Maria Natalia a Sancto Ludovico /Iosepha/ Vanot et IV sociæ*: Maria Augustina a Sacro Corde Iesu /Maria Magdalena/ Déjardin*, Maria Laurentina a Sancto Stanislao /Ioanna Regina/ Prin*, Maria Ludovica a Sancto Francisco /Maria Genovefa/ Ducrez*, Maria Ursula et Sancto Bernardino /Hyacintha Augustina Gabriela Bourla*
17. října, připomínka | |
Postavení: | mučednice OSU |
Úmrtí: | 1794 |
ŽIVOTOPIS
Všech pět sester OSU pocházelo z departementu Nord na severu Francie.Marie Vanot se narodila 12. 6. 1728 ve Valenciennes, zde vstoupila do kláštera voršilek a s novým jménem Marie Natálie od sv. Ludvíka se stala řeholnicí 31. 8. 1749.
Marie Magdaléna Déjardin se narodila 11. 6. 1760 v Cambrai, vstoupila do kláštera voršilek ve Valenciennes a s novým jménem Marie Augustina od sv. Josefa a nejsv. Srdce Ježíšova se stala řeholnicí 22. 8. 1781.
Jana Reine (Marie) Prin se narodila 9. 7. 1747 ve Valenciennes a zde také vstoupila do kláštera voršilek a s novým jménem Marie Laurencie od sv. Stanislava se stala řeholnicí 28. 4. 1767.
Marie (Jenovéfa) Ducrez se narodila 27. 9. 1756 v Condé, vstoupila do kláštera voršilek ve Valenciennes a s novým jménem Marie Ludvíka od sv. Františka se stala řeholnicí 28. 4. 1779.
Hyacinta (Augustina Gabriela) Bourla se narodila 6. 10. 1746 v Condé, vstoupila do kláštera voršilek ve Valenciennes a s novým jménem Marie Ursula od sv. Bernarda se stala řeholnicí 28. 4. 1779 společně se sestrou Marií Ludvíkou od sv. Františka.
Řeholní společnost sester Voršilek založila v listopadu 1535 Anděla Merici (pam. 27. 1.) za účelem křesťanské výchovy dívek. V jejich vyučování pokračovaly i řeholnice z Valenciennes u francouzských hranic s Belgií. Departement Nord se částečně skládá z bývalých hrabství Flandry a Hainault, jejichž území bylo až v 17. století připojeno k Francii. Francouzská revoluce vypukla 14. 7. 1789 a k obležení Valenciennes nepřátelskými vojáky došlo 13. 9. 1792. Sestry pak musely odejít do kláštera, z něhož původně sestry zakládající klášter ve Valenciennes přišly. Šlo o Mons v rakouském Nizozemí v dnešní Belgii. Nejednalo se o velkou vzdálenost, ale bylo to z druhé strany hranice. Tam pak 6. 11. zvítězila francouzská vojska, Mons několik týdnů později obsadila a sestry se musely stěhovat. Stěhování se v březnu opakovalo. Rakušané měli na čas obsazenou Valenciennes a sestry měly naději na volné působení. O něco později se z ní Rakušané stáhli. Ve Francii byly pozavírány kláštery a situace se zhoršovala. Řeholnice byly zatčeny a obviněny z vlastizrady a emigrace. Za věrnost svému řeholnímu povolání podstoupily mučednickou smrt ve více skupinách. Pět sester uvedených výše bylo 17. 10. popraveno gilotinou.
Před popravou ještě měly možnost promluvit s matkou představenou Marií Klotildou Paillot, která byla v další skupině popravena o pět dní později. Při loučení jí Marie Augustina od nejsv. Srdce Ježíšova řekla: "Matko, tys nás učila statečnosti a teď, když máme být korunovány, pláčeš?"
Všechny tyto sestry byly 13. 6. 1920 blahořečeny papežem Benediktem XV. ve skupině 11 mučednic.
Ignatius, ep. Antiochen (107); Osea, propheta ; Rufus et Zosimus (107); martyres Volitani (asi s. III.); Ioannes, eremita in Ægypto (s. IV.); Dulcidius (s. V in.); Florentius, ep. Arausien. (asi 524); Gilbertus,♦, abbas (1167); Balthasar Ravaschieri de Clavario♦, abbas (1492); Richardus Gwyn (1584); Petrus a Nativitate beatæ Mariæ Virginis Casani♦ (1647); Iacobus Burin♦ (1794); Maria Natalia a Sancto Ludovico /Iosepha/ Vanot et IV sociæ*: Maria Augustina a Sacro Corde Iesu /Maria Magdalena/ Déjardin*, Maria Laurentina a Sancto Stanislao /Ioanna Regina/ Prin*, Maria Ludovica a Sancto Francisco /Maria Genovefa/ Ducrez*, Maria Ursula et Sancto Bernardino /Hyacintha Augustina Gabriela Bourla*♦ (1794); Contardus Ferrini♦ (1902); Fidelis Fuidio Rodríguez♦ (1936); Raymundus Stephanus Bou Pascual♦ (1936); Tarsilla Córdoba Belda♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský