Ansgarius
| 3. února, připomínka | |
| Postavení: | arcibiskup OSB |
| Úmrtí: | 865 |
| Patron: | biskupství Hamburk a Brémy |
| Atributy: | kožešina a skupinka pohanů |
ŽIVOTOPIS
Nejdříve byl mnichem v klášteře Corbie, později učitelem v Korvey. Potom se stal apoštolem Dánů a Švédů. V roce 831 byl jmenován biskupem v Hamburku, dále papežským legátem pro Skandinávii a nakonec arcibiskupem v Brémách.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
APOŠTOL SEVERU
Narodil se asi roku 801 v Pikardii na severozápadě tehdejšího území Francie blízko benediktinského opatství Corbie. V pěti letech mu zemřela matka a o jeho výchovu pak bylo postaráno v blízkém klášteře. Dosáhl tam vynikajícího vzdělání a složil řeholní sliby.
V roce 823 se stal učitelem nově založené klášterní školy v Korvey v Sasku. Když následník dánského trůnu Harald v Mohuči přijal slavně sv. křest, císař Ludvík Zbožný rozhodl, aby ho Ansgar následoval do jeho země jako misionář. Aniž tam dosáhl velkých úspěchů, byl odtud odvolán do Švédska, kde v městě Björkö založil větší církevní obec a vybudoval první kostel ve Skandinávii.
V roce 831 se vrátil do Saska a stal se prvním hamburským biskupem. V následujícím roce byla jeho biskupská volba při návštěvě Říma potvrzena a zároveň jej Řehoř IV. jmenoval apoštolským legátem pro Dánsko, Švédsko a severní Slovany. Ansgar pověřil spolubratry Gautberta a Nitharda hlásáním evangelia ve Švédsku a sám odešel do Dánska, kde byla evangelizace obtížnější. Budování základů začal vzděláváním dánských mladíků v novém klášteře v Turholtě na území nynější Belgie. Při politickém dělení země v roce 843 však tento klášter ztratil.
O dva roky později přišla další rána, kterou bylo zničení Hamburgu normanskými piráty. Bylo mu pak nabídnuto uprázdněné brémské biskupství, a došlo tak ke vzniku hambursko-brémského biskupství, které se stalo základnou pro evangelizační působení na severu.
Ansgar při svém působení v Dánsku získal krále Horida a postavil pět kostelů. Pak se vydal do Švédska, kde byl jeden jeho spolubratr zabit a druhý vypovězen. Získal pro Krista švédského krále Olafa a upevnil tamní křesťanské obce. Správou pověřil Remberta, který se později stal jeho nástupcem na arcibiskupském stolci. Ten byl ustanoven ke konci Ansgarova života. Jednalo se o povýšení spojeného biskupství. Poslední období života Ansgar věnoval modlitbě, skutkům blíženecké lásky a přípravě se na smrt.
Při veškeré organizační a apoštolské činnosti žil celý život jako pravý mnich s posty a modlitbami, k asketickým skutkům patřil žíněný pás, který nosil na těle. Byl štědrý k vdovám a sirotkům, zjednával četným otrokům svobodu, i když šlo o nepřátele. Při všech starostech byl i spisovatelem, např. autorem životopisu prvního Brémského biskupa sv. Willehada. Základem jeho vnějších úspěchů bylo vnitřní skryté úsilí a stálé spojení s Bohem. Tak to v životě bývá a mělo by to být poučením i pro nás, chceme-li něčeho dosáhnout.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Vše, čeho budu chtít dosáhnout, budu podporovat modlitbou."Bože, Tys poslal svatého biskupa Ansgara, aby hlásal evangelium skandinávským národům; na jeho přímluvu uchovej světlo své pravdy i nám a dnešnímu světu. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen"
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Blasius, ep. et m. in Armenia (asi r. 320); Ansgarius (865); Simeon et Anna; Celerinus, Celerina, Laurentius et Ignatius, m. Carthagine (s. III.); Leonius (s. IV.); Teridius et Remedius (s. IV./V.); Lupicinus, ep. Lugdunen (s. V.); Adelinus (asi 696); Wereburga (asi 700); Berlindis (s. VIII. až X.); Helinandus♦ (po roce 1230); Ioannes Nelson♦ (1578); Iustus Takayama Ukon (1615); Maria a Sancto Ignatio (Claudina) Thévenet (1837); Maria Anna Rivier (1838); Maria Helena Stollenwerk♦ (1900); Aloysius Andritzki♦ (1943)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský