Ioanna Valois
| 4. února, připomínka | |
| Postavení: | královna a zakladatelka řádu |
| Úmrtí: | 1505 |
| Patron: | Bourges |
| Atributy: | almužna, důtky, hermelín, korunka, řeholní oděv s černým závojem |
ŽIVOTOPIS
Byla dcerou Ludvíka XI. Po zrušeném manželství s králem Francie Ludvíkem Orleánským založila řád anunciátek. Žila pokorným a odříkavým životem.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
MALÝ VÝZNAM KRÁLOVSKÉ KORUNKY
Narodila se roku 1464 jako dcera francouzského krále Ludvíka XI. a Charlotty Savojské. Pro její tělesnou vadu ji otec neměl rád. Byla hrbatá, měla neštovice a do tělesné krásy jí hodně chybělo. Přesto ji otec provdal již ve 12 letech za 14letého bratrance vévodu Ludvíka Orleánského. Pomáhala mu snášet příkoří, když se její bratr Karel dostal na trůn a uvěznil ho. Karel ale zemřel a Ludvík usedl na trůn s pořadovým číslem XII. Po svém boku chtěl mít místo Jany vdovu po Karlovi Annu Bretaňskou. Požádal proto o zrušení manželství s odůvodněním příbuzenství i domnělé neplodnosti Jany a papež Alexandr VI. vyhověl.
Od té doby žila Jana na svém zámku v Bourges, vynikala pokorou a dobročinností. Svému muži odpustila a toužila po řeholním životě. Za pomoci františkána Gabriela Nicolase a podpory Františka z Paoly založila řád anunciátek (Zvěstování Panny Marie) a sepsala pro něj řeholi. S modlitbami bylo jejich úkolem i smiřování nepřátel. Řád byl podřízený generálovi františkánů a schválený v únoru r. 1501. Po noviciátu složila Jana r. 1503 s několika družkami věčné sliby a se jménem Gabriela Marie zbývající léta vedla asketický život.
Její ctnosti mohou být příkladem zejména pro ty věřící, které partner opustil z jakýchkoliv důvodů. Také pro ty, kdo cítí ponížení pro nedostatek krásy. Vždyť trvalá krása je jen z duchovního života, který přechází ve věčnost. Svatý Pavel v listu Filipanům tvrdí, že vše považuje za škodu (za ztrátu) ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, který mu je nade všechno; pro něj se všeho zřekl, považujíce to za brak (dle jiných překladů za nic nebo dokonce za něco, co smrdí), srov. Flp 3,8. Tak také Jana měla před sebou Krista, který byl mnohem víc než to, co opouštěla.
Blahořečená byla 21. 4. 1742 papežem Benediktem XIV. a kanonizována 28. 5. 1950 papežem Piem XII.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Sestavím nebo přehodnotím žebříček toho, co upřednostňuji.Bože, Tys dal své služebnici sv. Janě z Valois správné poznání a naplnil ji svou láskou; prosíme Tě: naplň těmito svými dary i nás, abychom Ti sloužili s upřímným srdcem jako ona a vydávali o Tobě svědectví svou vírou i životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(ze závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Eutychius, m. Romæ (století neznámé); Papias, Diodorus et Claudianus, martyrum in Pamphylia (s. III.); Phileas et Philoromus (s. IV.); Isidorus, presb. in Ægypto (asi 449); Aventinus, ep. Carnuten (po roce 511); Aventinus, famulus (asi 537); Rabanus Maurus (856); Nicolaus Studita (868); Gilbertus, presb. (1189); Ioanna Valois (1505); Ioannes Speed♦ (1594); Iosephus de Leonessa (1612); Ioannes de Brito (1693); Eduardus Franciscus Pironio ♦ (1998)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský