Philippus Jeningen
8. února, připomínka | |
Postavení: | lidový misionář TJ |
Úmrtí: | 1704 |
Atributy: | kříž, berla, růženec |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 5. 1. 1642 v Eichstättu v Bavorsku na území dnešního Německa. Byl čtvrtý ze 13 dětí zlatníka a starosty Nikolause Jeningena. Od 15. 8. 1654 byl prý zapojen do aktivit mariánské kongregace. Ve 14 letech zatoužil po vstupu do jezuitského řádu, ale pro odpor rodičů musel 7 let čekat, než mohl v Landsbergu nastoupit do noviciátu. Po jeho ukončení studoval na jezuitské koleji v Ingolstadtu. V roce 1672 byl v Eichstättu vysvěcen na kněze a potom začal vyučovat na gymnáziu v Dillingenu. Toužil po působení v misiích někde v Indii, ale jeho představení rozhodli, že jeho misijním působením má být jeho vlast. V roce 1680 ho poslali do Ellwangenu a později do Mindelheimu a Dillingenu.Podle slov představeného provincie žil otec Filip Jeningen zcela v souladu se spiritualitou, které učil sv. Ignác, a tím pomohl mnohým lidem k obnově jejich křesťanského života, aby ve svém vztahu s Bohem se nechali od něj obnovit. Vyjadřoval se prostým jazykem a v tom, že žil, čemu učil, a nepožadoval nic, co by sám nedělal, vynikala jeho hodnověrnost, pro kterou byla jeho slova lidmi přijímána.
V Ellwangenu začal otec Filip působit jako lidový misionář a byl pověřen správou kaple Panny Marie, ke které za jeho působení směřovalo více poutníků. Vzhledem k jejich zvyšujícímu se počtu dostal na hoře Schönenberg povolení ke stavbě barokního chrámu, který byl zbudován v letech 1682 až 1685.
Mezi těmi, kterým otec Filip Jeningen dával duchovní cvičení, vynikla jeho velká péče o vojáky, vězně a odsouzené k smrti. Byl aktivní až do konce svého života a zemřel po posledním zahájení duchovních cvičení následkem vážného onemocnění. Byl pohřben v roce 1704 v ambitu chrámu svatého Víta v Ellwangenu. Zde byly jeho ostatky vyzvednuty v roce 1953 a pak znovu uloženy v Mariánské kapli.
Blahořečený byl až 16. 7. 2022 před tímto chrámem lucemburským kardinálem předsedou biskupské komise EU Jeanem-Claudem Hollerichem z pověření papeže Františka.
Hieronymus Emiliani (1537); Iosephina Bakhita (1947); Cointha (249); Iuventius seu Eventius (397); martyres Constantinopoli monachi monasterii Dii (asi 485); Iacutus (s. VI.); Honoratus, ep. Mediolanen (asi 570); Nicetius, episcopus (asi 610); Paulus, ep. Virodunen (asi 647); Petrus Igneus♦ (1089); Stephanus, eremita (1124); Philippus Jeningen♦ (1704); Iosephina Gabriela Bonino♦ (1906); Maria Esperanza a Iesu virgo (Iosepha) Alhama Valera♦ (1983); Elisa Martinez♦ (1991); Maria Mlada♦, abbatissa Pragen (994)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský