blah. Arnold Reche

Arnoldus /Iulianus Nicolaus/ Reche

23. října, připomínka
Postavení:	řeholník FSC
Úmrtí:	1890

ŽIVOTOPIS

Narodil se 2. 9. 1838 v Landroff v regionu Lorraine ve Francii jako první z devíti dětí Clauda a Anny roz. Claussetové. Téhož dne byl pokřtěn jmény Julián Mikuláš. Vyrůstal v malé rodné osadě v diecézi Metz. Rodina žila ve velké chudobě, ale i v hluboké víře, vzájemné úctě a lásce. To vše mělo vliv na pozdější Juliánovu cestu ke svatosti. Aby uživil rodinu, šel brzy do služby k manželům Grueberovcovým. Ti se k němu chovali vlídně a mohl od nich nosit jídlo i sourozencům. Také mu dovolili ministrantskou službu u oltáře, kterou bral Julián s velkou opravdovostí. Ve službě u těchto manželů setrval do 21 let, kdy odešel na těžké práce při stavbě kostela v Charleville. Zde se seznámil s kongregací Bratrů křesťanských škol (FSC), známých jako školští bratři založení Janem de la Salle (s pam. 7. 4.). Do Charleville přišli konat doškolovací kurzy a Julián Recht se stal horlivým zájemcem. Nestačily mu přednášky o nedělích a svátcích, řeholníky prosil o studijní možnosti i ve všední dny a rozhodl se stát jedním z nich. Noviciát začal 13. 11. 1862 a s řeholním hábitem přijal jméno Arnold.

Osvědčil se tak, že již po roce byl po složení časných slibů poslán do Remeše jako vychovatel. Tam si doplňoval vzdělání a pracoval na vlastní řeholní formaci prohlubování duchovního života. Časné sliby opakoval po roce, roku 1868 je vykonal na tři roky a v tomto roce získal také diplom učitele. Dne 6. 9. 1871 složil sliby věčné.

Vynikal úžasnou trpělivostí, jak při vychovatelské činnosti, tak v péči o nemocné a zraněné, když v roce 1870, za francouzsko-pruské války, byla řádová škola dočasně přeměněna ve vojenskou nemocnici. Denně se modlil svatý růženec, často rozjímal o umučení Krista a přítomnému v eucharistii projevoval velkou oddanost.

Po 14 let v internátní škole na Rue de Venise v Remeši Arnold Reche úspěšně působil na svěřené chovance i spolubratry. Tajemstvím této úspěšnosti byl jeho vnitřní život s Kristem vyzařovaný i navenek.

Za jeho výrokem: „Zde na zemi, je zapotřebí Ducha svatého hledat především v Srdci našeho Pána“, můžeme vidět zdroj moudrosti pro jeho vychovatelskou činnost. Od žáků vyžadoval, jak později při beatifikaci uvedl papež Jan Pavel II., aby spolu s novými vědomostmi získávali také schopnosti dobrého lidského soužití a rozvíjeli náročný vnitřní život. Tím je vzorem pro všechny křesťanské učitele a vychovatele.

V 39 letech mu bylo svěřeno vedení celého noviciátu a po 13 letech v této funkci byl zvolen představeným celého výboru Bratrů křesťanských škol v Remeši.

Zemřel náhle na krvácení do mozku ve věku 52 let.

Blahořečený byl 1. 11. 1987 papežem Janem Pavlem II.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Capestrano (1456); Servandus et Germanus (s. IV. in.); Theodoretus (asi 362); Severinus, ep. Colonien (asi 400); Severinus Boetius (524); Ioannes, ep. Syracusan (asi 609); Romanus, ep. Rothomagen (asi 644); Benedictus, presb. (před s. IX.); Ignatius, ep. Cpolitan (877); Ethelfleda (s. X.); Allucius (1134); Ioannes Bonus^♦, eremita (1249); Ioannes Angelus Porro^♦ (1506); Thomas Thwing^♦ (1680); Maria Clotildis Angela a Sancto Francisco Borgia Iosepha Paillot et V sociæ (Maria Scholastica Iosepha a Sancto Iacobo Margarita Leroux, Iosephina Anna Iosepha Leroux, Anna Maria Augustina Erraux, Maria Francisca Lievina Lacroix, Maria Cordula Iosepha a Sancto Dominico Ioanna Ludovica Barré)^♦ (1794); Arnoldus /Iulianus Nicolaus/ Reche^♦ (1890); Hildephonsus García, Iustinianus Cuesta, Euphrasius de Celis, Honorinus Carracedo, Thomas Cuartero, Iosephus Maria Cuartero^♦ (1936); Leonardus Olivera Buera^♦ (1936); Ambrosius Leo /Petrus/ Lorente Vicente, Florentius Martinus /Alvarus/ Ibáñez Lázaro et Honoratus /Andreas/ Zorraquino Herrero^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský