Antonius de Stronconio
| 7. února, připomínka | |
| Postavení: | řeholník OFMObs |
| Úmrtí: | 1461 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi roku 1381 ve Stroncone u Terni v Itálii do šlechtické rodiny Luigi a Isabella roz. Vici. Již ve 12 letech Antonín žádal o přijetí za člena řádu františkánů zachovávajících přísnou řeholi. Pro nízký věk byl několikrát odmítnut, ale když představený poznal jeho touhu, dal mu hábit postulanta. Svůj noviciát začal ve Fiesole u Florencie. Zde se o jeho výchovu svým příkladem staral františkán Jan, který byl jeho strýcem, a novic mistr Tomáš Bellacim z Florencie (pam. 31. 10.). Antonín byl jemný, soucitný k druhým a sám si nikdy nestěžoval. Vynikal prý poslušností k nadřízeným, ale když ho pro jeho talent chtěli poslat na studie ke kněžství, prosil, aby mohl pokračoval jako skromný laický bratr. Po nějakou dobu byl pověřen jako sběratel almužen. Po dobu 13 let byl ve Fiesole ustanoven vicenovicmistrem.V letech 1420 až 1427 byl pomocníkem Tomáše Bellacima v misii působící jménem Svatého stolce při sporech s Fraticelli, kteří byli „Malými bratry“, ale oddělili se od hlavní větve řádu. Vytvářeli heretické podskupiny jako „bratři chudého života“. Ostrou kritikou života církve se tito bratři zabývali už v předchozím století. Dosáhnout jejich smíření s řádem se podařilo až v roce 1473. Antonín v této misii působil asi 10 let převážně v kraji kolem Sieny a od roku 1428 byl na Korsice, kde tři roky pomáhal se založením nového kláštera a počátečním chodem.
V roce 1431 byl povolán zpět do kláštera Carceri poblíž Assisi v italské Umbrii. Posledních 30 let zde žil ve své cele velmi asketicky a po 68 letech řeholního života, ve svých 80 letech, zemřel v klášteře San Damiano v Assisi.
Byl uložen k ostatním bratrům pod podlahou kněžiště kostela San Damiano. K prvnímu výročí smrti byl na jeho náhrobku viděn jasně hořící plamen. Jakub z Marche v tom viděl „znamení z nebe“ a postaral se o exhumaci Antonínova těla. Bylo shledáno zcela neporušené a vyzařovalo sladkou vůni. Proto nebylo vráceno do hrobky pod podlahou, ale umístěno do výklenku zdi na evangelijní straně hlavního oltáře.
Další ohledání Antonínova těla se uskutečnilo 28. 6. 1599 se svolením kardinála Matteiho a za přítomnosti biskupa z Assisi. Za slavnostního ceremoniálu bylo tělo Antonína uloženo v křišťálové rakvi nad bočním oltářem. Z rakve se, podle zápisů svědků v archivech, krátce před smrtí člena komunity ozývalo klepání. V roce 1649 byla zapsána další událost.
Týkala se posedlé dívky přivedené k Antonínovi a pohybu jeho těla, které potom zůstalo v nové poloze s pozvednutou hlavou a rukou. Asi z roku 1809, při přenesení do Stroncone, byly jeho končetiny ohnuté, hlava a pravá ruka zůstaly zvednuté bez opory. Neporušené tělo stále mělo přirozenou barvu kůže.
Kult tohoto františkána, na úrovni blahoslaveného, potvrdil 28. 6. 1687 papež Inocenc XI.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maximus, ep. Nolan. (s. III.); Parthenius, ep. Lampsacen (s. IV.); Moyses, solitarius (asi 389); Iuliana, vidua florentina (s. IV.); Laurentius, ep. Sipontin. (asi 545); Gulielmus de Leaval♦ (s. VII.); Richardus, peregrinus (asi 720); Lucas Iunior, eremita (955); Riccerius♦ (1236); Antonius de Stronconio♦ (1461); Thomas Sherwood♦ (1578); Iacobus Salès et Gulielmus Saultemouche♦ (1593); Ægidius Maria a Sancto Ioseph (Franciscus) Pontillo (1812); Ioannes de Triora (Franciscus Maria) Lantrua (1816); Rosalia (Ioanna Maria) Rendu♦, virgo (1856); Maria a Providentia (Eugenia); Smet♦ (1871); Pius Pp IX.♦ (1878); Anna Maria Adorni Botti♦ (1893 ); Ludovica Clara Szczęsna♦ (1916); Anselmus Polanco et Philippus Ripoll♦ (1939); Adalbertus Nierychlewski♦ (1942); Alaphridus Cremonesi♦ (1953); Petrus Verhun♦ (1957)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský