Lucas Alonsus Gorda et Matthæus Kohioye
| 19. října, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci OP |
| Úmrtí: | 1633 |
ŽIVOTOPIS
Lukáš Alonz Gorda se narodil 18. 10. 1594 v Carracedo de Vidriales, 90 km severně od provinčního města Zamora ve Španělsku. Jeho rodiče, Domingo Alonz a Leonora Gorda, mu vybrali za patrona sv. Lukáše Ev., na jehož svátek se narodil a hned ho nechali pokřtít. Duchovní život měl v jejich rodině prioritu a Lukáš se ve velmi raném věku naučil modlit růženec, který ho pak provázel životem. V 16 letech odešel do dominikánského kláštera Santo Domingo de Benavente v Zamora, kde 31. 6. 1610 vstoupil do Řádu bratří kazatelů. Studoval pak v Triana v provincii Léon a poté odešel do převorství svatého Řehoře ve Valladolid. Odtud se 25. 4. 1617 vydal přes Mexiko na Filipíny se skupinou misionářů. V Mexico City zkouškami zakončil studium teologie a na konci roku 1617 přijal kněžské svěcení se jménem Lukáš od Ducha svatého. V roce 1618 s 26 misionáři přistál u pobřeží Manilského zálivu. Na Filipínách působil v severní část Luzon v Cagayan a ve věku 29 let byl povolán za profesora seminaristů v Manile. Do roku 1623 vyučoval filosofii a teologii. Pak se rozhodl pro misie v Japonsku a v březnu se připojil ke skupině Dominika Ibánez de Erquicia. V červnu se už učil na území Japonska nový jazyk.Když byl vydán příkaz, aby všichni Španělé opustili Japonsko, údajně odešel se skupinou misionářů, ale záhy byl zpět a za pomoci japonských křesťanů v noci cestoval z jednoho místa na druhé a za pronásledování horlivě působil v podzemním apoštolátu. Jednu dobu se jako štvanec musel 40 dní skrývat v lese a žít jen z toho, co poskytovala příroda. Kolem r. 1629 se mu podařilo odeslat dopis, ve kterém psal o pronásledování, při kterém jsou křesťané stínáni, křižováni, páleni, pohřbívání zaživa či ponořováni do ledové vody, o jejich rozřezávání a dalším mučení. Asi tou dobou byl poslán do Kjóta, kde mu jako katecheta pomáhal Matouš Kohioye. Společně byli zatčeni 8. 9. 1633 na řece v Osaka.
Lukáš od Ducha sv. (Alonsus) Gorda po odhalení totožnosti na sebe oblékl dominikánský hábit a po spoutání poklekl k modlitbě do bahnitého břehu. Při cestě do vězení zpíval Te Deum. V následujících dnech ho podrobili mučení, kterým se ho snažili donutit k prozrazení pohybu P. Tomáše od sv. Josefa. Pomocí nálevky ho nalévali vodou, kterou opakovaně vyzvracel. Ještě s dalšími dvěma mladíky a pravděpodobně i s katechetou Matoušem ho přepravili do Nagasaki. Zde je všechny 18. 10. vyvedli na Svatý vrch s rukama svázanými za zády. K nim připevnili nápis: "Odsouzen k smrti, protože je řeholník a šiřitel evangelních zákonů." Pak je podrobili tzv. "ana-tsurushi", mučení "šibenicí a příkopem či hrobem". Jednalo se o nově zavedený způsob týrání, při němž mučedníci byli zavěšeni hlavou dolů do jámy plněné odpadem. Pomalé dušení trvalo více dní. V noci je odvedli zpět do vězení a následovalo rozhlášení, že se zřekli víry. P. Lukášovi slibovali za zřeknutí se víry nejen život, ale i bohatství a pocty. On však prohlásil, že rád zemře pro víru, kterou dobrovolné přišel hlásat Japoncům. Proto ho druhého dne čekalo opět "ana-tsurushi" a další muka. Po dušení 19. 10. 1633 zkrátili jeho agónii bitím holemi a rozřezáváním na kusy. Jeho tělo spálili a popel vhodili do moře.
Podobně jako Lukáš, jen s rozdílem několika hodin zemřel i laický katecheta Matouš Kohioye, narozený r. 1615 v Arima poblíž Hyogo v Japonsku, který do řádu vstoupil až ve vězení. Společně se stali mučedníky, kteří byli 18. 11. 1981 blahořečeni v Manile papežem Janem Pavlem II. a od něj pak svatořečeni 18. 10. 1987 v Římě ve skupině 16 druhů v čele Vavřincem Ruiz (společ. pam. 28. 9.).
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes de Brébeuf, Isaac Jogues (1642 - 1649); Paulus a Cruce (1775); Ioel (s.V. - IV. před n.l.); Ptolomæus, Lucius et alius (asi 160); Asterius, m. apud Ostia Tiberina (asi s. III.); Sabinianus et Potentianus (asi s. IV); Varus (307); Gratus, ep. Illuronen. (po r. 506); Ethbinus (s. VI.); Veranus, ep. Cabellionen (po r. 589); Aquilinus, ep. Ebroicen (asi 690); Frideswida (1257); Thomas Helye♦ (1257); Philippus Howard (1595); Lucas Alonsus Gorda et Matthæus Kohioye (1633); Agnes a Iesu Galand♦ (1634); Jerzy Popiełuszko♦ (1984)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský