Světci k nám hovoří...


sv. Volusián

Volusianus

18. ledna, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:asi 498

ŽIVOTOPIS

Narodil se do senátorské rodiny mezi Arvernovci v oblasti Auvergne, která se stala součástí Akvitánie jako jedno z hrabství v Galii (pozdější Francie). Volusien vynikal materiálním i duchovním bohatstvím. Nastoupil prý do úřadu senátora a oženil se s velmi obtížně snesitelnou ženou. Z jednoho dochovaného dopisu vyplývá, že byla velmi temperamentní a nebylo snadné s ní vyjít.

V této souvislosti se mluví o Volusianově až heroické trpělivosti, která patřila mezi jeho ctnosti vedle zbožnosti a lásky, se kterou využíval své bohatství na potřeby církve a zvláště chudých. Z nějakých důvodů, které neznáme, se asi kolem začátku roku 492 nacházel u břehu řeky Loiry, kde si ho všimli Tourainéové a pro jeho ctnosti jej po biskupovi Perpetusovi (pam. 30.12.), jeho příbuzném, zvolili za sedmého biskupa v Tours. Bylo to v době, kdy ještě bylo možné volit za biskupy ženaté muže. Datum zvolení Volusiena se v různých pramenech liší a někde je uváděn už rok 488, jenže jeho předchůdce na biskupském stolci podle martyrologia zemřel až na konci prosince 491.

Volusien podle biskupa a dějepisce Řehoře z Tours za svého episkopátu založil Manthelan a dal postavit klášter s chrámem sv. Jana.

Mír a klid za Volusienova působení narušili Gótové svými barbarskými způsoby a šířením árijského bludného učení. Volusien se projevoval jako dobrý pastýř, a byl proto od Alaricem, ariánským králem Gótů, vyhoštěn do Toulouse či k hranicím Španělska. Ve vyhnanství zemřel a byl pohřben v kostele zasvěceném Martinovi z Tours ve Foix v Galii Narbonské, která byla římskou provincií v dnešní jižní Francii.

V roce 1111 byly jeho ostatky přeneseny do kostela Saint-Nazaire, později pojmenovaném po Volusianovi.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, Mater unitatis christianorum ; Successus, Paulus et Lucius (259); Cosconius, Zeno et Melanippus, m. Nicææ (s. III/IV); Volusianus (asi 498); Prisca, titularis basilicæ in Urbe (před rokem 499); Deicolus (s. VII.); Beatrix Estensis, monialis (asi 1262); Margarita, virgo monial. Ord. Prædicat (1270); Facius (1272); Andreas Grego de Piscaria (1485); Christina Ciccarelli (1543); Regina Protmann (1613); Felicitas Pricet, Monica Pichery, Carola Lucas et Victoria Gusteau (1794); Maria Teresia (Maria Ioanna) Fasce (1947)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.