blah. Karel Acutis

Carolus Acutis, de Mediolanen

12. října, připomínka
Postavení:	mladý laik
Úmrtí:	2006

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Itálie. Hlavními rysy jeho života byly modlitba a evangelizace. V modlitbě šlo zvláště o rozhovory s Ježíšem při Eucharistické adoraci a misijní působení začínalo tím, že žil podle evangelia. Měřítkem jeho života byla láska. Ti, kdo jej poznali, ovlivněni jeho příkladem uvažovali i nad svým vztahem k Bohu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NORMÁLNÍ KLUK SE SRDCEM BOŽÍM MEZI LIDMI

Narodil se 3. 5. 1991 v Londýně, kde ho rodiče Ondřej Acutis a Antonie roz. Salzano 18.5. přinesli ke křtu. V září se s ním přestěhovali do Milána, kde v sedmi letech poprvé přistoupil ke sv. přijímání a ve 12 letech přijal svátost biřmování. Dá se říci, že z těchto svátostí přímo žil a díky jim se stal dobrým kamarádem a přítelem snad každému v jeho blízkosti. Sám měl v Ježíši přítele, učitele i spasitele, z jehož srdce neustále čerpal životní energii. Tajemství jeho života spočívalo v prožívání Ježíšovy lásky, kterou se přirozeně snažil aplikovat do svého života. Současně také do vztahu k církvi a k ostatním lidem. To vyplývá z mnoha svědectví jeho současníků.

Ti ho přitom charakterizovali jako docela normálního kluka, který rád hrál fotbal, miloval přírodu i zvířata a velmi brzy se stal nadšencem pro informatiku. Jako samouk začal vytvářet programy za účelem šíření nauky evangelia. Točil a stříhal videa. Při studiu na jezuitském lyceu hrál také na saxofon. Sloužil jako katecheta, byl vždy ochotný pomáhat spolužákům a jak mohl, pomáhal bezdomovcům. U rodičů si 2x vyprosil dovolení, aby ze svých úspor mohl koupit spacák pro bezdomovce spícího jen na kartonech. Občas nejedl svačinu jen proto, že se rozhodl obdarovat hladového žebráka. Byl velkodušný, dobromyslný, společenský, radostný, vynikal empatií a otevřeností k hovoru s každým, ať mladým či starým člověkem. Zároveň byl velmi zbožný a oddaný církvi. I když nikde není uváděno, že by měl spojení se skautingem, je dokonalým obrazem skautského desatera a všichni, s nimiž se setkával, ho měli v oblibě.

Jeho kamarádi, se kterými se dělil o své znalosti informatiky a někteří z tohoto oboru, jej považovali za génia pro jeho schopnosti při práci na počítači. Karla těšily také videohry a natáčení filmů se zvířecími kamarády. Později se více zaměřil na to, čím by podpořil víru u co nejvíce lidí. Těžko lze vyjádřit jeho skutečně hluboký a zároveň jakoby přirozený vztah k Eucharistii, která byla centrem jeho života a prožíváním vztahu s Bohem. Při své inteligenci pochopil hodně věcí, ale za jednou otázkou nechával otazník: čím to, že jsou takové fronty na rockové koncerty a různou kulturu, davy se valí na stadiony, ale žádné fronty u kostelů, na setkání s Ježíšem v Eucharistii? A dodával: „Kdyby lidé věděli, o co přicházejí, byly by kostely přeplněné k prasknutí!“

Na pozadí této otázky a ve snaze podpořit víru v Ježíšovu přítomnost v Eucharistii vytvořil virtuální výstavu Eucharistické zázraky (Miracolieucaristici. Později je sem přidán zázrak r. 2008). Dokončil ji měsíc před svou smrtí. Je nabízena v 18 jazycích a vytvořena na panelech vystavovaných v pěti světadílech. Karel chápal Eucharistii nejen jako oběť, ale i jako společenství a způsob, prostřednictvím kterého lze vstoupit do intimního společenství s Ježíšem. Mons. Giafranco Poma, z kostela Santa Maria Segreta, kam Karel chodil, v životopisném filmu o něm říká: „Eucharistie je forma, ve které nám Ježíš odevzdal sebe samého. Přes tento znak chleba dostáváme sílu a máme se naučit kráčet ve spravedlivosti, dobrotě a v úplné komunikaci s ostatními.“ Karel často opakoval, že v Nejsvětější Svátosti je Ježíš přítomen úplně stejně, jako tomu bylo za dob apoštolů. Vedle fyzického uzdravování nemocných docházelo a dochází k zázračným uzdravením vnitřním. Otec Antonín Iosue ve zmíněném filmu k zázraku, o který se v Lanciáno Karel zajímal, uvádí, že všechny zázraky jsou jistým následkem konkrétního problému a zde šlo o vnitřní problém, o krizi víry. Před mnichem sloužícím mši sv. se při proměňování hostie změnila v část živého srdce a kalich byl náhle plný krve. Tím, a nejen u něj, došlo k novému vzplanutí víry. O to se začal svojí evangelizací snažit i Karel.

Je hodně znám Karlův výrok: „Eucharistie je mou dálnicí do nebe.“ Vedle každodenní účasti na mši svaté považoval za velmi důležitou modlitbu růžence. Sv. Jan Pavel II. o modlitbě růžence řekl, že má rytmus lidského života. Zahrnujeme do ní všechno, co máme na srdci. Je-li Eucharistie dálnicí jako pro Karla Acutise, je na této dálnici sv. růženec doprovodným vozidlem, aby nás někdo „Zlý“ nemohl vybrzďovat a my proto nehavarovali.

Karel se na své životní cestě řídil slovy Písma svatého, o kterém říkal, že je kompasem na cestě k nebi. V nebi viděl cíl pro všechny, kdo se na této zemi narodili a přál si ostatním k němu pomáhat. Různými slovy opakoval, že cílem jeho života je stálá jednota s Ježíšem.

Dobře také chápal smysl velkých poutních míst a společně s rodiči je navštěvoval. Jeho srdci bylo obzvláště blízké Assisi s hrobem sv. Františka a měl přání být zde pohřben.

Nečekaně v začátku října 2006 onemocněl akutní neléčitelnou fulminantní leukémií M3. Na dotaz lékaře, zda trpí velkou bolestí, řekl: „Existují lidé, kteří trpí mnohem víc než já“. Ačkoliv do nemocnice šel s tím, že jde o chřipku, do dvou týdnů si ho Pán vzal k sobě. Svou smrt prý předpověděl už dva měsíce předem a přijal ji jako dar. Zemřel v nemocnici San Gerardo v Monze poblíž Milána a pohřbený byl podle svého přání v Assisi na městském hřbitově. V lednu 2019 byly jeho ostatky exhumovány a 6.4. přeneseny do chrámu Santa Maria Maggiore – Santuario della Spogliazione v Assisi. Zde procesu jeho blahořečení předcházel zázrak uzdravení, připisovaný jeho přímluvě, ke kterému došlo v roce 2013 u brazilského dítěte trpícího závažnými poruchami trávicího systému se vzácnou vrozenou anatomickou anomálií slinivky břišní. K operaci, která mohla problém řešit, nikdy nedošlo. Zázrak uzdravení nastal jednoznačně po modlitbách rodiny s farním společenstvím ke ct. Karlu Acutisovi. Lékařská rada dikastéria 14. 11. 2019 uznala, že uzdravení bylo rychlé, úplné a trvalé, nevysvětlitelné ve světle současných lékařských znalostí.

Karel Acutis byl slavnostně beatifikován 10. 10. 2020 v bazilice sv. Františka v Assisi za předsednictví kardinála Agostina Valliniho. Ten v homilii mimo jiné řekl: „Karel též vyvolával velký obdiv pro zanícení, se kterým v konverzacích obhajoval svatost rodiny a posvátnost života proti potratu a eutanazii.“ Z Karlových slov uvedl také citát: „Všichni se rodíme jako originály, ale mnozí zemřou jako fotokopie.“

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

V modlitbě vzpomenu slov z této Karlovy biografie, které se týkají mých nedostatků a poprosím o světlo a pomoc, abych se jako on přibližoval svým životem evangeliu. Mohu položit otázku: „Co mám dělat?“

Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal blahoslaveného Karla Acutise, aby sloužil Tvé církvi připomenutím, jak má vypadat život podle evangelia; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu, zachovali víru, kterou hlásal, a kráčeli cestou, kterou ukazoval svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gaudentius seu Radzim, ep. Gnesnen. (asi 1011); Hedistus (století neznámé); Domnina, m. in Cilicia (asi 304); martyres in Africa et confessores MMMMCMLXVI, m. in Cilicia (483); Opilio (asi s. V.); Felix Pp IV. (530); Maximilianus, ep. Lauriacen. (ca. ante s. VII. (před 7.stol.)); Rotobaldus (1254); Seraphinus de Monte Granario /Felix/ de Nicola (1604); Thomas Bullaker^♦ (1642); Iosephus González Huguet^♦ (1936); Pacificus /Petrus/ Salcedo Puchades^♦ (1936); Romanus Sitko^♦ (1942); Euphrasius a Iesu Infante / Barredo Fernández/^♦ (1934); Carolus Acutis^♦, de Mediolanen (2006)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský