Conradus Confalonieri de Placentia
| 19. února, připomínka | |
| Postavení: | poustevník TOR |
| Úmrtí: | 1351 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi roku 1290 v Piecenze. Oženil se a po nešťastném lovu, při kterém zapálil les, se s manželkou rozešel. Ona šla do kláštera a on jako františkánský terciář šel poustevničit k Val di Noto na Sicílii..ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
OD MARNOSTI KE CTI
Po rodičích zdědil velké bohatství, oženil se s věřící dívkou Eufrosinou a stal se velmi váženým občanem. Užíval si pozemských statků a radostí tohoto světa v hlučných zábavách. Byl také náruživým lovcem a jednou na čekané se dopustil neuváženého činu. Z dlouhé chvíle zapálil křoví, aby vyplašil zvěř. Stočil se však vítr a pomocí suché trávy se vznítil celý les. Když si Konrád s hrůzou uvědomil, co způsobil, utekl nepozorován domů. Zatím se k hořícímu lesu seběhli lidé a na cestě od lesa chytili chudého člověka s otýpkou klestí. Ten se stal hlavním podezřelým ze žhářství. Při pozdějším útrpném vyšetřování na skřipci podlehl, nepravdivě se přiznal a měl být popraven.
Váženého Konráda zatím trápily výčitky svědomí, že se ze zbabělosti hned nepřiznal, a také představy, jak bude před ostatními vypadat, když nechal místo sebe trpět chudáka. Jeho dobré vlastnosti nakonec zvítězily a šel chudáka osvobodit svým čestným přiznáním. Protože byl bohatý, mohl celou škodu nahradit z poloviny svého jmění a ze druhé poloviny dál pohodlně žít. Šel však do sebe a uvažoval o nestálosti a marnosti všech pozemských věcí. Zhoubný požár v lese jakoby strávil i jeho náruživosti a vášně. Na svět se začal dívat novým pohledem pomocí Božího Ducha. Rozhodl se odpoutat od celé své minulosti a u zbožné Eufrosiny našel souhlas k oboustrannému zasvěcení se Bohu.
Eufrosina vstoupila do kláštera klarisek a Konrád odešel do Říma a vstoupil do třetího řádu sv. Františka. Další jeho cesta vedla na Sicílii, aby tam v odloučenosti od vlasti a všech poct prožíval život v kajícnosti. Jeho obrácení bylo dokonalé, nikoliv ale snadné. Za duchovního vůdce si zvolil zbožného starce z Noto a pak se usadil poblíž města na lesnatém pahorku, kde si zbudoval poustevnu. Musel překonat mnohá zklamání, četná pokušení a vícero duchovních bojů, než uvykl samotě. Chudá strava, kterou les poskytoval, tvrdé lůžko na holé zemi, to bylo něco jiného, než na co bylo tělo zvyklé. S modlitbou a vytrvalým úsilím vydržel na započaté cestě po 40 let. V okolním kraji získal důvěru a věřící jej chodili prosit o modlitbu a pomoc. Od Boha obdržel dar zázračného uzdravování i předvídání budoucnosti. Ve vážnosti ho měl i biskup v blízkých Syrakusách, který jej nazýval přítelem.
Při poslední návštěvě města, za účelem přijetí svátostí, požádal zpovědníka, aby ho třetího dne navštívil. Ten jej pak našel umírajícího a na kolenou. Jeho ostatky jsou dodnes uloženy ve stříbrné rakvi v chrámu sv. Mikuláše v Noto, kde byl pohřben.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Blahoslavený Konrád Confalonieri nás vede k úvaze o světské marnosti. Jeho obrácení mu přineslo neskonalý užitek pro věčnost. Obrácení však představuje trvalé úsilí, proto jsme k němu stále znovu vybízeni. Předsevzetím může být modlitba za ně a půst – třeba od zbytečného mluvení, aby se o něm snadněji uvažovalo.Bože, Tys vedl blahoslaveného Konráda k poustevnickému životu, aby Ti tam sloužil postem a modlitbou; na jeho přímluvu pomáhej i nám, ať dovedeme ovládnout sami sebe, abychom vytrvali v Tvé službě a nadevšechno Tě milovali. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Quodvultdeus (439 (nebo 454)); martyres in Palæstina monachi et alii sub Alamanduro* (507); Mansuetus, ep. Mediolanen (asi 680); Barbatus (682); Georgius, monachus in Aquitania (asi 877); Proclus de Bisiniano, monachus (asi 970 ); Bonifatius, asceta (1260); Godeschalcus♦ (1184); Conradus Confalonieri de Placentia♦ (1351); Alvarus de Zamora♦ (asi 1430); Elisabeth Picenardi♦ (1468); Lucia Yi Zhenmei (1862); Ioannes Sullivan♦ (1933); Iosephus Zaplata♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský