sv. Josef Vaz

Iosephus Vaz

16. ledna, připomínka
Postavení:	misionář OC
Úmrtí:	1711

ŽIVOTOPIS

Pocházel z portugalské rodiny v Indii. Přijal povolání ke kněžství i k horlivé misijní činnosti na tehdejším Cejlonu, kam přišel jako ubožák, který potřeboval pomoci. Na ostrově, kde po 30 let bylo tvrdé pronásledování katolíků, začínal se silou lásky, odvahy a ve velké pokoře. V době jeho smrti bylo na Cejlonu 70 tisíc věřících, mezi nimiž bylo 30 tisíc konvertitů vlivem Vazova pastoračního působení.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MARIIN APOŠTOL SRÍ LANKY

Narodil se 21. 4. 1651 v Benaulim v Goa v Indii portugalským rodičům. Goa bývala portugalskou kolonií nacházející se u pobřeží Arabského moře a dnes je nejmenším svazovým státem Indie. Josef Vaz se po skončení školy v rodišti přestěhoval s rodiči do Sancoale. Později, na univerzitě v Goa, pokračoval ve studiu filozofie. Po dokončení teologie na jezuitské koleji sv. Tomáše Akvinského se v roce 1676 stal knězem. Svou působnost začínal v Sancoale a v následujícím roce se zcela zasvětil Panně Marii a dal se jí k dispozici tak jako později, v té době teprve čtyřletý Ludvík Grignion de Montfort a ve 20. století pozdější papež Jan Pavel II.

V Sancoale Josef založil školu latiny, potřebnou pro budoucí zájemce o kněžství z řad domorodců. Později byl ustanoven kaplanem ve Vara del Canary. Když se dověděl o situaci katolíků na Cejlonu (od roku 1972 zvaném Srí Lanka), kde byli pronásledováni holandskými kalvinisty, chtěl jim jít pomoci. Situace tam byla taková, že už v roce 1658 z Cejlonu muselo odejít 120 katolických misionářů a kostely byly uzavřeny nebo zničeny. Po dobu 30 let katolíci neměli žádného kněze, který by jim uděloval svátosti. Misionářům z Evropy byl vstup na Cejlon zakázán.

Josef Vaz přesto uskutečnil svou cestu na ostrov. Nebylo mu to umožněno hned, protože jeho úkolem bylo konat službu kazatele v katedrále a zpovídat. Není chronologicky zcela jisté následující pořadí. Pro svou žádost byl ze své diecéze vyslán do Kanary, patřící ještě ke goaské arcidiecézi. V roce 1684 odešel ze svého vikariátu se souhlasem arcibiskupa a se třemi indickými kněžími v kostele Svatého kříže na hoře Boa Vista vytvořil řeholní komunitu. Dal jí vedle pravidel i právní formu (ač neevropským kandidátům se řády neotevíraly). Komunitě se roku 1685 dostalo požehnání a 26. 11. 1706, kdy už o. Vaz mnoho let působil na Cejlonu, komunita dostala od papeže Klementa XI. potvrzení o založení.

Josef Vaz přijal způsob oblékání otroků a žebráků, aby se mu podařilo přistát u pobřeží Cejlonu v roce 1686. Byl vyčerpaný prací a onemocněl. Některé ženy mu pomohly tím, že mu daly jídlo. Stále probíhalo pátrání po katolících, nad kterými se vznášela hrozba trestů. Josef Vaz zvolil odvážnou metodu. Chodil jako žebrák od domu k domu a u dveří prosil o almužnu se zavěšeným růžencem na krku a s odhalenou hrudí. Podle reakcí lidí rozeznával katolíky (budhisté a hinduisté si růžence nevšímali) a pokud získal jistotu, odhalil svou identitu kněze a začal poskytovat pastorační službu. Tak posiloval víru místních obyvatel nejprve v Jaffna a potom v Sallaloi, kde byl odhalen a odsouzen na dva roky do vězení. Utrpení přispělo k jeho zocelení a s dvojnásobnou energií dál hlásal evangelium a duchovní péči věnoval i budhistům. Při každé příležitosti si osvojoval místní jazyky Cingalese a Tamil.

Evangelizační působení kněze začalo být zřejmé a guvernér sliboval velkou odměnu za jeho zradu a vydání. Nikdo však nezradil a zloba kalvinistů dopadala na katolíky, kterým tvrdili, že jde o portugalského špióna. Misionář Josef Vaz se rozhodl dosáhnout nezávislého království Kandy v hornatém vnitrozemí. Přitom byl zadržen jako špión a uvězněn na královském dvoře. Zde získal náklonost budhistického krále Vimaladharma Suriya, kterého přesvědčilo vyslyšení modlitby o. Josefa. Království sužovalo dlouhotrvající hrozné sucho a s ním i hlad. Na žádost krále byl o. Josef vyzván, aby svého Boha u oltáře prosil o déšť. Stalo se a nečekaně se spustil vytrvalý liják. Následně Josef dostal od krále souhlas k apoštolátu po celém území, kam sahala jeho moc. Proto se k němu hned přidali dva kněží z oratoře v Goa, pak další a postupně se obnovil život katolické církve na Cejlonu. Dne 10. 2. 1696 biskup Cochin jmenoval o. Josefa generálním vikářem Cejlonu. Ten pak pokračoval v apoštolátu po celém ostrově. Udává se, že za epidemie neštovic v roce 1697 misionáři poučovali o hygienických zásadách a možnostech porazit infekci.

Josef Vaz zemřel v 59 letech vyčerpáním s pověstí svatosti. Papež Jan Pavel II. jej 21. 1. 1995 blahořečil. Svatořečený byl 14. 1. 2015 papežem Františkem při jeho návštěvě hlavního města Colombo na Srí Lance za účasti více než půl milionu lidí. Papež při kanonizační homilii vyzvedl následující tři příklady vycházející ze života tohoto světce:

1. příklad kněze, který učí vycházet na periferie, aby Ježíš Kristus byl všude poznán a milován. Současně je příkladem trpělivého snášení útrap kvůli evangeliu, poslušnosti k představeným a laskavé péče o Boží církev.

2. příklad spočívá v důležitosti překonávat náboženská rozdělení ve službě míru. Ukazuje nerozdělenou lásku k Bohu, která jej otevřela lásce k bližnímu, k zasvěcení se službě potřebným, komukoli a kdekoli. Bez rozdílu ras, víry, kmenové příslušnosti či společenského postavení. Přitom u něj nebyl jiný požadavek než svoboda k pokračování ve svém poslání. Náboženskou svobodu zdůrazňoval za základní lidské právo.

3. příklad je misionářská horlivost. Papež k ní řekl, že "Josef uměl nabízet pravdu a krásu evangelia v multináboženském kontextu s úctou, oddaností, vytrvalostí a pokorou. To je i dnes cesta Ježíšových učedníků. Jsme povoláni "vycházet" k druhým se stejnou horlivostí, se stejnou odvahou svatého Josefa, ale i s jeho vnímavostí, s úctou a s touhou sdílet s nimi slova Boží milosti (srov. Sk 20,32), která mají moc pozvedat.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Znovu si přečtu tři příklady sv. Josefa a vyberu si, co je pro mne obzvláště aktuální, abych se o to snažil.

Milosrdný Bože, Tys povolal svatého Josefa Vaze, aby na Srí Lanku přinesl světlo evangelia a šířil nevystižitelné bohatství Kristovy lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia už poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Marcellus Pp I (309); Danax (století neznámé); Melas (asi 390); Honoratus, ep. Arelaten. (429); Iacobus, ep. Tarentasien (s. V); Titianus, ep. Opitergin. (s. V); Leobatius^♦ (s. V); Trivierus (asi 550); Furseus (asi 650); Ioanna^♦, virgo Ord. Camald (1105); Berardus, Otho, Petrus, Accursius et Adiutus (1262); Iosephus Vaz (1711); Aloysius-Antonius-Rosselinus Ormières^♦ (1890); Iosephus Antonius Tovini^♦ (1897)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský