený. Jako vestiárius měl na starosti šatny papežských rouch a dozor nad klenotnicí. Význačnost jeho úřadu se řadila hned za sedm hlavních úřadů papežské kurie. Stal se také kardinálem knězem u sv. Zuzany.
Dne 26. 12. 795 byl kněžstvem, šlechtou i lidem zvolen jednomyslně papežem a následující den vysvěcen na biskupa. Po vysvěcení oznámil Lev III. své zvolení králi Franské říše Karlovi. Vyměnili si spolu dary a Karel ve svém listu se dotkl úloh tehdejší katolické akce, práv i povinností a jejich rozdělení mezi apoštolskou stolicí a trůnem.
Papež Lev III. byl aktivní v tom, že začal s výstavbami. Také horlivě dbal na správné hlásání nauky o víře. V roce 798 zasedala jím svolaná synoda římská, na níž byl zavržen adoptiánský blud urgelského biskupa Felixe. Lev III. mu pohrozil klatbou, pokud by se svého bludu nezřekl. Potvrdil také cášské usnesení synody. Cášská synoda přispěla do vyznání víry vložením "filioque" - Duch svatý vychází z Otce i Syna. Lev III. správnost učení schválil, ale jeho vkládání do vyznání víry nedovolil s ohledem na to, že původní vyznání bylo řízené vnuknutím Božím a on se nechtěl považovat za moudřejšího sv. otců, kteří ho sestavovali.
Synovci předchozího papeže Hadriána, Paschalovi, který byl prvním ministrem na úrovni dnešního státního sekretáře, se nelíbilo zvolení papeže z méně významné rodiny a svým odporem k němu nakazil postupně své příbuzné a přátele a umluvil s nimi papežovo svržení. Stal se hlavou protipapežské vzpoury. Spiklenci při procesí na sv. Marka papeže přepadli a ten zraněný zůstal ležet před oltářem, uvězněn v kostele sv. Silvestra. Nakonec byl svými lidmi spuštěn po provaze a donesen k sv. Petru. Odtud pak dopraven ke králi Karlovi do Frank.
Spiklenci v Římě na sebe strhli moc a sestavili obžalobu Lva III., kterou poslali králi Karlovi. Ten po šetření poslal papeže na podzim roku 799 s doprovodem vojska do Říma. Karlovi legáti tam pak zahájili soud a konečný verdikt o výši trestu byl ponechán Karlovi.
Karel byl Lvem III. uvítán u sv. Petra 24. 11. 800. Po týdnu spolu zasedali ve velechrámu a Karel prohlásil, že přišel obnovit narušený pořádek a potrestat zločiny. Papež se veřejně očistil od všech žalob a přitom zdůraznil, že k tomu není nucen zákonem, ani to neukládá obyčej. Šlo mu o to, aby všichni byli bezpečně zbaveni nespravedlivého podezření. Pro spiklence s Paschalem odsouzené na smrt vyprosil Lev III. změnu trestu smrti ve vyhnanství do Frank.
Obavy před dalšími vzpourami i před islámem vedly papeže ke spojenectví s nejmocnějším západním vladařem Karlem. Obnova západního císařství se mu zdála nutností, proto na Boží hod vánoční v roce 800 vsadil králi na hlavu císařskou korunu s celou ceremonií. Pomazal ho svatým olejem a oděl do císařského purpuru. Událost byla velmi významná jak pro papežství, tak i císařství; pro církev i stát. Císaři se dostalo vyššího posvěcení a větší důstojnosti v očích křesťanů. Papežství získalo v císařství ochranu své církevně politické moci a podpory náboženské i organizační činnosti. Náboženská autorita v tehdejší době potřebovala mít oporu u světské moci pro udržení patřičné vážnosti a snazší plnění svého poslání.
Všechny následky ale pozitivní nebyly. Řekové byli Karlovou korunovací roztrpčeni a kvůli ní se zvětšila propast mezi Východem a Západem. Spojení církve se státem se po čase také nejevilo jako dobré. Původně se zřejmě nepočítalo s možností bojů mezi papežstvím a císařstvím, ke kterým v pozdějších dobách došlo.
Císař Karel se v Římě zdržel do Velikonoc. V bývalém Langobardsku zanechal syna Pipina a na dalších místech Itálie hrabata jako své úředníky. Pipin však zasahoval do církevního vlastnictví a hrabata se k papežským úřadům chovala velkopansky. Nakonec začaly i nové neshody mezi římskou šlechtou. To vše přimělo Lva III. v roce 804 k cestě do Frank za Karlem.
V červenci 810 italský král Pipin zemřel ve 32 letech a za nového italského krále určil císař Karel nemanželského syna Bernarda. Brzy poté zemřel i další císařův syn Karel. Císař Karel ve svém zármutku jeho korunu r. 813 sám vložil v Cáchách na hlavu poslednímu synu Ludvíkovi. Nedbal přitom na papeže a došlo k právním svárům. Císař Karel, jemuž se dostalo názvu Veliký, zemřel 28. 1. 814. Záhy na to přívrženci vyhnaného Paschala zosnovali novou vzpouru proti Lvu III. Spiknutí bylo odhaleno a několik velezrádců popraveno.
Papež Lev III. se hodně zasloužil o nové stavby a výzdobu kostelů. Mezi stavbami vyniklo slavné triklinium (sál), kaple sv. Michala v lateránském paláci, u sv. Petra obnovil křestní kapli Damasovu a znovu vystavěl kapli sv. Kříže, zdobenou mozaikami. Mezi další stavby patří např. obnova starodávného kláštera sv. Štěpána a v jeho blízkosti zbudování kláštera sv. Martina. Rovněž trojlodní baziliku sv. Nera a Achilea. Také nechal zhotovit různé mosaikové a další výzdoby.
Lev III. zemřel 12. 6. 816 a byl pochován ve svatopetrské bazilice. Za svatého byl prohlášen v roce 1673.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Protože papež to nemá snadné nejen tehdy je-li přímo pronásledován, ale už i pro samotnou zodpovědnost a potřeby související s posláním, budu na současného svatého Otce pamatovat ve svých modlitbách.Všemohoucí, věčný Bože, Tys postavil svatého Lva III. do čela své církve, aby jí sloužil slovem i příkladem; na jeho přímluvu chraň všechny pastýře svého lidu i společenství věřících svěřené jejich péči a veď je cestou k věčné spáse. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Gaspar Bertoni (1843); Onuphrius, anachoreta (asi 400); Leo Pp III (816); Guido♦, presb (asi 1245); Florida Lucretia Helena, Cevoli♦ (1767); Basilides, m. apud Romam (s. inc.); Odulphus (ca. 865); Eskillus (ca. 1038); Placidus♦, abbas (1248); Florida (Lucretia Helena); Laurentius Maria a Sancto Francisco Xaverio Salvi♦ (1856); Merces Maria a Iesu Molina♦ (1883)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský