Aloysius Andritzki
3. února, připomínka | |
Postavení: | kněz, mučedník |
Úmrtí: | 1943 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 2. 7. 1914 v Radiboru u Drážďan v Německu jako čtvrtý ze šesti dětí učitelů Jana a Magdaleny. Po gymnáziu v Budyšíně byl rozhodnut stát se knězem jako jeho bratři. V letech 1934 až 1937 studoval filozofii a teologii na Filozoficko-teologické Akademii v Paderbornu. Kněžské svěcení přijal 30. 7. 1939 a od 1. 10. 1939 byl jmenován kaplanem v katolickém Hofkirche v Drážďanech.Byl velmi upřímný a měl odmítavý postoj k nacistické ideologii. Ve svých projevech odsuzoval nacistické pronásledování duchovních i věřících, a proto byl pro nacistickou NSDAP a státní orgány nepohodlný. Jejich domluvy ho neumlčely, a tak byl 21. 1. 1941 zatčen gestapem. Soud ho 15. 7. 1941 uznal vinným z vlastizrádných útoků na stát a stranu. První trest zněl půl roku vězení. Spolupracovat s nacisty však vytrvale odmítal. Byl proto 2. 10. 1941 transportován z Drážďan do koncentračního tábora Dachau v Bavorsku. Tam se stal vězněm s číslem 27829 a byl umístěn mezi duchovní na Pfarrerblock. I v těžkých situacích se snažil udržovat způsob života odpovídající jeho kněžskému povolání. S dalšími kněžími vytvořil liturgickou skupinu a pravidelně se věnoval Písmu svatému.
V prosinci 1942 vypukl mezi podvyživenými vězni tyfus, kterým se nakazil i P. Alois Andritzki. Jeho onemocnění bylo nemocnici nahlášené 19. 1. 1943 a byl pak s knězem Scheipersem přesunut na tyfové vězeňské oddělení. Když 3. 2. požádal o kněze se svatým přijímáním, sestra mu prý odpověděla: „Chce Krista? Dostane ránu!" a vpíchla mu smrtící injekci.
Po P. Aloisovi Andritzkiovi se zachovalo několik dopisů.
Z drážďanského vězení 3. 3. 1941 napsal o svém pohledu na svatost toto: „Svatost je souhlas člověka ve všech myšlenkách a všem jednání s Bohem, jediným svatým. Svatost znamená úplné odevzdání naší vůle do vůle Boží.“
V dalším dopise uvedl: „Chci vše dělat ochotně a vše obětovat, zvláště pro naše trpící spolubratry.“
Proces k jeho blahořečení začal v roce 1998 a beatifikační slavnost se konala 12. 6. 2011 v Drážďanech.
Blasius, ep. et m. in Armenia (asi r. 320); Ansgarius (865); Simeon et Anna; Celerinus, Celerina, Laurentius et Ignatius, m. Carthagine (s. III.); Leonius (s. IV.); Teridius et Remedius (s. IV./V.); Lupicinus, ep. Lugdunen (s. V.); Adelinus (asi 696); Wereburga (asi 700); Berlindis (s. VIII. až X.); Helinandus♦ (po roce 1230); Ioannes Nelson♦ (1578); Iustus Takayama Ukon (1615); Maria a Sancto Ignatio (Claudina) Thévenet (1837); Maria Anna Rivier (1838); Maria Helena Stollenwerk♦ (1900); Aloysius Andritzki♦ (1943)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský