blah. Jiří (Jerzy) Popiełuszko

Jerzy Popiełuszko

19. října, připomínka
Postavení:	mučedník
Úmrtí:	1984

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze zemědělské rodiny v Polsku. Jako bohoslovec byl dva roky na vojně. Pak se v r. 1970 objevily zdravotní problémy, vážně ohrožující jeho život. O dva roky později přijal kněžské svěcení. Působil ve Varšavských farnostech a okolí. Pro postupující zdravotní problémy musel v roce 1979 změnit náročné působení ve farnostech a stal se kaplanem pro zdravotníky Varšavy. V dalším roce začal působit mezi dělníky a aktivně podporoval hnutí Solidarita. Ve věku 37 let byl po pronásledování umučen. Spoutaný do kozelce byl nakonec se zátěží vhozen do nádrže na řece Visle.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

HLASATEL SPRAVEDLNOSTI, DOBRA, PRAVDY, SVOBODY A LÁSKY

Narodil se 14. 9. 1947 v Okopy u Suchowola v Podlasie ve východním v Polsku do zemědělské rodiny Władysława a Marianny. O dva dny později dostal v Suchowola při křtu jméno Alfons. V Suchowola později navštěvoval školu. Hned po maturitě v roce 1965 se stal studentem Metropolitního semináře sv. Jana Křtitele ve Varšavě. V letech 1966 až 1968 absolvoval povinnou základní vojenskou službu v Bartoszyce. Jako bohoslovec a voják projevoval A. Popieluszko velkou odvahu při obraně svých názorů, přestože následovaly různé formy diskriminace a trestů.

Po vojně ho postihlo závažné onemocnění, pro které musel být v dubnu 1970 operován a následkem komplikací byl blízko smrti. V semináři se dnem i nocí za něho modlili. Zázračně přežil, ale trpěl zdravotními problémy až do konce života. V květnu 1971 si změnil křestní jméno Alfons na Jerzy (česky Jiří).

Kněžské svěcení přijal 28. 5. 1972 od kardinála Stefana Wyszyńskiho. Na zadní stranu primičních obrázků si nechal vytisknout významnou větu: „Bůh mě posílá hlásat svaté evangelium a léčit rány ubohých srdcí“.

Od 19. 6. 1972 byl kaplanem u Nejsvětější Trojice v Zabki, na severovýchodě Varšavy.

Od října 1975 působil ve farnosti Panny Marie Královny Polska v Anin (nedaleko Varšavy).

Po necelých třech letech byl přeložen do farnosti Dítěte Ježíše ve čtvrti Żoliborz. Radostně a s láskou pracoval mezi dětmi a mládeží. V lednu 1979 kvůli zdravotním problémům při mši sv. u oltáře omdlel. Několik týdnů pak strávil v nemocnici a k dřívějším povinnostem ve farnosti se již nemohl vrátit. Od 19. 2. 1979 byl proto jmenován kaplanem středního zdravotnického personálu ve Varšavě a 25. května byl přesunut do akademického kostela svaté Anny ve Varšavě, kde vedl diskusní setkání pro studenty medicíny. Ze zdravotníků, kteří navštěvovali jeho modlitební společenství, zajistil dobrovolné zdravotnické služby (zvláště sester) při papežově pouti do Polska v roce 1979.

V květnu 1980 začal otec Jiří Popieluszko sloužit ve farním kostele sv. Stanislava Kostky, kde vedl společenství pro středně zdravotnický personál. Od srpna pak působil mezi dělníky z ocelárny, pro které 31. 8. sloužil první mši svatou. Konal s nimi pak pravidelná setkání. Založil pro dělníky různých oborů jistý druh vzdělávání, které se týkalo základních pojmů polské literatury, historie, církve, společenských věd, práva, ekonomie i techniky vyjednávání.

V říjnu 1981 byl jmenován diecézním vedoucím společenství z lékařských kruhů i kaplanem v domě na Elekcyjna Street. Zde zřídil kapli pro ubytované zdravotníky.

Na konci února 1982 slavil v kostele sv. Stanislava Kostky mši svatou za vlast. Jeho kázání vysílala Svobodná Evropa a tak se stal známým po celém Polsku nekompromisním postojem vůči režimu. Vládnoucí strana se ho snažila zastrašit a když to nepomohlo, bylo v roce 1983 připraveno falešné obvinění a byl zatčen. Zásahem duchovenstva i díky amnestii, byl brzy propuštěn.

V jednom kázání řekl: „Křesťanovi nemůže stačit, že jenom odsoudí zlo, lež, zbabělost, násilí, útisk a nenávist, nýbrž musí být také autentickým svědkem, nositelem a hlasatelem spravedlnosti, dobra, pravdy, svobody a lásky.“

V září 1983 otec Jiří uspořádal pouť dělníků na Jasna Goru.

Pro svou činnost se otec Jiří stal terčem hrubých útoků ze strany státních orgánů. Byl mu vykraden byt a rovněž mu někdo do něj vhodil výbušninu. V roce 1984 byl od ledna do července 13krát vyslýchán.

Na 13. října 1984 byl na něj připraven plán simulované autonehody na cestě z Gdaňsku do Varšavy. Pokus připravit otce Jiřího Popieluszka o život tím, že na jeho auto spustili lavinu kamení, ale nevyšel.

O šest dnů později příslušníci komunistické tajné policie (Służba Bezpieczeństwa) v uniformách dopravních policistů na cestě do Toruně u Górsk zastavili auto, řízené Waldemarem Chrostowskim, který vezl otce Jiřího z Bydhoště (Bydgoszcz). Řidiče přinutili k odevzdání klíčku od auta a k nastoupení do jejich Fiata 125. Do kufru tohoto vozu umístili spoutaného o. Jiřího Popieluszka. Řidič Chrostowski potom za jízdy vyskočil, čímž si zřejmě zachránil život. Poslední hodiny o. Jiřího Popieluszka byly později na základě výslechů a pitvy popisovány takto:

Únosci s ním zastavili na okraji Toruń u lesa poblíž hotelu Kosmos, kde ho bili tak silně, že omdlel. V bezvědomí ho hodili zpět do kufru a jeli s ním ve směru na Włocławek. Poté co se kněz začal v kufru ozývat, zastavili na vedlejší silnici a zřejmě pro svou oběť nešetřili ranami. Důkladněji o. Jiřímu svázaly ruce i nohy. Roubíkem mu ztížili dýchání a kolem hlavy dvakrát omotali 5 cm pásku. Na další zastávce, poblíž Włocławek, upravili smyčku kolem krku kněze a za jeho zády přivázali lano k pokrčeným nohám, k nimž přivázali asi 11 kg pytel kamení. S narovnáváním nohou se smyčka utahovala. Nakonec tělo mučedníka vhodili do vody, aniž se přesvědčili, zda je ještě živý nebo mrtvý.

Ve večerních zprávách se 20. října objevila informace, že otec Jiří Popieluszko byl unesen. V kostelech se věřící modlili deset dnů za jeho záchranu, až do zveřejnění zprávy, že jeho mrtvé tělo bylo objeveno v nádrži na řece Visle. Po převezení do kostela sv. Stanislava Kostky ve Varšavě se 3. 11. konal pohřeb, k němuž se shromáždilo několik set tisíc Poláků. Bohoslužbě předsedal kardinál Józef Glemp, s ním ji slavilo 6 biskupů a přes tisíc kněží.

Případ umučení známého a oblíbeného kněze nebylo možné utajit. Zřejmě obava z masových nepokojů přiměla vedení ministerstva a šéfa polských komunistů Wojciecha Jaruzelského k soudnímu procesu s udávanými vrahy, který začal 27. 12. a skončil veřejným odsuzujícím verdiktem 2. 2.1985 u Krajského souduv Toruni. Ten, kdo dal k vraždě příkaz, však odhalen nebyl. Mnoho lidí bylo přesvědčeno, že šlo o tehdejšího náměstka ministra vnitra W.C. Všichni odsouzení byli nakonec z vězení propuštěni před vypršením trestu.

P. Jiří Popiełuszko byl blahořečený 6. 6. 2010 ve Varšavě za účasti více než 150 tisíc lidí. Mezi přítomnými byl i náš pozdější kardinál arcibiskup Dominik Duka, jenž prohlásil: „Kněze Jiřího Popiełuszka chápu jako symbol kněží 20. století, kteří bránili víru a lidskou důstojnost v čase diktatur totalitních systémů, nacistických či komunistických.“

Beatifikační liturgii předsedal arcibiskup Angelo Amato, který při ní řekl: „Jiří byl jednoduše věrným katolickým knězem, který bránil svou důstojnost služebníka Kristova a církve a svobodu všech, kteří byli stejně jako on ponižovaní a utiskovaní. Avšak pojmy náboženství, evangelium, důstojnost lidské osoby, svoboda člověka nebyly v souladu s marxistickou ideologií.“ ...“Oběť mladého kněze však nebyla porážkou. Jeho vrazi nemohli zabít Pravdu. Tragická smrt našeho mučedníka, se ve skutečnosti stala počátkem všeobecné konverze srdcí k evangeliu. Smrt mučedníků je totiž semenem křesťanů.“

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad tím, co dělám pro vítězství dobra, pravdy a lásky, a učiním rozhodnutí, čím k němu budu přispívat.

Všemohoucí, věčný Bože, Tys posiloval o. Jiřího Popiełuszka, aby byl ochoten v boji za pravdu a spravedlnost vydržet všechny útrapy mučení; na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom z lásky k Tobě snášeli všechny obtíže a usilovně směřovali k Tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Brébeuf, Isaac Jogues (1642 - 1649); Paulus a Cruce (1775); Ioel (s.V. - IV. před n.l.); Ptolomæus, Lucius et alius (asi 160); Asterius, m. apud Ostia Tiberina (asi s. III.); Sabinianus et Potentianus (asi s. IV); Varus (307); Gratus, ep. Illuronen. (po r. 506); Ethbinus (s. VI.); Veranus, ep. Cabellionen (po r. 589); Aquilinus, ep. Ebroicen (asi 690); Frideswida (1257); Thomas Helye^♦ (1257); Philippus Howard (1595); Lucas Alonsus Gorda et Matthæus Kohioye (1633); Agnes a Iesu Galand^♦ (1634); Jerzy Popiełuszko^♦ (1984)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský