Iosephus Gregorius Hernández Cisneros
| 17. října, připomínka | |
| Postavení: | lékař |
| Úmrtí: | 1919 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 26. 10. 1864 v Isnotú ve státě Trujillo ve Venezuele jako 2. ze sedmi dětí Benigna Hernández Manzaneda a Antonie Cisneros.Ve 14 letech odešel do Caracasu na přípravné a filozofické kurzy. Po získání bakalářského titulu z filozofie nastoupil na lékařskou fakultu Univerzity v Caracasu.
Promoval 29. 6. 1888. V materialistickém prostředí vynikl svými morálními postoji i vírou a spolu s ním studující si ho velmi vážili a respektovali. V Caracasu však Řehoř postrádal profese mikrobiologie, bakteriologie, normální histologie a experimentální fyziologie. Na tato studia proto odjel do Paříže. V listopadu 1889 už studoval v laboratořích Charlese Roberta Richeta, profesora experimentální fyziologie. Později odešel do Berlína studovat histologii a patologickou anatomii.
Do Venezuely se vrátil v roce 1891 ve věku 27 let. Založil zde katedry normální histologie a patologie, experimentální fyziologie a bakteriologie. Již v listopadu téhož roku tyto obory vyučoval. Přitom otevřeně vyznával svou víru, denně se účastnil slavení mše svaté a stal se františkánským terciářem. Přednášky prý začínal znamením kříže. Jako vynikající lékař pečoval o chudé, od kterých nebral žádnou odměnu, a navíc jim často dával i peníze na léky.
V létě 1908, údajně po pečlivém uvážení a za souhlasu arcibiskupa z Caracasu, ve 43 letech odešel ke kartuziánům ve Farnetě severně od Lucca v regionu Toskánsko. Zde 20. 8. oblékl řeholní hábit a přijal jméno bratr Marcel. Nebylo to pro něho pravé povolání, protože po devíti měsících byl nucen kvůli špatnému zdravotnímu stavu vrátit se do Venezuely. Přesto se nechtěl vzdát naplánovaného života v duchovním stavu a žil v naději, že po svém uzdravení bude v kartuziánském klášteře přijat.
Dny ubíhaly a Řehoř Hernández Cisneros se zřejmě na přísný život kartuziánů necítil zdravotně v pořádku, a tak v Caracasu vstoupil do diecézního semináře, aby se stal knězem. Poměrně brzy seminář opustil a znovu začal vyučovat a věnovat se lékařské praxi. Potom se jeho zdraví zlepšilo a on v roce 1913 odešel na Latinskoamerickou kolej v Římě. Sotva uplynulo osm měsíců, znovu ho postihla suchá pleuritida a propukla tuberkulóza. Dospěl pak k poznání, že jeho povoláním ve shodě s Boží vůlí je ve své vlasti sloužit jako profesor a doktor. Ve spojení s Bohem tak žít pro své bratry a sestry.
Dne 14. 9. 1909 byl jmenován profesorem katedry praktické patologické anatomie, která působila při laboratoři nemocnice Vargas. Později byl uznán za propagátora a průkopníka vědeckého a pedagogického učení ve Venezuele, založeného na vysvětlujících lekcích a pozorování životně důležitých jevů. Od roku 1914 se už věnoval jen povolání učitele a lékaře. Ve svých pacientech viděl Krista a podle toho s nimi jednal. Byl mužem hluboké víry a velké lásky. V poslední den svého života se svěřil svému příteli, že svůj život odevzdal jako oběť Pánu za mír v Evropě a že má radost z Versailleské smlouvy.
V ten den odpoledne 29. 6. 1919, když spěchal s léky k nemocné osobě, ho srazilo auto. Náraz hlavou do okraje chodníku mu způsobil zlomeninu lebky. Mladý muž, který auto řídil, ho hned naložil a odvezl do Vargasovy nemocnice. Na příjmu nebyl zrovna žádný lékař, a když se podařilo sehnat doktora Luise Razettiho, byl už u něj kaplan, který příchozí informoval o jeho smrti. Nevěřící Dr. Razzetti, jak uviděl tělo svého kolegy, pronesl o něm slova: „Tento muž byl svatý.“
Na jeho pomník mu byla napsána slova: „Významný lékař a příkladný křesťan. Díky své vědě byl vzdělaný a díky své ctnosti spravedlivý.“
Josef Řehoř Hernández Cisneros byl blahořečený 30. 4. 2021 papežem Františkem a svatořečený 19. 10. 2025 papežem Lvem XIV. Liturgická památka nebyla stanovena na den jeho smrti, protože se v ten den jedná o slavnost apoštolů, byla stanovena na 26. říjen, den jeho narození.
Z mnoha zázraků na jeho přímluvu bylo pro blahořečení prošetřeno zázračné uzdravení desetileté dívky, která 10. 3. 2017 utrpěla střelná poranění hlavy ze vzdálenosti dvou metrů. Stala se obětí ozbrojené loupeže, když se svým otcem jela na skútru. Do nemocnice byla prý přepravena po cestě i motorovým člunem asi za 4 hodiny od napadení. Matka, sestra i anesteziolog doporučili modlitby za uzdravení dítěte na přímluvu tohoto ctihodného Božího služebníka a jejich modlitby byly vyslyšeny.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ignatius, ep. Antiochen (107); Osea, propheta ; Rufus et Zosimus (107); martyres Volitani (asi s. III.); Ioannes, eremita in Ægypto (s. IV.); Dulcidius (s. V in.); Florentius, ep. Arausien. (asi 524); Gilbertus,♦, abbas (1167); Balthasar Ravaschieri de Clavario♦, abbas (1492); Richardus Gwyn (1584); Petrus a Nativitate beatæ Mariæ Virginis Casani♦ (1647); Iacobus Burin♦ (1794); Maria Natalia a Sancto Ludovico /Iosepha/ Vanot et IV sociæ*: Maria Augustina a Sacro Corde Iesu /Maria Magdalena/ Déjardin*, Maria Laurentina a Sancto Stanislao /Ioanna Regina/ Prin*, Maria Ludovica a Sancto Francisco /Maria Genovefa/ Ducrez*, Maria Ursula et Sancto Bernardino /Hyacintha Augustina Gabriela Bourla*♦ (1794); Contardus Ferrini♦ (1902); Fidelis Fuidio Rodríguez♦ (1936); Raymundus Stephanus Bou Pascual♦ (1936); Iosephus Gregorius Hernández Cisneros (1919 )
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský