blah. Marie Bolognesi

Maria Bolognesi

30. ledna, připomínka
Postavení:	mystička
Úmrtí:	1980

ŽIVOTOPIS

Narodila se 21. 10. 1924 v Bosaro u Rovigo v Itálii jako dcera svobodné matky v chudé rolnické rodině. Dostala příjmení nevlastního otce, který se oženil s její matkou. Z důvodu velké chudoby v rodině mohla navštěvovat jen první dvě třídy základní školy. Údajně v ní byla často šikanována a doma to zřejmě nebylo lepší. Její nevlastní otec byl na matku zlý, protože jí nevěřil. Matka byla kvůli násilnickému muži nervózní a své děti bila. Dcera musela už po druhé třídě vydělávat peníze jako pomocnice na farmě. Možná i pro vyhrocení situace v extrémně chudé rodině, do které přibylo postupně 7 bratrů, ale především, aby přinesla do rodiny peníze, byla z domu poslána na jednu faru dělat určité domácí práce. Byl to začátek mnoha změn pobytů provázených tvrdou prací.

Život zdánlivě neúnosný měl své tajemství. Její babička z matčiny strany jí předávala náboženské i morální hodnoty tím, že v ní pěstovala lásku k Ježíši, k bližnímu a k přírodě, přičemž jí byla vzorem. Velmi jí pomáhalo, že přijala smysl pro zodpovědnost a v srdci měla lásku k rodině. Údajně se Marie jako malé dítě zasvětila Pánu Ježíši a Boží Matce. To vše jí pomáhalo v lásce obdělávat pozemky i vychovávat své bratry. Při tvrdé práci trpěla ještě řadou nemocí a děsivými ďábelskými pokušeními. Nikdy si neužila pohodlí, ale nevzdávala se ani když o ní tvrdili, že je posedlá ďáblem, začala potit krev, prodělala zápal plic a trpěla revmatismem. Přes udávané stavy výsledek vyšetření psychiatrem byl ten, že podle něj je dívka úplně normální. Určitou životní změnu pak po půldruhém roce prý vykonal exorcismus provedený kněžími, pro který byla považována za vyléčenou. Chudoba, pokora a láska v jejím životě nikdy nepřestaly převládat. Pracovala na poli, šila, rybařila, dělala dřevo, zpracovávala konopí, někdy vykonávala i zednické práce, aniž by z toho měla zisk.

V biografiích je představována jako mystička už od dětství. Vyskytují se i údaje, týkající se zjevení v roce 1942*.

Marie prožívala svůj život ve službě druhým, zejména chudým a nemocným. V hlubokém spojení s Kristovým utrpením sama snášela veliká utrpení. Velmi dobře se uměla vcítit do situace sirotků. Mnohým z nich vyhledala ubytování ve štědrých rodinách případně i v ústavech.

V roce 1971 byla u ní zjištěna kardiopatie spojená s velkým přetížením, což mělo vliv na omezení její aktivní činnosti. O 9 let později zemřela 30. 1. v Rovigo po druhém infarktu. Její ostatky jsou uloženy ve farním kostele v Bosaro.

Při jejím blahořečení 7. 9. 2013 kardinál Amato připomenul její nejponíženější vytlačení na okraj ze společnosti vrstevníků i to, že Ježíš s ní však zůstal. Tuto Marii přirovnal k moudrým pannám z evangelia a také zdůraznil, že měla moudrost, kterou jí dal Pán, který k ní mluvil každý den. Jednalo se o utrpení a plamen její lásky. Mnohá její mystická charismata, jak řekl kardinál Amato, jí nezabránila v tom, aby se věnovala lásce k bližnímu, zvláště k dětem. A v závěru otázkou připomenul, co by mělo být jako poselství pro dnešního člověka: Že „dobrou půdou pro přijímání slova Páně a přinášení ovoce není věda o světě, ale moudrost Boží, kterou je třeba přijmout s prostým a pokorným srdcem“.

POZNÁMKA

*Stránky Ökumenisches Heiligenlexikon v němčině uvádějí v jejím životopise, že se jí na Zelený čtvrtek v roce 1942 zjevil Ježíš, od kterého dostala tři prsteny jako symbol Nejsv. Trojice… Je dále uvedeno, že od ledna 1954 začala přijímat Ježíšova stigmata. – Toto téma se na dosažitelných stránkách Kongregace pro kauzy svatých neobjevuje, a proto zde autor nemůže k němu dát spolehlivé vyjádření a uvádí jen tuto zmínku, která nemusí být uznanou skutečností.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Martina (asi v první polovině III. s., nejspíš kolem r. 229. Dnešní text martyrologia místo na úmrtí upozorňuje na římskou baziliku jí zasvěcenou v roce 677.); Matthias, ep. Hierosolymitan (s. II); Barsimæus (s. III.); Bathildis (680); Aldegundis (asi 684); Armentarius (po roce 731); Theophilus Iuvenis (792); Adelelmus (1079); Franciscus Taylor^♦ (1621); Hyacintha de Mariscottis (1640); Sebastianus Valfré^♦ (1710 ); Paulus Hŏ Hyŏb (1840); Thomas Khuông (1860); David Galván (1915); Mucianus Maria (Aloysii) Wiaux (1917); Columba (Iosephus) Marmion^♦ (1923); Carmela García Moyón^♦ (1937); Sigismundus Pisarski^♦ (1943); Maria Bolognesi^♦ (1980)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský