sv. Jan de Brito

Ioannes de Brito

4. února, připomínka
Postavení:	kněz, misionář SJ
Úmrtí:	1693

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze vznešeného rodu v Portugalsku. Z Lisabonu odešel jako jezuitský misionář do Indie, kde působil od r. 1673 s krátkou přestávkou až do své mučednické smrti ve 46 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NEJCENNĚJŠÍ JSOU DUŠE PŘIVÁDĚNÉ KE KRISTU

Narodil se v hlavním městě Portugalska v Lisabonu 1. 3. 1647. Brzy po narození se jeho otec stal brazilským místokrálem a odcestoval do této velké portugalské kolonie, v níž o tři roky později v Rio de Janeiro zemřel. Od devíti let byl Jan pážetem na královském dvoře a přitom studoval v kolegiu sv. Antonína. Prožil onemocnění tuberkulózou s ohrožením života. Tehdy jeho matka slíbila sv. Františku Xaverskému, že za uzdravení bude chlapce oblékat po dobu jednoho roku do jezuitského oděvu. Po slibu náhle nemoc ustoupila, proto záhy začal nosit řeholní roucho i s růžencem. Matčiným přáním byl jen rok, ale v necelých 16 letech ji Jan uprosil, aby znovu mohl řeholní oděv obléknout skutečným vstupem do řádu r.1662. Studoval filosofii i teologii a ve 26 letech byl vysvěcen na kněze. Generálnímu představenému P. Olivovi se svěřil se svou touhou po misionářské činnosti v Indii. Bylo mu umožněno brzy tam odcestovat a v Goy na hrobě sv. Františka Xaverského si vyprošovat potřebné milosti pro budoucí práci v misii.

Přestože někteří z představených si přáli, aby učil filozofii, byl nakonec poslán do obtížné misie Madura v Madrasu na jihovýchodě Indie. Jednou z překážek misijní práce bylo kastovnictví. Kdo se stýkal s jednou kastou, nesměl se setkávat s druhou. Jan po způsobu Baldassara vyřešil situaci tím, že vystupoval jen jako poustevník, asketa, kterému se setkání s rozdílnými kastami tolerovalo. Zvykům a chování lidí (hinduistů), mezi nimiž žil, se snažil přizpůsobit, jak jen mohl. V roce 1686 se stal představeným rozsáhlé misie a konal větší cesty. V Mangalam byl zajat a přivázaný na skále podstoupil mučení. Po zbičování bambusovými pruty byl s vyhrůžkami propuštěn, i když ho původně chtěli zabít. V hlavním sídle misie se pak dověděl, že ho představení volají do Říma, aby podal zprávu o situaci a největších potřebách. V roce 1688 přicestoval do Portugalska, kde byl o jeho přednášky o indických misiích značný zájem a v obleku indického askety nadchl mnohé mladé muže pro misie. Přičinil se také o založení peněžního fondu k udržení domorodých katechetů a na sociální záležitosti v misiích.

Nedal se zlákat nabízeným biskupstvím ani královskou nabídkou, rozloučil se s matkou a odplul zpět do Indie, aby pokračoval v misijní činnosti. Za 15 měsíců pokřtil v kraji Maravá přes 8000 katechumenů a nepřátelé křesťanů mu opět vyhrožovali smrtí. Nedal se zastrašit a obrátil i příslušníka panovnické rodiny. Největší problém vznikl tím, že obrácený měl dle zvyklostí čtyři manželky. Tři propustil a nechal si jen tu, která s ním uvěřila. Jedna z propuštěných se obrátila na svého strýce, rádžu z Maravy, a obvinila misionáře de Britto, že je příčinou jejího zapuzení. Z tohoto podnětu začal rádža křesťany pronásledovat.

Jana de Britto chytil na misijní cestě 8. 1. 1693 a za porušení zákazu hlásání evangelia jej odsoudil na oko k vyhnanství a dal ho odvést do města Oriur (Ugur) v okrajové provincii. Tam byl místodržitelem jeho bratr, který přijal výzvu k Janově likvidaci. Než k ní došlo, Jan ještě zbitý psal svému provinciálu z vězení, že obšírně svědčil o křesťanské víře a čeká ho šťastný den. V tom dnu mu odsekali ruce, nohy a hlavu a tělo napíchli na kůl. Jeho mučednická smrt přispěla k dalšímu rozkvětu misie. V Oriuru se vzápětí začaly dít velké zázraky a místo popravy se stalo hojně navštěvovaným poutním místem.

Na královském dvoře v Lisabonu byla konána slavnost k poctě mučedníka, bývalého pážete, které se zúčastnila i jeho matka.

Kanonizován byl 22. 6. 1947 Piem XII.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Je třeba stále zachraňovat duše. Podílet se můžeme každý např. častou střelnou modlitbou: "Ježíši, Maria, miluji Vás, zachraňte duše." Aby však má modlitba byla pravdivá musí má duše být čistá a plná touhy. V tom ať je mé předsevzetí.

Milosrdný Bože, tys povolal svatého Jana de Brito, aby těm, kdo dosud neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia už poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(ze závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Eutychius, m. Romæ (století neznámé); Papias, Diodorus et Claudianus, martyrum in Pamphylia (s. III.); Phileas et Philoromus (s. IV.); Isidorus, presb. in Ægypto (asi 449); Aventinus, ep. Carnuten (po roce 511); Aventinus, famulus (asi 537); Rabanus Maurus (856); Nicolaus Studita (868); Gilbertus, presb. (1189); Ioanna Valois (1505); Ioannes Speed^♦ (1594); Iosephus de Leonessa (1612); Ioannes de Brito (1693); Eduardus Franciscus Pironio ^♦ (1998)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský