blah. Petr Verhun

Petrus Verhun

7. února, připomínka
Postavení:	kněz a mučedník
Úmrtí:	1957

ŽIVOTOPIS

Narodil se 18. 11. 1890 v Horodoku u Lvova. Gymnázium absolvoval v Přemyšli (polsky Przemyśl). Za první světové války byl poslán bojovat na italskou frontu. Tam byl zraněn a po uzdravení zařazen do ukrajinské Galicijské osvobozenecké armády. Po porážce přešel k Bílé armádě v jižním Rusku a později do služeb Rudé armády. Dostal se pak do zajetí Poláky, ale podařilo se mu z něj uprchnout do Československa. Zde na pražské univerzitě studoval teologii a současně prý navštěvoval kurzy filozofie na Ukrajinské svobodné univerzitě.

Kněžské svěcení byzantského obřadu mu 30. 10. 1927 udělil metropolita šeptycký v katedrále sv. Jiří ve Lvově a poslal ho do Berlína, aby sloužil řeckokatolíkům, kteří z Ukrajiny emigrovali do Německa. V jeho kostele mladí lidé nacházeli humanitární pomoc. Otec Petr vedle pastoračních úkolů přednášel o byzantském obřadu v německých katolických seminářích a působil jako odborný asistent církevních dějin na univerzitě v Berlíně. V listopadu 1940 byl jmenován apoštolským administrátorem pro všechny řeckokatolické Ukrajince žijící v Německu. V únoru 1945 po vstupu Rudé armády do Berlína většina Ukrajinců opustila město. Apoštolskému administrátorovi Verhunovi bylo navrhnuto, aby se přestěhoval do Mnichova. Ten to odmítl, protože chtěl zůstat se svými věřícími. Po prvním zatčení v květnu 1945 byl propuštěn a po druhém byl sovětskou tajnou službou v polovině června převezen do Kyjeva. Následovalo roční vyšetřování a v létě 1946 byl údajně válečným soudem poslán na 8 let do koncentračního tábora na Sibiři. Odtud byl 22. 6. 1952 přepraven do vězení v obci Angarsk v okrese Krasnojarsk. Zde o dva roky později podstoupil operaci žaludku, která ho výrazně oslabila. Podle svědectví jednoho jeho spoluvězně vynikal morální silou a navzdory obtížím a jen velmi těžce snesitelné osamělosti byl vždy mimořádně přívětivý a laskavý, bez jakéhokoliv smutku ve tváři. Pro každého měl úsměv.

Zemřel ve vězení 7. 2. 1957 a byl blahořečený 27. 6. 2001 u příležitosti návštěvy papeže Jana Pavla II. na Ukrajině.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maximus, ep. Nolan. (s. III.); Parthenius, ep. Lampsacen (s. IV.); Moyses, solitarius (asi 389); Iuliana, vidua florentina (s. IV.); Laurentius, ep. Sipontin. (asi 545); Gulielmus de Leaval^♦ (s. VII.); Richardus, peregrinus (asi 720); Lucas Iunior, eremita (955); Riccerius^♦ (1236); Antonius de Stronconio^♦ (1461); Thomas Sherwood^♦ (1578); Iacobus Salès et Gulielmus Saultemouche^♦ (1593); Ægidius Maria a Sancto Ioseph (Franciscus) Pontillo (1812); Ioannes de Triora (Franciscus Maria) Lantrua (1816); Rosalia (Ioanna Maria) Rendu^♦, virgo (1856); Maria a Providentia (Eugenia); Smet^♦ (1871); Pius Pp IX.^♦ (1878); Anna Maria Adorni Botti^♦ (1893 ); Ludovica Clara Szczęsna^♦ (1916); Anselmus Polanco et Philippus Ripoll^♦ (1939); Adalbertus Nierychlewski^♦ (1942); Alaphridus Cremonesi^♦ (1953); Petrus Verhun^♦ (1957)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský