Ioannes Baptista Turpin du Cormier et XIII socii
| 21. ledna, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | 1794 |
ŽIVOTOPIS
Společná památka blahoslavených mučedníků z období Velké francouzské revoluce byla 7. ledna. Zde je připomínka 14 francouzských kněží, kteří byli 21. 1. 1794 v Lavalu popraveni gilotinou. Mimo Jana Triquerie, který byl františkán, všichni byli diecézní kněží. Za důvod jejich popravy sloužilo odmítnutí přísahy věrnosti státu, vyhýbání se vyhnanství či záminka spojenectví s nepřítelem. Někteří kněží hned nepochopili, že přísaha je zaměřená i proti víře a mravům. Mnoho těch, kteří byli věrni Kristu a papeži, byli odsouzeni. Kněží umírali za svou houževnatou věrnost katolické církvi.Patří k nim 14 kněží a mučedníků diecéze Laval, v jejich čele je uváděn blah. Jan Turpin du Cormier. Narodil se v roce 1732 v Laval v departementu Mayenne ve Francii jako syn Juliena Turpina a jeho ženy Magdeleiny Leroy. V Angers dosáhl doktorátu teologie. V březnu 1783 se stal farářem katedrály v Laval a později děkanem.
Po zatčení byl 21. 1. s ostatními druhy v kněžské službě dopraven do soudní budovy a jednotlivě jim byla kladena otázka: „Proč jsi nesložil zákonem stanovenou přísahu?“ Jan Turpin na ni odpověděl: „Protože je útokem na mé náboženství a v rozporu s mým svědomím.“ Nakonec ještě zdůraznil, že odmítá složit přísahu z roku 1792 (Svobody a rovnosti), „protože je v rozporu se zákonem Božím“. Pro revolučního soudce byl rozsudek jednoznačný. Stětí gilotinou podstoupil ten den jako poslední ze skupiny.
Julián Moulé, (Iulianus Moulé) narodil se 29. 3. 1716 v Le Mans departementu Sarthe v regionu Pays de la Loire. Stal se výpomocným knězem v Beaufray, rektorem vysoké školy a poté farářem v Saulges. Po papežském odsouzení přísahy se raději všeho vzdal. U soudu podobně jako ostatní důrazně odmítl přísahu, která byla od něj žádaná, a přijal rozsudek smrti se zvoláním „Deo gratias!“
Augustin Philippot, (Augustinus Emmanuel Philippot) narodil se 11. 6. 1716 v Paříži. Padesát let působil jako farář v Bazouge-des-Alleux. Od roku 1792 byl vězněn v bývalém klášteře „Patience.“ U soudu stejně jako ostatní kategoricky odmítl vyžadovanou přísahu a na rozsudek smrti odpověděl zvoláním „Deo gratias!“
Josef Pellé, (Iosephus Pellé) narodil se 22. 1. 1720 v Laval v departementu Mayenne. Jako kaplan byl zpovědníkem klarisek v klášteře La Patience. Vynikal upřímností a zbožností. Po zatčení na dotaz soudce odpověděl: „Žádali jste mě o přísahu, kterou mé náboženství v roce 1791 zakázalo, a váš dnešní požadavek není nic jiného než výsměch. Něčemu takovému se nepropůjčím ani za cenu života. Svědomí mi to nedovoluje.“
Renát Ambroise, (Renatus Ludovicus Ambroise) narodil se 1. 3. 1720 v Laval v departementu Mayenne. V minulosti byl veden k jansenismu a jako kněz působil ve farnosti Nejsvětější Trojice. Když byl vyslýchán, soudce udělal narážku na jeho minulost s tím, že předpokládá, že se nebude vzpírat zákonům, ale Renát prohlásil: „Chtěl bych poslouchat vládní ustanovení, ale nesměla by jít proti Bohu, svého náboženství se nevzdám“. Přiznal se, že podporoval některé chybné názory, které neodpovídaly správné nauce a dodal: „ale Bůh mi udělil milost uznat chyby, vyznat je a smířit se s církví. Až stanu před Bohem, budu rád, že mé pochybení budu mít splacené svou krví“.
Ondřej Duliou, (Andreas Duliou) narodil se 18. 7. 1727 v Saint-Laurent-des-Mortiers, v departementu Mayenne. U soudu stejně jako i ostatní kategoricky odmítl přísahu, která se od něj žádala, a na rozsudek smrti odpověděl zvoláním „Deo gratias!“
Ludvík Gastineau, (Ludovicus Gastineau) narodil se 10. 11. 1727 v Loironu, v departementu Mayenne. Jako kněz vypomáhal na různých místech a později se sestrou se staral o výchovu mládeže. Když byl zatčen a předveden k soudu, tak jako ostatní odmítl přísahu, která se po něm žádala, a na rozsudek smrti odpověděl zvoláním „Deo gratias!“
Petr Thomas, (Petrus Thomas) narodil se 13. 12. 1729 v Mesnil-Rainfray v departementu Manche. Po vysvěcení působil jako asistent v Peùtonu a později byl nemocničním kaplanem v Château-Gontier. Po předvedení před soudce rovněž kategoricky odmítl požadovanou přísahu a na rozsudek smrti odpověděl zvoláním „Deo gratias!“
Julián Morvin (Morin) de la Gérardiere, (Iulianus Franciscus Morvin de la Gérardière)narodil se 14. 12. 1733 v Saint-Fraimbault-de-Prières, v departementu Mayenne. Vystudoval teologii na univerzitě v Angers. Po letech pastorační služby odešel na důchod k bratrovi, aby se staral o výchovu svých synovců. Vynikl ve štědrém rozdávání almužen chudým občanům. U soudu stejně jako ostatní kategoricky odmítl přísahu, která se od něj žádala, a na rozsudek smrti odpověděl zvoláním „Deo gratias!“
František Duchesne, (Franciscus Duchesne) narodil se 8. 1. 1736 v Laval v departementu Mayenne. V tomto městě žil při starobylém klášteře klarisek jako anchorita, který se denně postil. U soudu hned jasně odmítl přísahu, která se od něj žádala, a rozsudek smrti přijal se zvoláním „Deo gratias!“
Jan Triquerie, (Ioannes Baptista Triquerie) narodil se 1. 7. 1737 v Laval, v departementu Mayenne. V mládí vstoupil do minoritského konventu v Olonne, kde se později stal představeným. Byl také kaplanem a zpovědníkem klarisek v různých klášterech. Když stanul u soudu, řekl: „Jsem synem svatého Františka a na základě tohoto svého stavu musím být pro svět mrtvý. To znamená, že nedbám na jeho zákony a mým jediným cílem je modlit se k Bohu za svou vlast. To jsem také nepřestal dělat.“
Jakub André, (Iacobus André) narodil se 15. 10. 1743 v Saint-Pierre-la-Cour, v departementu Mayenne. Po vysvěcení působil jako pomocný kněz v Rouez-en-Chanipagne a později se stal farářem v Rouessé-Vassé. Po násilném vniknutí revolucionářů do kostela odešel do Lavalu, kde byl zatčen 5. 1. 1793. Při soudu o tři týdny později odmítl přísahu, která se od něj žádala, a na rozsudek smrti odpověděl zvoláním „Deo gratias!“
František Migoret Lambardière , (Franciscus Migoret Lambardière) narodil se 25. 8. 1745 v Mézangers, v departementu Mayenne. V roce 1728 se stal asistentem P. Oisseaua, dále byl rektorem vysoké školy a později farářem v Rennes-en-Gronouille. Známý byl svojí horlivostí ve vzdělávání mládeže. V roce 1791 sice podepsal přísahu, která byla podmínkou pro další kněžskou činnost, ale po odsouzení přísahy papežem Piem VI. svůj souhlas odvolal, i když proto musel opustit svou farnost. U soudu jako ostatní kategoricky odmítl přísahu, která se od něj žádala, a na rozsudek smrti odpověděl zvoláním „Deo gratias!“
Jan Gallot, (Ioannes Maria Gallot) narodil se 14. 7. 1747 v Laval v departementu Mayenne. Stal se farářem v Bazougers a později kaplanem v klášteře benediktinek. V soudní budově ho soudce vyzval, aby byl věrný republice a nevyznával žádné náboženství, ani katolické, ani jiné. To mu mělo zachránit život. On však odpověděl: „Veřejně vždy budu tvrdit, že jsem katolík, nikdy se nebudu stydět za Ježíše Krista.“
Všichni byli už v poledne popraveni gilotinou na Place du Blé (dnešní Place de la Trémoille). Jejich těla pak byla pohřbena v místě Croix-Bataille. V roce 1816 byly jejich ostatky exhumovány a umístěny do kostela v Avesnières.
Blahořečeni byli s pozdější pěticí dalších mučedníků z Lavalu 19. 6. 1955 papežem Piem XII. v Římě.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Dominica Dei verbum; Agnes, m. Romæ (s. III.-IV.); Publius, ep. Athenarum (s. II.); Fructuosus, Augurius et Eulogius, diaconus (259); Patroclus, m. Trecis (asi s. III.); Epiphanius, ep. Papien (496); Meginradus (ca. 861); Zacharias, monachus (asi 950); Eduardus Stransham et Nicolaus Wheeler♦ (1586); Albanus Roe (1642); Thomas Green♦, presb. (1642); Iosepha Maria a Sancta Agnete♦ (1696); Ioannes Baptista Turpin du Cormier et XIII socii♦ (1794); Ioannes Yi Yun-il (1867)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský