Světci k nám hovoří...


sv. Mojžíš

Moyses, solitarius

7. února, připomínka
Postavení:poustevník
Úmrtí:asi 389

ŽIVOTOPIS

Byl arabského původu a zprvu žil jako poustevník v oblasti mezi Sýrií a Egyptem. Po určité době se stal hlasatelem evangelia mezi nomádskými kmeny v syrské a arabské poušti.

Za královny Saracénů Mávie (arabsky Mawiyya) se s jejím souhlasem stal biskupem. Je zdůrazňováno, že zachoval neporušenou víru, což bylo významné v souvislosti s arcibiskupem Alexandrie, který byl pod vlivem arianismu. Pro nesouhlas s ním, pod jehož jurisdikci oblast spadala, byl Mojžíš označován za kacíře. Dosáhl však svého vysvěcení pravověrnými biskupy vyhoštěnými pro víru z Nikáje. Pro své ctnosti měl velmi dobrou pověst a uvádí se, že vyjednal trvalý mír mezi nomády a Římany. V Sinajských horách zklidňoval velmi kruté národy a ochránil životy mnoha křesťanů. V oblasti Sinaje také zemřel.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maximus, ep. Nolan. (s. III.); Parthenius, ep. Lampsacen (s. IV.); Moyses, solitarius (asi 389); Iuliana, vidua florentina (s. IV.); Laurentius, ep. Sipontin. (asi 545); Gulielmus de Leaval (s. VII.); Richardus, peregrinus (asi 720); Lucas Iunior, eremita (955); Riccerius (1236); Antonius de Stronconio (1461); Thomas Sherwood (1578); Iacobus Salès et Gulielmus Saultemouche (1593); Ægidius Maria a Sancto Ioseph (Franciscus) Pontillo (1812); Ioannes de Triora (Franciscus Maria) Lantrua (1816); Rosalia (Ioanna Maria) Rendu, virgo (1856); Maria a Providentia (Eugenia); Smet (1871); Pius Pp IX. (1878); Anna Maria Adorni Botti (1893 ); Ludovica Clara Szczęsna (1916); Anselmus Polanco et Philippus Ripoll (1939); Adalbertus Nierychlewski (1942); Alaphridus Cremonesi (1953); Petrus Verhun (1957)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.