Ediltrudis
| 23. června, připomínka | |
| Postavení: | královna, abatyše OSB |
| Úmrtí: | 679 |
| Patron: | proti očním chorobám |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z královského rodu v Anglii. V dětství udělala slib panenství. Později se musela vdát za Girvira Tondberta. Toho přemluvila k manželské zdrženlivosti. Brzy se stala vdovou a po pěti letech se znova musela vdát za krále Northumbrie Egfritha. I toho přiměla k životu bez dovršení manželství. Po 12 letech se ale rozešli. Ediltruda pak vstoupila do kláštera a po dvou letech sama založila klášter, v němž byla vzornou abatyší až do předčasné smrti, k níž jí dopomohla morová epidemie.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ŽENA DVOU MUŽŮ, KTERÁ ZŮSTALA PANNOU
Narodila se v r. 635 v Exningu v Suffolském hrabství v Anglii jako královská dcera Ána a jeho manželky Anny. Od dětství byla vychovávána ke zbožnosti a ve své touze patřit cele Ježíši mu v dětství zaslíbila své panenství. Otec prý o slibu nevěděl a nařídil jí provdat se za mocného knížete Girvirů Tondberta. Ediltruda hledala pomoc u Boha a toužila mu zůstat věrnou pannou i přes zdánlivě neřešitelný problém. Křesťanský Tondbert si vážil jejích ctností a uvolil se k žít v manželské zdrženlivosti. Po několika málo letech Ediltrudě Tondbert zemřel a ona se odstěhovala na ostrov Ely v Essexu. Tam v ústraní chtěla vést duchovní život až do smrti.
Po pěti letech téměř poustevnického života se o její ruku začal ucházet patnáctiletý král Northumbrie Egfritha. Z politických důvodů ji otec opět ke sňatku přinutil. Také o 10 let mladšího Egfritha Ediltruda přiměla k šetření jejího slibu a k životu bez dovršení manželství. Po 12 letech Egfrit po marných pokusech, aby biskup Vilfrid zprostil manželku manželství odporujícímu slibu a přemluvil ji k normálnímu životu, se s ní po dohodě rozešel. Rozchod byl možný, protože manželství nebylo prý nikdy dokonáno.
Ediltruda hned r. 671 vstoupila do benediktinského kláštera v Koldinghamu, kde přijala z rukou biskupa Vilfrida řeholní závoj. Dva roky na to na pustém místě ostrova Ely založila nový klášter, v němž se stala abatyší. Je uváděna jako velmi pečlivá matka představená, která své sestry vedla s citem a sama žila asketicky. Jedla jen skrovně jednou za den a denně od půlnoci do rána setrvávala v chrámě na modlitbách.
Když se v roce 679 šířila v Anglii morová epidemie, byl jí postižen i klášter na Ely i sama abatyše. Při potřebném rozřezávání boule na hrdle přijímala bolest jako dostiučinění za dřívější zbytečné nošení šperků a velebila Boží milosrdenství.
Podle svého pokorného přání byla pohřbena na obecném hřbitově. Abatyše Sexburga nechala po 16 letech ostatky své sestry Ediltrudy vyzvednout. Její tělo bylo shledáno zcela neporušené a někteří nemocní, kteří se jí dotkli, byli zázračně uzdraveni.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Je mi nabídnuta ukázka, jak donucení druhého k rozhodnému kroku může být nesprávné a byl mi dán příklad velké důvěry v Boha a pokory. Z obojího si vezmu poučení a budu upřednostňovat to, co je skromnější.Bože, Tys povolal svatou Ediltrudu, aby následovala Tvého Syna cestou čistoty a pokory; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iosephus Cafasso (1860); Ediltrudis (679); Thomas Garnet (1608); Maria♦, reclusa (1213); martyres Nicomedi (303); Bilius (ca. 914); Lanfrancus♦, ep. Papien. (1194); Valherus (1199); Thomas Corsini♦ (1343); Petrus Iacobus de Pisauro♦ (ca. 1496); Maria Raphaela (Sanctina); Cimatti♦, 23.6. (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský