Iosephus Aloysius Sanchez del Rio
| 10. února, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1928 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Mexika. Ve 14 letech se dobrovolně připojil k protivládním povstalcům „cristeros“. Vše konal z lásky k Pánu Ježíši a s touhou po společenství s ním v nebi. Pro lásku k bližnímu se dostal do zajetí, ve kterém byl velmi krutě mučen, aby se odřekl katolické víry. Jelikož to neudělal, byl ubodán bodáky a nakonec byl usmrcen ranou z pistole.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
„AŤ ŽIJE KRISTUS KRÁL!“
Narodil se 28. 3. 1913 v Sahuayo v mexickém státě Michoacàn jako třetí ze čtyř dětí Macaria Sáncheze a Marie del Río. Jeho otec byl dosti zámožným chovatelem dobytka vlastnícím ranč nazývaný El Moral. Malý José již 12. 10. 1917 byl biřmován a k prvnímu svatému přijímání přistoupil v devíti letech v roce 1922. Jako syn „rančera“ měl velice rád koně. Od útlého dětství se vlivem mexické revoluce setkával se smrtí. I při hrách objevovaly děti mrtvá těla z obou nepřátelských stran.
Pronásledování katolického náboženství dosáhlo vrcholu za vlády prezidenta Callese. V roce 1926 proto vypuklo povstání „cristeros“ a k těmto křesťanským bojovníkům padesátitisícového vojska s heslem: „Ať žije Kristus Král!“ se připojili oba Josého starší bratři, Macario a Miguel. Také 13letý José se nabídl, že ač neumí střílet chce se stát bojovníkem za Krista Krále a v křesťanském povstaleckém vojsku se aspoň starat o koně, čistit zbraně nebo připravovat pro vojáky obvyklé pokrmy z fazolí. Rodiče prosil o svolení se slovy: „Nikdy nebylo tak lehké zasloužit si nebe jako teď a nechci ztratit tu příležitost.“ Matka mu ho nakonec dala s podmínkou, že napřed napíše místnímu michoacánskému veliteli cristeros dopis a on bude ochoten ho přijmout. Počítala s tím, že neuspěje, což se na poprvé stalo.
José, jemuž přátelé začali říkat José Luis, se však nemínil vzdát a když se všech dotkla smrt Anacleta Gonzáleze Florese, který vedl katolíky státu Jalisco, po jeho zavraždění 1. 4. 1927 v Guadalajaře, José putoval s rodiči k jeho hrobu a tam ho prý poprosil o milost mučednické smrti. Vrchním michoacánským velitelem cristeros generálem Prudenciem Mendozou byl pak přijat do jeho vojska a jen jako vlajkonoš a trubač přiřazen k oddílu generála Luise Guízara Morfína. V prvním půlroce služby nesměl používat zbraně, ale podle svého slibu jen pomáhat druhým vojákům. Stal se jejich oblíbencem, protože s nimi sdílel každodenní život včetně večerní společné modlitby růžence. Dali mu přezdívku Tarsicius po mladém nositeli Krista (s pam. 15. 8.).
Dne 6. 2. 1928 byl jejich oddíl poblíž Cotiji napaden silnějším oddílem federálního vojska vedeného generálem Anacletem Guerrero, stoupencem Callese. Jeho oddílu se podařilo pod generálem Guízarem Morfínem zastřelit koně a nebýt Josého byl by zajat. José mu totiž nabídl svého koně se slovy: „Generále, tady je můj kůň, zachraňte se, ať mě třeba zastřelí. Já tolik jako vy chybět nebudu.“ Tím ho zachránil a sám byl zajat. Ačkoli ostatní zajaté cristeros dal generál Guerrero zastřelit, pro Josého vymyslel ďábelský plán, jak pomocí něj zapůsobit na obyvatele Sahuaya, kteří byli převážně příznivci hnutí cristeros. Josého po krátkém věznění v Cotije nařídil převézt do rodného Sahuayo a počítal s tím, že přes něj silně zapůsobí na jeho obyvatele, až zlomí jeho víru nebo ho před nimi popraví.
Z vězení v Cotija se Josému podařilo napsat matce: „Moje drahá maminko, v dnešní bitvě jsem byl zajat. Myslím si, že brzy půjdu na smrt, ale to nevadí. Odevzdej se do vůle Boží; umírám velice spokojen, protože až do konce setrvám na straně Boží. Netrap se pro mou smrt, spíše řekni mým bratřím, ať následují příkladu svého nejmenšího bratra, a sama plň Boží vůli. Buď statečná a spolu s požehnáním mého otce i Ty mi dej své požehnání.
Naposledy ode mě všechny pozdravuj a přijmi láskyplné pozdravy syna, který Tě tolik miluje a přál by si Tě, dříve, než zemře, vidět. José Sánchez del Río.
V Sahuaya byl pak vězněn s mladým Lázarem, který se bál smrti, a proto ho José utěšoval, že jejich pozemské trápení brzy pomine. Z místa jejich věznění se pak ozýval zpěv „Do nebe, do nebe, do nebe chci jít.“
Josého mučednictví mimo jiných popisují dva přímí svědci chlapeckého věku, kteří se později stali zakladateli řeholních institutů. Jednomu, ochotnému s ním podstoupit mučednickou smrt, José předpověděl: „Ty uděláš věci, které já už nebudu moci udělat.“ - A ta slova ho dovedla ke kněžství. Druhý očitý svědek, tehdy sedmiletý Marcial Maciel, později jako kněz v knize „Mým životem je Kristus“ napsal ve vzpomínce na Josého: „Tehdy mu odřezali kůži z chodidel a přikázali mu jít městem směrem ke hřbitovu. On plakal a naříkal bolestí, ale neustoupil. Při zastaveních mu říkali: „Jestliže budeš volat: Ať zhyne Kristus Král, darujeme ti život.“ Ale on odpovídal: „Ať žije Kristus Král!“ (Podle vatikánských archivů měl v místech po odstranění kůže z chodidel nasypanou sůl.)
Když došli na místo, postavil se José na okraj svého hrobu a velitel popravčí četě nařídil, aby Josého ubodali. Ti mu vrážely bodáky či dýky do prsou, do zad i do krku, pokud při ranách José opakoval „Ať žije Kristus Král!“, „Ať žije svatá Marie Guadalupská!“ Potom, jako ranou z milosti, velitel do něj vystřelil z pistole.
Pohřben byl na místě bez rakve, jeho ostatky byly po letech exhumovány a po nějaké době uložení v podzemních katakombách kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova přeneseny do farního kostela sv. Jakuba Většího, místa jeho vězení před popravou.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
José Luis Sanchez v souvislosti s úsilím dostat se do nebe byl ochotný pro Krista cokoliv vytrpět. Zamyslím se nad svou vlastní ochotou k obětem pro svou věčnost. Co vše za ní stojí? Někdo naopak říká, že to či ono stojí za hřích. Nic nestojí za odloučení od Kristovy lásky, se kterou zemřel na kříži pro náš hřích!Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys dal svatému José Sánchezi sílu vydržet všechny útrapy mučení; pomáhej i nám, kteří dnes oslavujeme jeho vítězství, abychom pod Tvou ochranou obstáli v každém nebezpečí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(ze závěrečných modliteb breviáře)
POZNÁMKA
Život a mučednickou smrt 14letého Josého od roku 2012 připomíná také film „Pro větší slávu“ o cristeros. Zachycuje pohnuté období pronásledování církve v Mexiku, při kterém se lid postavil na obranu katolické víry potírané vládou.
Název „cristeros“ je odvozen od slov „Viva el Cristo Re“. Se zvoláním těchto slov umírali ti, kteří se pouštěli do boje proti vládním vojskům prezidenta Eliase Callese, jehož krutost mu vynesla přezdívku mexický Nero.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Scholastica (asi 547); Chalarampus, Porphyrius, Dauctus et III mulieres, m. Magnesiæ (s. III.); Zoticus et Amantius, m. Romæ (s. II/IV); Silvanus, , ep. in Campania (s. V.); Troianus (asi 550); Prothadius (asi 624); Austreberta (704); Gulielmus, presb. Ord. Minorum (1157); Hugo♦, abbas Fossensis (asi 1163); Clara de Arimino♦ (mezi r. 1324 -1329); Petrus Fremond et V sociæ: Catharina du Verdier de la Sorinière, Maria Ludovica du Verdier de la Sorinière, Ludovica Bessay de la Voute, Ludovica Poirier, Maria Anna Hacher du Bois♦ (1794); Iosephus Aloysius Sanchez del Rio (1928); Eusebia Palomino Yenesw♦, virgo (1935); Aloysius Stepinac♦ (1960); Michael Beltoja♦ (1974)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský