sv. Jan Leonardi

Ioannes Leonardi

9. října, připomínka
Postavení:	kněz
Úmrtí:	1609
Patron:	lékárníků; obracet se na něj mohou i katecheté

ŽIVOTOPIS

Pocházel z toskánska. Nejprve byl lékárníkem a asi od 30 let knězem. Vedle laické společnosti křesťanské nauky založil řeholní společnost kleriků Matky Boží. V Římě podporoval zřizování nemocnic a škol. Papežem Klementem VIII. byl pověřen vizitacemi mnohých řeholních kongregací s úkolem přispět k jejich duchovní obnově. Položil základy misionářské studijní koleje z níž se později stal papežský institut pro šíření víry. Zemřel v Římě ve věku 68 let.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŠÍŘIT VÍRU - ÚKOL PRO KAŽDÉHO KŘESŤANA

Narodil se v roce 1541, v obci Diecimo u Lucca v severní Itálii. Vyrůstal v křesťanské rodině, žil zbožně a za povolání si zvolil lékárnictví. Přitom se začal věnovat laické apoštolské činnosti a se skupinou přátel, veden dominikánským knězem, vytvořil bratrské společenství s názvem Kolombíni a s cílem žít horlivější křesťanský života i poskytovat pomoc chudým a poutníkům. Pak začal uvažovat o řeholním životě, ale u Menších bratří neuspěl a jeho hledání se ve 26 letech změnilo v povolání ke kněžství, které mu doporučil jeho zpovědník.

Jan vystudoval teologii a na kněze byl vysvěcen v roce 1571. Zaměřoval se na vyučování náboženství podle směrnic Tridentského koncilu a z pověření biskupa působil jako katecheta ve všech chrámech města Lucca. Jeho příručka pro katechety měla více vydání. Do šíření a upevňování nauky zapojil laiky vytvořením "společnosti křesťanské nauky".

Příkladně působil i na bratry v kněžské službě a v roce 1574 rovněž založil "Bratrstvo reformovaných kněží Nejsvětější Panny", později přejmenované na "Regulární klerici Boží Matky". Pro své bratrstvo dosáhl církevní schválení a byl v něm zvolen hlavním představeným.

Městským pánům se však horlivost kněžského reformátora nelíbila, označili ho za narušitele veřejného pořádku, který je nerespektuje a vydali dekret o jeho trvalém vypovězení z města i se stanovením těžkých trestů, kdyby se pokusil vrátit.

Jan Leonardi odešel ve svém apoštolátu pokračovat do Říma. Získal podporu kardinála Baronia i Filipa Neri a pomoc oratoriánů.

Jeho činnost neušla papežské pozornosti a pro svou horlivost a schopnosti, byl pověřován různými úkoly, zvláště týkajícími se reformy upadajících řeholních společností.

V roce 1601 Jan Leonardi otevřel dům svého kněžského sdružení v Římě a touto činností přispěl k duchovní obnově města. Kněží, dbalí jeho pokynů, šířili úctu k eucharistii a k častému sv. přijímání.

Janovi leželi na srdci i nekřesťané a spolu se Španělem GB Vives naplánoval založení společnosti kněží, kteří by šířili křesťanství mezi nevěřící. V r. 1603 vytvořili dílo, z něhož se vyvinulo Urbanovo kolegium pro šíření víry a později papežský institut "de propaganda fide".

Po smrti v říjnu 1609 byl Jan Leonardi pohřben v kostele S. Maria in Portico a v r. 1662 byly jeho ostatky přeneseny do kostela S. Maria in Campitello, u něhož bylo hlavní sídlo jím založené řeholní společnosti. Papežem Piem IX. byl r. 1861 Jan Leonardi prohlášen za blahoslaveného a papež Pius XI. jej r. 1938 kanonizoval.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dnešní rozjímání zaměřím na povolání k evangelizaci, s cílem poznat, co Bůh na tomto poli ode mne očekává.

Bože, dárce všeho dobra, Tys probudil ve svatém Janovi živou touhu zanést Tvé evangelium všem národům, na jeho přímluvu dej, ať všude ve světě roste život z víry. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dionysius et socii, mm. Lutetiæ (s. III.); Ioannes Leonardi (1609); Abraham, patriarcha; Diodorus, Diomedes et Didymus (století neznámé); Domninus, m. apud Parmam (s. IV); Publia (s. IV); Sabinus, eremita (s. V); Gislenus (asi 681-685); Deusdedit, abbas (834); Guntherus (1045); Bernardus Ruthenensis (1110); Ludovicus Bertrán (1581); Ioannes Henricus Newman (1890); Innocentius ab Immaculata /Emmanuel/ Canoura Arnau et VIII socii: Cyrillus Bertrandus /Iosephus/ Sanz Tejedor, Marcianus Iosephus /Philomenus/ López López, Victorianus Pius /Claudius/ Bernabé Cano, Iulianus Alaphridus /Wilfridus/ Fernández Zapico, Beniamin Iulianus /Vincentius Alphonsus/ Andrés, Augustus Andreas /Romanus/ Martín Fernández, Benedictus a Iesu /Hector/ Valdivielso Sáez, Anicetus Adolphus /Emmanuel/ Seco Gutiérrez) (1934)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský