Alto
| 9. února, připomínka | |
| Postavení: | opat |
| Úmrtí: | s. VIII. |
| Atributy: | nůž, kalich, ve kterém sedí Ježíšek, tryskající pramen |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v 7. století s největší pravděpodobností v Irsku, ale uvádějí se za místo původu také Britské ostrovy. Někteří životopisci se domnívají, že mohl pocházet z bavorské šlechty, protože existuje nějaký darovací dopis s jeho podpisem biskupovi z Freisingu.Kolem roku 743, už jako mnich, přišel z Irska na dnešní území Německa a později pomáhal v evangelizaci Bavorska. Údajně se usadil jako poustevník v lese východně od Augsburgu. Pověst o něm se donesla ke králi Pipinovi mladšímu, který byl synem Karla Martella. Potom od tohoto franského krále Alto dostal území pro zřízení kláštera. Jednalo se o kopcovitou krajinu s lesem poblíž Augsburgu. Alto s několika druhy místo vyčistil a zbudoval klášter, dnes nazývaný Altomünster. Kostel pro něj vysvětil biskup Bonifác (pam. 5. 6.) už kolem roku 750. Alto, který zde pak působil jako opat, asi po 10 letech zemřel.
Jeho životopis sepsal kolem roku 1056 benediktinský mnich Otloh z kláštera sv. Emerama v Regensburgu (Řezně), který zároveň zdůraznil, že tak učinil bez písemných zdrojů, tedy jen z tradovaných informací. Mezi ně můžeme řadit i některé legendy, z nichž pocházejí atributy Altona. Hovoří se v nich o jeho dochovaném noži, kterým označoval stromy, které určil k vykácení a ony prý pak spadly. Jedno vyprávění se týká vyřešení problému s nedostatkem vody pro stavbu kláštera. Po úderu vlastní hůlkou mu v onom místě vytryskl pramen a ten byl později navštěvován jako léčivý.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Apollonia, virgo alexandrina (asi 250); martyres Alexandriæ in ecclesia (s. IV.); Primus et Donatus (asi 361); Maro, eremita (asi 423); Teliavus (560); Sabinus, ep. Canusin (asi 566); Ansbertus (asi 695); Alto (s. VIII.); Rainaldus, ep. Nucerin (1222); Iacobus Abbondo♦ (1788); Anna Catharina Emmerich♦ (1824); Michael Franciscus Febres Cordero (1910); Aloysius Magaña Servín (1928); Leopoldus de Alpandeira♦ (1956)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský