Alphonsus Maria Fusco, presbyter
6. února, připomínka | |
Postavení: | kněz |
Úmrtí: | 1910 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 23. 3. 1839 v Angri v provincii Salerno v Itálii. Rodiče Aniel Fusco a Josefína roz. Schiavone byli rolnického původu vychovaní v katolické víře. Po čtyři roky nebylo jim dáno mít dítě. V touze po něm v roce 1838 vykonali pouť k ostatkům sv. Alfonse z Liguori (pam. 1. 8.) v nedalekém Pagani, kde vroucně prosili o milost početí dítěte. Potom zde uslyšeli předpověď redemptoristy Fr. Saveria Pecorelliho, že budou mít syna se jménem Alfons, který se stane knězem a povede život po vzoru světce. Tak se i stalo a manželé měli ještě 4 další děti. Po narození posledního jeho matka prý zemřela. Alfonsovi bylo v té době šest let. Jeho otec kvůli práci nutné pro uživení rodiny svěřil Alfonse do péče strýci, který byl knězem a zároveň i jeho kmotrem.V roce 1850 Alfons vstoupil do diecézního semináře a začal se v něm prohlubovat vztah k chudým a opuštěným dětem. Po dokončení studií byl 29. 5. 1863 vysvěcen na kněze. Pro svou horlivost byl téhož roku jmenován koadjutorem kolegiátního kostela v Angri. Osvědčil se jako dobrý zpovědník a hlasatel Božího slova. Ve svém domě otevřel školu, ve které bylo vzdělávání dětí zdarma. Potom založil oratoř, kterou svěřil pod ochranou sv. Aloise Gonzagy.
V období šíření cholery v roce 1866 pomáhal ze všech sil nemocným, až se také nakazil, ale z tohoto velmi vážného onemocnění, na které se umíralo, se nakonec uzdravil. O dva roky později byl jmenován sakristiánem kolegiátního kostela a v dalším roce vstoupil do Kongregace misionářských kněží „Nocerini“. Od roku 1873 do roku 1897 zastával zde funkci kantora kapituly kněží a potom byl jmenován kanovníkem. Vynikal vždy evangelijní prostotou, pevnou vírou a otevřeností s nevyčerpatelnou láskou k chudobě a radostnou poslušností. Je přestavován jako muž modlitby, oběti, přístupný všem, kterým se rozhodl sloužit, aniž by za to něco chtěl. Nejednou se přitom setkával s nepochopením.
V roce 1878 založil ve spolupráci s Magdalenou Caputo a s dalšími čtyřmi mladými dívkami „Kongregaci sester sv. Jana Křtitele“ s cílem zajišťovat výchovu osiřelých dívek, které potřebovaly pomoc. Nejprve se jednalo o institut, který se rychle rozšiřoval nejen v Itálii, ale brzy i v zahraničí přes mnohé potíže, protivenství a útrapy. Otec Alfons vítězil modlitbou, trpělivostí a odvahou s důvěrou v Boží pomoc. Pravidla pro tuto kongregaci schválil 2. 8. 1888 ordinář z Nocery.
Alfons Maria Fusco zemřel v nedožitých 71 letech. Blahořečený byl 7. 10. 2001 papežem Janem Pavlem II. společně s knězem Tomášem Maria Fusco (pam. 24. 2.).
Blah. Alfons byl po 15 letech kanonizován 16. 10. 2016 papežem Františkem.
Paulus Miki et XXV socii (1597); Antolianus (s. III.); Silvanus (ep.), Lucas (diaconus) et Mocius (lector) (asi 235/238); Dorothea et Theophilus (asi s. IV.); Meles (488); Vedastus (asi 540); Amandus, ep. Traiecten. (asi 679); Renula seu Renildis (s. VIII.); Guarinus, , ep. Prænestin. (1159); Brinolfus Algotsson (1317); Angelus de Furci♦ (1327); Maria Teresia Bonzel♦ (1905); Alphonsus Maria Fusco, presbyter (1910); Franciscus Spinelli (1913); Matthæus Correa (1927)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský