Maria a Sancto Ignatio (Claudina) Thévenet
3. února, připomínka | |
Postavení: | zakladatelka Kongregace sester Ježíše a Marie |
Úmrtí: | 1837 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 30. 3. 1774 v Lyonu ve Francii do zámožnější rodiny. Rodiče ji dali na výchovu k benediktinkám v opatství Saint-Pierre-les-Nonains. Studie ukončila v době vypuknutí Francouzské revoluce (trvala od 5. 5. 1789 do 9. 11. 1799), kdy jí bylo 15 let. Celým srdcem přilnula k Ježíši a zraňovaly ji proto urážky Boha a církve, které musela slyšet.Zvláště děsivým se pro ni stal 5. leden 1794, kdy dav řádící zběsile ve městě odvedl její dva bratry Ludvíka a Františka na popraviště. Byla přítomna, jak je před zavražděním mučili, a v hlavě jí utkvěla jejich poslední slova: „Klaudie, odpouštěj, stejně jako my odpouštíme!” Ze zážitku ji na celý život zůstal nervový tik v hlavě a návaly dušnosti.
Poslední slova bratrů se stala smyslem jejího života. Začala pomáhat v mnoha těžkých situacích způsobených revolucí, s touhou dávat mladým ženám poznat a milovat Ježíše a Marii.
Věřila, že jen láska je schopna změnit všechno k lepšímu. Především viděla potřebu pomáhat sirotkům, kterých stále přibývalo. Klaudie po opuštění rodného domu se stala sestrou Marií od sv. Ignáce. Naplno pomáhala chudým, hladovým a nemocným. Přidaly se k ní další ženy a pod jejím vedením vzniklo charitativní sdružení „Association du Sacrè-Cceur“. Z něj již 6. 10. 1818 v Pierres-Plantées vzešlo založení Kongregace sester Ježíše a Marie. Asi o dva roky později vzniklo sídlo kongregace ve Fourvière. Jedním z jejich cílů bylo shromažďovat chudé dívky a starat se o ně až do věku 20 let. Vyučovala je základním znalostem a také řemeslu. Zároveň jim ústav sester dával pevnou náboženskou a mravní formaci. Druhým cílem, který Klaudie jako Marie od sv. Ignáce vytyčila, byla křesťanská výchova všech společenských vrstev s upřednostňováním dívek a mladých žen.
Před smrtí připravovala ve Fourvière poslední návrh stanov a zde také ve věku 63 let zemřela.
Blahořečená byla 4. 10. 1981 a svatořečená 21. 3. 1993 papežem Janem Pavlem II.
Blasius, ep. et m. in Armenia (asi r. 320); Ansgarius (865); Simeon et Anna; Celerinus, Celerina, Laurentius et Ignatius, m. Carthagine (s. III.); Leonius (s. IV.); Teridius et Remedius (s. IV./V.); Lupicinus, ep. Lugdunen (s. V.); Adelinus (asi 696); Wereburga (asi 700); Berlindis (s. VIII. až X.); Helinandus♦ (po roce 1230); Ioannes Nelson♦ (1578); Iustus Takayama Ukon (1615); Maria a Sancto Ignatio (Claudina) Thévenet (1837); Maria Anna Rivier (1838); Maria Helena Stollenwerk♦ (1900); Aloysius Andritzki♦ (1943)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský