martyres Constantinopoli monachi monasterii Dii
8. února, připomínka | |
Úmrtí: | asi 485 |
ŽIVOTOPIS
Jedná se o komunitu mnichů věrných papežskému stolci, kteří ve svém klášteře ve dne i v noci zpívali žalmy. Asi v roce 485 se někteří z nich stali doručovateli listu papeže Felixe III. konstantinopolskému patriarchovi Akaciovi, který upadl do hereze. Papežem byl několikrát požádán, aby přehodnotil své názory, a také byl zván k účasti na biskupské synodě v Římě v roce 484. Akacius pozvání nepřijal a nechtěl slyšet žádné výzvy z Říma. Na synodě došlo k tomu, že byl v nepřítomnosti sesazen a exkomunikován. K předání papežské buly zafungovali mniši z místního kláštera Božího jako prostředníci. V důsledku toho na ně dopadal hněv patriarchy a jeho služebníků. Mniši věrni Římu a pravému učení církve byli za loajalitu k Vatikánu v době šířeného schizmatu vězněni, mučeni a zabíjeni. Své životy položili za obranu katolické víry, a proto se všichni stali mučedníky připomínanými v martyrologiu.Hieronymus Emiliani (1537); Iosephina Bakhita (1947); Cointha (249); Iuventius seu Eventius (397); martyres Constantinopoli monachi monasterii Dii (asi 485); Iacutus (s. VI.); Honoratus, ep. Mediolanen (asi 570); Nicetius, episcopus (asi 610); Paulus, ep. Virodunen (asi 647); Petrus Igneus♦ (1089); Stephanus, eremita (1124); Philippus Jeningen♦ (1704); Iosephina Gabriela Bonino♦ (1906); Maria Esperanza a Iesu virgo (Iosepha) Alhama Valera♦ (1983); Elisa Martinez♦ (1991); Maria Mlada♦, abbatissa Pragen (994)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský