blah. Eusebie Palomino Yenes

Eusebia Palomino Yenesw, virgo

10. února, připomínka
Postavení:	sestra FMA
Úmrtí:	1935

ŽIVOTOPIS

Narodila se 15. 12. 1899 ve vesničce Cantalpino v provincii Salamanca ve Španělsku do extrémně chudé rodiny. Měla ještě tři sourozence a čtvrtý, Antonín, zemřel ve třech letech dříve, než se ona narodila. Otec po většinu roku nemohl sehnat práci. V zimně obcházela se svým otcem sousední vesnice a vyžebrávali chleba. Přitom poznávala různost lidských povah a srdcí a učila se lidi chápat. S matkou chodívala do lesa sbírat dříví do nůše. V častém styku s přírodou naučila se nejprve meditovat o tom, co viděla, a pak i neuvědoměle kontemplovat Boha. Mezi její zkušenosti později patřilo také to, že na své prosby o pomoc k Panně Marii dostala to, co potřebovala.

Již v 10 letech začala pracovat jako služka. Ve 13 letech odešla se svou o tři roky starší sestrou Dolores dělat služku a chůvu v Salamance. V 18 letech se dostala k Dcerám Panny Marie Pomocnice křesťanů, které se věnovaly výchově dívek. V jejich institutu pomáhala při domácích pracích a doprovázela dívky do státní školy. Ve 22 letech se stala postulantkou a při noviciátu pracovala jako kuchařka, protože se stala v kuchyni nepostradatelnou. Všechny své úkoly konala s radostí a z toho, co prožívala, dělala dárek Panně Marii. Uměla s lehkostí propojit práci a růženec a při cestě konat duchovní svaté přijímání. Po přeřazení do Barcelony 5. 8. 1922 oblékla hábit sester FMA a stala se novickou.

O Bílé sobotě v roce 1924 utrpěla při pádu ze schodů s lahvemi úraz s přeříznutím tepny. Pro opakované silné krvácení přijala svátost nemocných. Řeholní sliby 5. 8. mohla konat na lůžku. Po nich byla poslána do řádového domu ve Valverde v hornické oblasti na jihozápadě Španělska a při loučení s jednou sestrou řekla: „Staňme se svatými, všechno ostatní je ztráta času“. – V této výzvě můžeme vidět její odkaz.

Původně byla malou žebračkou. Ve Valverde byla přidělena do kuchyně, ke službě na vrátnici, v prádelně a také k asistenci v oratoři. Konala služby ve skromných prostorách a mezi prostými lidmi. Na začátku pobytu zde byla dívkami ze školy ohodnocena jako malá, žlutá, hubená s velikýma rukama a s nepěkným jménem. V legendě o ní je uvedeno, že konala zázraky a s neodolatelným úsměvem získávala místo v srdcích mnoha lidí. Aniž si to uvědomovala, byla velmi empatická a ve spojitosti s láskou jako by pro ni nebylo nic nemožné. Byla vždy plná klidu a uměla dobře poradit i povzbudit ke správné volbě povolání, případně odradit od nesprávné.

Eusebie dopředu upozorňovala na zlo blížící se občanské války a nabídla se Bohu jako oběť za své spolusestry. Ten její nabídku přijal a ona začala trpět nesnesitelnými záchvaty astma a ve 35 letech 10. 2. 1935 zemřela.

Blahořečená byla 25. 4. 2004 papežem Janem Pavlem II.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Scholastica (asi 547); Chalarampus, Porphyrius, Dauctus et III mulieres, m. Magnesiæ (s. III.); Zoticus et Amantius, m. Romæ (s. II/IV); Silvanus, , ep. in Campania (s. V.); Troianus (asi 550); Prothadius (asi 624); Austreberta (704); Gulielmus, presb. Ord. Minorum (1157); Hugo^♦, abbas Fossensis (asi 1163); Clara de Arimino^♦ (mezi r. 1324 -1329); Petrus Fremond et V sociæ: Catharina du Verdier de la Sorinière, Maria Ludovica du Verdier de la Sorinière, Ludovica Bessay de la Voute, Ludovica Poirier, Maria Anna Hacher du Bois^♦ (1794); Iosephus Aloysius Sanchez del Rio (1928); Eusebia Palomino Yenesw^♦, virgo (1935); Aloysius Stepinac^♦ (1960); Michael Beltoja^♦ (1974)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský