Martinianus et Saturianus
16. října, připomínka | |
Postavení: | mučedníci |
Úmrtí: | s. V. |
ŽIVOTOPIS
Byli rodnými bratry, původem z Říma, kteří se v době vandalských nájezdů za ariánského krále Gensericha dostali do zajetí v severní Africe. Původně se hovoří o čtyřech bratrech a místo jmen ostatních dvou se uvádělo jen "druhové," o nichž se nové martyrologium nezmiňuje.Z Marciniána a Saturiána se stali v Africe otroci ariánského pána, který měl za služku křesťanskou pannu Maximu. Ta oba bratry obrátila na víru v Krista a Marciniánovi, jenž se podle některých životopisců měl stát jejím mužem, se svěřila o svém zasvěcení Bohu.
Pro věrnost pravému učení o Kristu oba bratři pak mnoho vytrpěli a skončili mučednickou smrtí. Byli krutě bičováni, biti holemi s trním až bylo vidět i jejich kosti a vykázáni na maurské území se zákazem návratu. Zde začali přivádět obyvatele k víře a za to byli uvázáni za koně a usmýkáni k smrti.
Maxima, druhým jménem Marie, později zemřela v klášteře, kde vedla spolusestry.
Hedwigis, ducissa Polonorum (1243); Margarita Maria Alacoque (1690); Longinus, miles (s. I); Eliphius (s. IV.); Martinianus et Saturianus (s. V.); Amandus et Iunianus (s. VI.); Gallus, presb. (asi 645); Mummolinus (asi 686); Lullus (786); Vitalis, eremita (s. VIII.); Gaudericus (asi 900); Bonita (s. IX./XI.); Anastasius, monachus in Pyrenæis (asi 1085); Bertrandus, ep. Convenarum (asi 1123); Gerardus Claravallensis♦ (1177); Gerardus Majella (1755); Anicetus Kopliński et Iosephus Jankowski♦ (1941); Augustinus Thevarparampil♦ (1973)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský