sv. Moderán

Moderanus

22. října, připomínka
Postavení:	opat a biskup, poustevník OSB
Úmrtí:	asi po r. 720

ŽIVOTOPIS

Moderán z Berceto Podle obsáhlejších životopisů pocházel ze šlechtického rodu v Rennes ve Francii. Jako nedospělý mladík se stal svědkem zlého jednání o hodně staršího bratra Ricarda a následně měl v noci první mystický zážitek. Oboje ovlivnilo jeho životní cestu.

Vzdělání získal v klášteře a stal se tichým a vnímavým řeholníkem. Později, když se měl rozhodnout mezi dvěma nabídkami, měl prorocký sen, v němž mu sv. Remigius z Remeše (pam. 13. 1.) podával biskupské roucho. V roce 703 se stal biskupem se sídlem v Rennes.

Martyrologium nám ho stručně představuje jako řeholníka v klášteře Berceto v Lombardii, bývalého opata a biskupa ve francouzském Rennes, známého pro lásku k samotě a pro oddanost svatým místům.

Příběh tohoto horlivého biskupa, který se osobně seznámil se všemi farnostmi diecéze a během několika málo let svými návštěvami v ní obnovil duchovní život, pokračuje vyprávěním o jeho pouti do Říma. Svou cestu ke hrobu apoštola Petra začal cestou do Remeše se zastávkou u hrobu sv. Remigia. Zde si vyprosil několik relikvií s příslibem, že je donese do Říma. Tam šel po Via Francigena, která byla hlavní středověkou poutní trasou a v blízkosti průsmyku ÚPSD u Bardone poblíž Parmy, po nočním odpočinku, zapomněl relikvie sv. Remigia zavěšené na větvi dubu. Legenda uvádí, že když se pro tento svůj poklad vrátil, větev už byla příliš vysoko. Relikvie se staly dosažitelnými až za modliteb mše svaté, kterou sloužil v St-Abundiusklooster v Berceto a učinil slib týkající se jejich doručení.

V Římě mimo jiné dojednal své odstoupení i předání biskupského úřadu po svém návratu. Nakonec se vrátil do kláštera v Berceto a konec svého života zde prožil jako benediktinský poustevník.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Paulus II., Pp (2005); Donatus Scotus (asi 875); Marcus, ep. Hierosolymtan (s. II.); Abercius (s. II. – III.); Philippus et Hermes (303); Mallonus (s. IV.); Valerius, diaconus (s. IV.); Lupentius (asi 684); Leotadius (s. VII.); Moderanus (asi po r. 720); Benedictus, eremita in Britannia (s. IX.); Nunilo et Alodia (851); Michael Ludovicus Ferrer^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský