Mallonus
| 22. října, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | s. IV. |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Cardiff (velšsky Caerdydd) v jižním Walesu v Anglii. Jako pohan byl za účelem vojenské mise poslán do Říma a byl připraven obětovat v chrámu boha války Marse. Při prohlídce města se setkal s papežem Štěpánem (pam. 2 8.), který právě vyučoval skupinku křesťanů. Zaposlouchal se do jeho výkladu, byl od něj pozván blíž a papež se ho také zeptal, odkud přišel. Malon nakonec konvertoval a byl od papeže pokřtěn. Hluboce na něj zapůsobila Kristova slova, která slyšel z úst papeže: „Žádný, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem“ (Lk 15,33). Malon tato slova vzal vážně a všechno, co v místě ubytování měl, prodal a získané peníze rozdal chudým.Malon se tak stal nadějným Kristovým učedníkem a od papeže Štěpána byl vysvěcen na kněze. Při jedné mši svaté se mu u pravé strany oltáře zjevil anděl, držící popsaný svitek. Malon si měl vzít pomocníky a odejít do města Rouen v severní Galii, aby vedl tamní lid k Bohu. Malon vyjádřil ochotu jít tam, kam ho dobrý Bůh posílá a papež ho pak potvrdil v jeho poslání a přidal své požehnání.
Legenda o jeho cestě do Rouenu je plná zázraků. Popisuje cestu přes město Autun, kde ve jménu našeho Pána Ježíše Krista uzdravil Lupilluse. Následně uvěřili v Boha další přítomní. Také v dalším městě uzdravil osleplou vdovu Veroniku, která pod jeho dotekem prohlédla.
Pokračoval v cestě a údajně uzdravil po čtyřicet let postiženého Kvirína, když předem požadoval odstranění falešných bohů a vyznání víry. Postupně uzdravil i mnoho dalších lidí, trpících nejrůznějšími druhy nemocí, takže připomínal Ježíšovo působení. Malonův životopis se však datuje až od 9. století, a proto se v něm předpokládají určité zkrášlující příměsi, aby byl příběh poutavější.
Malon pak hlásal evangelium ve francouzském Rouenu, kam přišel jako misionář a kde jako první zaujal místo na biskupském stolci. Zde také zemřel přirozenou smrtí, podle některých údajů r. 314.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes Paulus II., Pp (2005); Donatus Scotus (asi 875); Marcus, ep. Hierosolymtan (s. II.); Abercius (s. II. – III.); Philippus et Hermes (303); Mallonus (s. IV.); Valerius, diaconus (s. IV.); Lupentius (asi 684); Leotadius (s. VII.); Moderanus (asi po r. 720); Benedictus, eremita in Britannia (s. IX.); Nunilo et Alodia (851); Michael Ludovicus Ferrer♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský