Andreas Grego de Piscaria
| 18. ledna, připomínka | |
| Postavení: | mnich, misionář |
| Úmrtí: | 1485 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1400 v Peschiera del Garda při břehu Gardského jezera 25 km od Verony v Itálii. Brzy se u něj projevila touha žít jako poustevník, ale jeho asketické sklony vedly bratry k pohrdavému až zlomyslnému chování. Po smrti otce, když mu bylo 15 let, se zřekl podílu na dědictví a s pokorným rozloučením bratrům odpustil. Odešel do kláštera dominikánů v Brescii, kde se stal vzorným řeholníkem. V mnišské poslušnosti viděl svou cestu k nebi.Představenými byl Ondřej poslán za vzděláním do kláštera sv. Marka ve Florencii. Stal se knězem a horlivým hlasatelem evangelia v italské oblasti kolem Valtellina a ve Švýcarsku. Jednalo se o kraje, ve kterých se zakořenily bludy Albigenců. Ondřej v těchto alpských oblastech získával srdce těch, se kterými během 45 let svého působení hovořil.
Cestoval pěšky po horách navzdory mnoha nebezpečím. Žil v chudobě mezi chudými a spával na zemi a na větvích. Byl nazýván „Otcem chudých“. Vedle pastorační služby zakládal řeholní komunity a zasloužil se o vybudování mnoha církevních staveb. V italském Morbegnu založil klášter, který se stal základnou misijního působení kolem italsko-švýcarských hranic. Ondřej měl zvláštní, něžný a soucitný vztah k trpícím a často rozjímal nad obrazy Ježíšova umučení.
Ondřejův příběh bývá dokreslován atributem knihy, z jejíchž stránek vystupuje had. Jde o znázornění zázraku před Albigenci, kteří přinesli Ondřejovi knihu odůvodňující jejich učení. Na jeho příkaz ji otevřeli a pochopili, že obsahovala zrádné zlo. V dalším zobrazení je Ondřej u kříže, ze kterého vychází paprsek světla, který proniká jeho srdcem. Dokresluje tak jeho vztah k ukřižovanému. Ondřej si velkopáteční události připomínal i tím, že pod kapucí nosíval korunu z trní. Další atribut se týká legendy, že po Ondřejově smrti rozkvetla hůl, kterou zanechal rodným bratrům jako poslední věc při odchodu z domova na znamení, že se opravdu zříká všeho.
Zemřel 18. 1. ve věku asi nedožitých 85 let v klášteře v Morbegnu. Papež Pius VII. jej 26. 9. 1820 blahořečil.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Mater unitatis christianorum ; Successus, Paulus et Lucius (259); Cosconius, Zeno et Melanippus, m. Nicææ (s. III/IV); Volusianus (asi 498); Prisca, titularis basilicæ in Urbe (před rokem 499); Deicolus (s. VII.); Beatrix Estensis♦, monialis (asi 1262); Margarita, virgo monial. Ord. Prædicat (1270); Facius♦ (1272); Andreas Grego de Piscaria♦ (1485); Christina Ciccarelli♦ (1543); Regina Protmann♦ (1613); Felicitas Pricet, Monica Pichery, Carola Lucas et Victoria Gusteau♦ (1794); Maria Teresia (Maria Ioanna) Fasce♦ (1947)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský