Angelus Paoli
| 20. ledna, připomínka | |
| Postavení: | řeholník, kněz OCarm |
| Úmrtí: | 1720 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Itálie. Stal se karmelitánem, který žil asketicky, uměl se ponořit do ticha a čerpat z modlitby. Stal se mužem velké lásky k trpícím. První životní etapu prožil v provincii Toskánsko s častými přesuny. V roce 1687 začala pro něj druhá etapa v klášteře sv. Martina v Římě. Je charakterizován jako otec chudých a byl tak nazýván pro velkou lásku k nim. Jeho život byl v souladu s tím, co říkal: „Milovat Boha znamená nacházet ho mezi chudými.“ – A pro ty žil. – Žil pro ně s mimořádnou důvěrou v Boží prozřetelnost.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
SETKÁVÁNÍ S LÁSKOU BOŽÍ
aneb chudý řeholník důvěřující Bohu bohatší než bankéř
Narodil se 1. 9. 1642 v Lunigiana u Argigliano di Casola v provincii Massa-Carrara (v Toskánsku) ve střední Itálii jako první ze šesti dětí. Při sv. křtu dostal jméno František. Jako mladík učil chudé děti náboženství. Potřebného vzdělání se mu dostalo od jeho strýce, který byl farním vikářem. František před dovršením 18 let šel za biskupem s prosbou, že by se chtěl stát řeholním knězem. V místní katedrále obdržel. 27. 11. 1660 tonzuru (oholení části temene hlavy jako znak). S bratrem Tomášem pak šel do karmelitánského kláštera v Cerignano a odtud do noviciátu v Sieně. Zde se František stal bratrem Angelem a 18. 12. 1661 složil řeholní sliby. Po nich začal přípravné studium na kněžské povolání v Pise. Po vysvěcení měl primiční slavnost 7. 1. 1667 u Panny Marie Karmelské ve Florencii a nějakou dobu zde působil i jako varhaník. Ze zdravotních důvodů se v roce 1674 musel vrátit domů do Argiglianu.
Angel Paoli měl velkou lásku k chudým a byl známý tím, že jim nosil chleba. Při této činnosti se 15. 8. 1674 stalo to, že mu chléb při rozdávání z koše najednou neubýval. Kvůli tomuto zázraku nechtěl být vyvyšován nadšeným lidem, a proto odešel do pohoří Garfagana žít jako poustevník. Údajně byl v dalším roce na 18 měsíců povolán zpět do Florencie za novicmistra. Poté působil jako farář malé farnosti Corniola, ale brzy byl poslán do kláštera v Sieně. Zde viděl mnoho chudých, a proto začal pro ně vařit polévky z toho, co se mu podařilo sehnat. V roce 1680 byl poslán do Montecatini. Zde opět pomáhal chudým i tím, že sám pro ně vyprošoval almužny po domech. Při odvolání do Pisy odcházel v noci, protože věděl, že by ho nechtěli pustit. Brzy byl přeřazen zase do rodného kraje, kde po pěti letech dostal dopis od generálního převora P. Pavla od sv. Ignáce, který v Římě založil konvent při kostele San Martino ai Monti. Tento konvent mimo sídlo generálního představeného měl být i místem příkladného řeholního života, a proto sem byl Angel Paoli povolán. Sloužil zde po dobu 32 let, až do konce svého života.
Začal službou novicmistra, ale starost o chudé ho neopouštěla ani zde. Pro svou lásku k chudým a nemocným, v nichž viděl trpícího Krista, se dostával do problematických vztahů s některými spolubratry, kteří si na něj stěžovali. Ať šlo o hluk chudáků, kteří se přišli dožadovat jeho pomoci, nebo o jeho priority, které někteří považovali za přetvářku. Denně prý přicházelo do kláštera prosit o jídlo až tři sta žebráků. S dalšími ubožáky se Angel Paoli začal setkávat ve špitálu svatého Jana na Lateránu. Generální převor, když pochopil charisma Angela Paoli, mu vyhověl, aby se mohl naplno věnovat službě nejpotřebnějším. Ten pak chodil i k rodinám, které se styděly veřejně žebrat, k nemocným a opuštěným. Navštěvoval také vězně na Via Giulia, kterým nosil potraviny s povzbuzením jejich naděje na lepší budoucnost.
Ve špitálu svatého Jana na Lateránu se snad nejraději zdržoval u těch nemocných, kteří nikoho neměli. Snažil se jim nosit co potřebovali, omýval je, krmil, ošetřoval rány, těšil je a poskytoval duchovní služby. Pomáhal jim objevovat křesťanský smysl utrpení a připravoval je k přechodu na věčnost.
Za pozornost stojí i skutečnost, že dokázal do služeb, které sám konal, zapojovat více lidí, kteří pak ve službě druhým nacházeli nový rozměr života. Otec Angel Paoli věděl, že sám nemůže stačit na službu, ke které byl povolán. Pomáhat uzdravovat byla jedna věc, ale pak následoval problém, že uzdravení se ocitali v situacích bezdomovců a přitom potřebovali ještě nějakou rehabilitaci. Řešení o. Angel viděl ve zřízení speciálního hospice, kde by o tyto lidi se svými pomocníky pečoval. Jeho přátelé to viděli jako nemožné, ale o. Angelo věděl své a řekl: „Chudý řeholník, který důvěřuje Bohu, je bohatší než bankéř."
S pomocí Boží prozřetelnosti získal dům mezi Koloseem a bazilikou sv. Jana. Pomohly i dary dobrovolníků, a tak pro rekonvalescenty byla vedle ubytování zajištěna i potřebná strava. Nechyběla jim ani duchovní péče o. Angela. To vše, co nemocní prožili, přispělo k hluboké obnově jejich života včetně vztahů, které byly porušeny.
Základem síly, se kterou o. Angelo vše zvládal, bylo jeho setkávání s láskou Boží. Z ní čerpal v modlitbách, při kterých dostával mimořádné dary. Se srdcem naplněným Boží láskou pak zamířil mezi lidi. To je tajemství toho, z čeho postupně vyrůstala i jeho pověst svatosti, se kterou zemřel 20. 1. 1720 obklopen spolubratry za zpěvu „Oro suplex et acclinis" (s prosbu o šťastnou smrt).
Uložen byl do hrobky v kostele San Martino ai Monti.
Papež Benedikt XVI. ho blahořečil 25. 4. 2010 v Lateránské bazilice v Římě.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Angel Paoli nám ukazuje, že s Bohem je možné zvládnout všechno. S ním, v něm a činností pro něho má člověk možnost získat větší bohatství, než mají ti nejbohatší. Půjdu tedy za ním a s velkou láskou mu každý den řeknu: „Chci to, co chceš Ty!“Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako blah. Angel Paoli ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Fabianus (250); Sebastianus, m. Romæ (začátkem s. IV.); Asclas (s. IV.); Neophytus (s.IV.); Euthymius (473); Wulfstanus (1095); Benedictus Ricasoli♦ (asi 1107); Henricus, ep. Upsalien (asi 1157); Eustochium Calafato (1485); Angelus Paoli♦ (1720); Stephanus Min Kŭk-ka (1840); Basilius Antonius Maria Moreau♦ (1873); Maria Christina ab Immaculata (Adalheidis) Brandow, virgo (1906); Cyprianus (Michael) Iwene Tansi♦ (1964)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský