Rosalia (Ioanna Maria) Rendu, virgo
| 7. února, připomínka | |
| Postavení: | panna, řeholnice FdC |
| Úmrtí: | 1856 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 9. 9. 1786 v Confort v departementu Ain ve Francii poblíž hranic se Švýcarskem jako dcera Antonína Rendu a Marie-Anne roz. Laracine. Křestní jména pozdější sestry Rozálie jsou Jana Marie (fr: Jeanne-Marie). Byly jí sotva tři roky, když vypukla Velká francouzská revoluce. Od roku 1790 byla po kněžích požadována přísaha věrnosti nové tzv. Civilní ústavě duchovenstva, která byla v rozporu s učením římskokatolické církve. Kdo odmítl, mohl počítat s mučednictvím. Mnozí kněží se před pronásledovateli ukrývali, aby dál mohli sloužit věřícím. Dům Rendových se stal jedním z úkrytů pro kněze, kteří zůstávali věrni Římskokatolické církvi, a poskytoval i ochranu biskupovi z Annecy s krycím jménem Petr. Malá Jana Marie jednou zjistila, že se u nich v noci slaví mše svatá. Maminka z opatrnosti předtím o tom s ní nemluvila. Po nějakém čase Jana Marie v noci při svíčkách ve sklepě přijala první svaté přijímání. Byla vychovávána v atmosféře neustálých obav z prozrazení.V květnu 1796 zemřel její otec a v červenci pak poslední čtyřměsíční sestřička. Jako desetiletá s velkou odpovědností pomáhala mamince starat se i o své dvě zbývající mladší sestry.
Po skončeném pronásledování se Jana Marie dva roky vzdělávala na internátní škole voršilek v Gexu. V tomto okresním městě objevila nemocnici, ve které o pacienty pečovaly sestry společnosti Dcer křesťanské lásky, zvané též vincentky, protože je založil sv. Vincenc de Paul (pam. 27. 9.). Podle oděvu se jim také někde říkalo "Šedé sestry". Jana Marie došla k závěru, že je Pánem volána stát se jednou z nich.
Dne 25. 5. 1802 přijela do Mateřského domu Dcer lásky na rue du Vieux Colombier v Paříži. Přestože jí mělo být teprve 16 let, byla zde jako zájemce přijata. V následujícím roce byla poslána do domu Dcer lásky Maison Saint-Martin ve čtvrti Mouffetard a zároveň přijala hábit. Zpočátku doprovázela starší sestry mezi nemocné a chudé, později také vyučovala v bezplatné dívčí škole. V roce 1807 složila první řeholní sliby a přijala nové jméno Rozálie. V roce 1815 se stala představenou řeholního domu. V předměstské čtvrti zařídila lékařskou ambulanci, lékárnu, jesle pro děti pracujících žen, sirotčinec, školu a také pečovatelský dům pro staré lidi. Měla nadání získávat spolupracovníky, dárce, biskupy, kněze i politiky.
Ve čtvrti Mouffetard, za opakovaných epidemií cholery, byla mezi hlavními pomocníky, ošetřovala nemocné a utěšovala rodiny, které ztratily své nejbližší. Bojovala s nedostatkem hygieny a bídou. Podstupovala nemalá rizika a vynikala velkou obětavostí. Byla viděna i při osobním sbírání těl ponechaných v ulicích.
Za pouličních bojů v letech 1830 a 1848 sestra Rozálie pomáhala všem pronásledovaným, ukrývala a ošetřovala je, aniž se zajímala o to, kdo má pravdu. Podobně jako její rodiče za revoluce tak i ona poskytovala duchovním osobám úkryt. Měla odvahu úřadům vytýkat zneužívání a nespravedlivá rozhodnutí. Snažila se burcovat svědomí těch, kdo měli moc a nerozhodovali správně. Nakonec ji měli ve stále větší úctě chudí i bohatí. Napoleon III. ji v roce 1852 vyznamenal Křížem čestné legie a jejím dílům milosrdenství zajišťoval právní ochranu. Před koncem života ztratila zrak, ale nikoli elán pracovat pro ty, ve kterých viděla Krista.
Jejího pohřbu se 9. 2. 1856 odhadem zúčastnilo 50 000 osob z nejrůznějších společností, včetně různosti politického a náboženského přesvědčení.
Blahořečená byla 9. 11. 2003 papežem Janem Pavlem II.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maximus, ep. Nolan. (s. III.); Parthenius, ep. Lampsacen (s. IV.); Moyses, solitarius (asi 389); Iuliana, vidua florentina (s. IV.); Laurentius, ep. Sipontin. (asi 545); Gulielmus de Leaval♦ (s. VII.); Richardus, peregrinus (asi 720); Lucas Iunior, eremita (955); Riccerius♦ (1236); Antonius de Stronconio♦ (1461); Thomas Sherwood♦ (1578); Iacobus Salès et Gulielmus Saultemouche♦ (1593); Ægidius Maria a Sancto Ioseph (Franciscus) Pontillo (1812); Ioannes de Triora (Franciscus Maria) Lantrua (1816); Rosalia (Ioanna Maria) Rendu♦, virgo (1856); Maria a Providentia (Eugenia); Smet♦ (1871); Pius Pp IX.♦ (1878); Anna Maria Adorni Botti♦ (1893 ); Ludovica Clara Szczęsna♦ (1916); Anselmus Polanco et Philippus Ripoll♦ (1939); Adalbertus Nierychlewski♦ (1942); Alaphridus Cremonesi♦ (1953); Petrus Verhun♦ (1957)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský