Zelený čtvrtek

Feria V in Cena Domini

28. března, slavnost

ŽIVOTOPIS

Při vyslovení názvu (vysvětleného v poznámce) dne se nám vybavují události související se začátkem Kristova utrpení a zpřítomnění jeho oběti v eucharistii, kterou při poslední večeři ustanovil. S ní i svátost kněžství jako služby.

Den začíná modlitbou s vnitřním pohledem na kříž, v němž je naše naděje. Mše svatá ráno či dopoledne je sloužena pouze v diecézních chrámech ve spojení biskupa s kněžími, kteří při ní obnovují své kněžské závazky. V této mši sv. se koná obřad svěcení olejů (křižma pro křest, biřmování, kněžské svěcení a oleje katechumenů i oleje pomazání nemocných).

Mimo to jsou slouženy až večerní mše svaté na památku Večeře Páně. Tato večerní liturgie je slavena a prožívána jako připomínka ustanovení tajemství eucharistie a vzpomínka na Ježíšovo mytí nohou apoštolům. Na konci mše svaté se pohled věřících zaměřuje na Ježíšův odchod do Getsemanské zahrady, kde se potil krví a modlil: "ne jak já chci, ale jak Ty chceš." "...ať se stane Tvá vůle." V těžkých chvílích samota tíží. My jsme zváni k bdění a modlitbě spolu s ním.

Se začátkem večerní liturgie začíná velikonoční triduum (označované jako hranice mezi dobou postní a velikonoční). Jedná se o slavnost tří velikonočních dnů, která začíná na Zelený čtvrtek večer a končí nedělním večerem. "Utrpení a smrt jsou bránou slávy Kristova vítězství." (Pastýřský list brněnského biskupa) Velký pátek a Bílá sobota sice nejsou vnímány jako slavnostní dny, ale svou vznešeností si zaslouží stejnou pozornost a patři k celku tridua, které je slavností.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DAR NA ZNAMENÍ LÁSKY

Je jím ustanovení Eucharistie, při jejímž slavení se zpřítomňuje Kristova oběť na kříži.

V začátku slavení Velikonoc je večeře, při které je požíván obětovaný beránek na památku vysvobození Božího lidu z otroctví v Egyptě. V 1. liturgickém čtení je uvedeno, jakým způsobem ji mají Izraelité slavit, se zdůrazněním, že se bere trocha beránkovy krve a pomažou se jí veřeje i příčný trám v domech, kde budou jíst, připraveni na cestu. Je to Hospodinova Pascha (Přejití). - V ten den byl za noci nad egyptskou vzpurností vykonán soud a pomřelo vše prvorozené. Vynechány byly izraelské domy, označené krví beránka. - Tento beránek byl předobrazem Kristovým.

Když Ježíš naposledy začínal tuto večeři, řekl: "Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět." (Lk 22,15). Jeho srdce bylo plné touhy odkázat nám největší dar na znamení své lásky, kterým je on sám. V Ježíšově ustanovení Eucharistie jde o slavnost jeho sebedarování Otci a bratřím, aby je přivedl do Otcovy náruče. Můžeme v ní vidět Ježíšovu primici i jeho svatbu s lidstvem, které je zastupováno těmi, kdo přijímají Kristovo tělo v podobě eucharistického chleba.

V liturgii Zeleného čtvrtku se po homilii koná obřad umývání nohou, který nám připomíná vzor Kristovy služby lásky i naši potřebu čistoty posuzovanou ne podle nohou, ale podle srdce. I Jidášovi Ježíš umyl nohy, ale protože jeho srdce a duše nebyly čisté, smutně dodal: "Nejste čistí všichni."

Víme, jak hříchy zaprášenou a umazanou duši očistit. Jako plod své výkupné oběti Ježíš ustanovil (mezi prvním po zmrtvýchvstání) také svátost smíření - dal moc apoštolům, předávanou kněžím při svěcení, jeho jménem odpouštět hříchy. K plnému slavení Velikonoc potřebujeme mít čistou duši k plnému spojení s Ježíšem. Sekvence o Božím Těle varuje: "Zlým je k smrti, dobrým k žití; jedny hubí, druhé sytí téhož chleba přijetí." Zhouba těch, pro které měla být Ježíšova oběť marná, byla i zdrojem bolesti v Getsemanech.

Ježíš před vlastní večeří vykonal službu, kterou tehdy konali otroci a která je projevem lásky maminek vůči malým dětem. Je tak zdůrazněno, že láska se nikdy kvůli postavení nepovyšuje, ale naopak s pokorou slouží potřebným.

Do ustanovení eucharistie vložil Pán Ježíš všechno - sám sebe. Tělo, vydávané za nás, svou Krev, za nás vylitou, celé své Lidství i Božství. Tento dar svěřil apoštolům a jejich nástupcům, aby pokračovali jeho jménem ve ztotožnění s ním.

Po poslední večeři Ježíš apoštoly poučil o všem nejpotřebnějším, dal přikázání lásky, zdůraznil potřebu jednoty, k níž láska napomáhá, a připravil je na svůj odchod k Otci. Pronesl velekněžskou modlitbu (viz. Jan 17. kap.) a pak vyšel s učedníky, aby v Getsemanské zahradě přijal utrpení za spásu každého z nás.

Liturgie Zeleného čtvrtku končí průvodem s Nejsvětější svátostí k bočnímu oltáři, naznačujícímu Getsemanskou zahradu, kde bude přechovávána. Následuje odnášení plátna, kříže a svící z oltáře na připomínku, že Ježíš byl ve svém utrpení opuštěn od přátel a při bičování a křižování obnažen. Další noční modlitby v "Getsemanech" jsou odpovědí na Ježíšovu prosbu: "Bděte a modlete se semnou!" i projevem vděčnosti za jeho Dar, v němž zůstává s námi.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu rozjímat nad tím darem, který je znamením Ježíšovy lásky, jakou má cenu a k čemu tento Dar pro mne je; co spojení s ním pro mne znamená a co vyžaduje (čisté srdce, odhodlané...).

Bože, Tys ustanovil svého Syna nejvyšším a věčným knězem, aby Tě oslavil a sám sebe obětoval za naši spásu; on z nás svou krví učinil Tvůj lid a přikázal nám, abychom slavili památku jeho oběti; vyslyš naše prosby a dej, ať se na nás projeví moc a síla jeho kříže a vzkříšení. Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

POZNÁMKA

Pro název "Zelený čtvrtek" se vyskytuje více vysvětlení. Správné souvisí s přijímáním kajícníků po ročním pokání zpět do společenství na eucharistické hostině. Nejpravděpodobněji se název odvozuje od středo-hornoněmeckého slovesa (nadále používaného slovy:) "grie-nen" či greinen, s významem "plakat". Slovo má vztah k praxi v prvních staletích církve, kdy veřejní hříšníci byli po dlouhém a těžkém pokání přijímáni zpět do církve právě v tento den. Když je biskup uvedl k oltáři a udělil jim absoluci, při vědomí smytého hříchu štěstím a radosti plakali.

Obrazně může jít i o připomenutí, že v pohledu podobenství se tyto suché ratolesti církve znovu zazelenaly. Navíc zelená je barvou naděje a právě v největší události "Zeleného čtvrtku" - ustanovení eucharistie a s ní spojený počátek církve, se staly reálnou nadějí pro náš věčný život s Kristem.

K prvnímu výkladu patří i to, že "Zelený čtvrtek" vznikl přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek).

V Itálii má název "Giovedì Santo" (doslovně čtvrtek Svatý, přestože ve slovnících je překlad Zelený čtvrtek). Latinsky je den označován "Feria V in Cena Domini" (jako všednodenní 5. den, s Večeři Páně).

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Feria V in Cena Domini; Hilarion, hegumenus in Bithynias (s. VIII.); Gunthramnus (593); Stephanus Harding (1134); Iosephus Sebastianus Pelczar (1924); Conon^♦, monachus (1236); Ioanna Maria de Maillé^♦ (1414); Priscus, Malchus et Alexander (260); Cyrillus, diaconus (ca 362); Proterius (454); Gunthramnus (593); Antonius Patrizi^♦ (s. VIII); Antonius Patrizi (ca. 1311); Christophorus Wharton^♦ (1600); Renata Maria Feillatreau^♦ (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský