Alphonsus Rodríguez, religiosus Soc. Iesu
| 31. října, připomínka | |
| Postavení: | řeholní bratr, mystik TJ |
| Úmrtí: | 1617 |
| Patron: | ostrova Malorky |
| Atributy: | jezuita v taláru a plášti, vize P. Marie s Ježíškem, dvě srdce (s IHS a s mariagramem na hrudi řeholníka nebo z nich sestupující prameny), kříž |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze Segovie ve Španělsku. Měl 6 bratrů a 4 sestry, které po smrti otce pomáhal zabezpečit jako obchodník. Sedm let prožil v manželství, ale žena i obě děti mu zemřely. Dobu od 39 let do konce života strávil v klášteře a na koleji TJ, kde konal službu vrátného.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
SKRZE MODLITBU K POZNÁNÍ BOHA A K PROŽÍVÁNÍ LÁSKY
Narodil se 25. 7. 1531 v Segovia v Kastilii ve středním Španělsku do rodiny obchodníka s látkami, jako druhý z jedenácti dětí. Byl velmi bystrý a rodiče jej proto ve 14 letech nechali studovat u jezuitů v Alcale. Jenže v dalším roce mu zemřel otec, a proto se musel vrátit domů a převzít obchod. Ve 27 letech se oženil a měl potom dvě děti. S manželkou prožíval šťastný život, ale ne dlouho. Po sedmiletém manželství mu zemřely obě děti i žena. Obchod nevzkvétal a sourozenci již byli dospělí.
V 39 letech se rozhodl vstoupit do jezuitského řádu ve Valencii jako řeholní bratr. Řeholi zde začal žít 31. 1. 1571 a brzy se osvědčil jak v životě modlitby, tak v sebepřemáhání. Po půl roce noviciátu byl od představených poslán na Malorku k jezuitům v Palmě. Stal se vrátným v jezuitské koleji Montesión a působil zde téměř po celý svůj další život.
Byl na sebe velmi přísný a vůči druhým velice laskavý a připravený jim obětavě sloužit. Vynikal v postoji kajícnosti, skromnosti a neustálé modlitby. Ve spojení s hlubokým duchovním životem byl pro své vlastnosti velmi schopným konat na daném místě účinný apoštolát.
Byl oblíben studenty i jezuitskými kleriky, kteří k němu chodili pro rady a povzbuzení. Mnohým byl duchovním vůdcem. Docházel za ním i Petr Klaver (pam. 9. 9.). Někteří bohoslovci se ho někdy snažili poškádlit položením složitější otázky, kterou právě probírali v teologii, ale k jejich velkému údivu bratr Alfons Rodríguez vždy perfektně odpověděl. Na otázku jak k tomu došel, svěřil jim své tajemství: „Každý den přece rozjímám o životě Ježíšově. Snažím se ho poznat zblízka a myslet ve všem tak, jak by myslel on.“
O tom, že se učil ctnostnému životu z mystického poznávání Ježíše, svědčí on sám v popisu zážitku při přisluhování u oltáře, kdy náhle na evangelní straně stál Pán Ježíš v dlouhém rouchu. Z tahů jeho tváře vyzařovala neobyčejná velebnost a v celém jeho zjevu se zároveň zračila až zarážející vlídnost. Alfons Rodríguez dále popsal, jak na něj tato vize zapůsobila: vnímal Ježíšovo přání následovat ho ve skromnosti, přičemž s hlubokým poznáním pocítil i nepopsatelnou duchovní rozkoš. Vše vedlo k tomu, že s větší důkladností zkoumal své myšlenky, slova a jednání v porovnávání s Ježíšovou skromností. Zážitek uchovávaný v duši se pak odrážel v jeho životě.
Svou spiritualitu měl založenou na lásce, na přítomnosti Boha v duši a na pokorném přijímání všeho, co ho v životě potkalo. S povoláním k duchovnímu životu chápal a své spolubratry ujišťoval, že „náš Bůh pečuje o naše tělo jako o naši duši a opatřuje všechny její potřeby prostřednictvím představených.“ Poslušnost byla další jím osvojenou ctností.
Představení ho požádali o zapisování jeho myšlenek a zkušeností. Tyto spisy ve třech svazcích jsou dnes řazeny k dílům významných španělských mystiků.
Alfons Rodríguez vedle svrchované lásky k Bohu projevoval dětinskou lásku k Panně Marii a ona na ni odpovídala mimořádnými projevy své blízkosti. Jednou, ve chvílích tělesného utrpení s vnitřním prožíváním opuštěnosti vnímal, jak se mu Satan vysmívá: „Kde je tvoje Maria?“ pak pocítil pomoc z Mariiných slov: „Kde jsem já, tam není třeba se bát.“ Tuto podobu Mariiny mateřské útěchy vnímal ve více případech. Když potřeboval, přišla mu na pomoc. Také při obracení se k Bohu, po vzoru sv. Ignáce, bral si za přímluvce Krista i P. Marii. Alfonsovým přáním bylo zemřít dříve, než by urazil Boha. Odešel k němu v 86 letech.
Blahořečený byl 12. 6. 1825 od papeže Lva XII. a za svatého byl prohlášen 15. 1. 1888 papežem Lvem XIII.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Uvědomím si hlouběji význam modlitby pro poznání Pána Ježíše a potřebu přizpůsobovat svůj život jeho vzoru.Bože, Tys provázel svatého Alfonse Rodrígueze rodinným životem i následováním Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej také nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Wolfgangus (994); Epimachius Pelusiota (asi 250); Quintinus, m. Augustæ Virimanduorum (s. III.); Foillanus (asi 655); Antoninus, ep. Mediolanen (asi 661); Christophorus de Romaniola♦ (1272); Thomas Bellaci de Florentia♦ (1447); Dominicus Collins♦ (1602); Alphonsus Rodríguez, religiosus Soc. Iesu (1617); Leo Nowakowski♦ (1939); Maria a Conceptio Immaculata della Croce /Elisabeth/ Salvat Romero (1998)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský