Marianus Arciero
| 16. února, připomínka | |
| Postavení: | kněz |
| Úmrtí: | 1788 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 26. 2. 1707 v Contursi Terme v provincii Salerno v Itálii do rodiny zbožných farmářů. V mladém věku odešel do Neapole a zde navštěvoval eucharistickou kongregaci. Přihlásil se zde i na jezuitskou kolej k filozofickému studiu. Díky knězi Emanuelovi Parisio zvládl pak i teologii a 22. 12. 1731 byl vysvěcen na kněze. Ve svém povolání byl velmi aktivní a později získal přezdívku „Apoštol Kalábrie“.Tam byl pozván biskupem Fortunatem z Cassano, protože byl velmi dobrým kazatelem, vynikajícím katechetou mládeže a zpovědníkem. Po smrti o. biskupa se v roce 1751 vrátil do Neapole. Vyznačoval se asketickým životem a eucharistickou horlivostí. Necelých 30 let byl pokorným kazatelem v diecézním semináři v Neapoli a chodil kázat i do jiných měst. Zemřel s pověstí svatosti ve věku 81 let, jak předpověděl.
V srpnu 1854 jej papeže Pius IX. prohlásil za ctihodného. Jeho ostatky byly 15. 10. 1950 převezeny z Neapole do jeho rodiště Contursi a při této příležitosti bylo vytištěno větší množství jeho obrázků. Jeden získala i dlouhodobě nemocná mladá žena Concetty Siani. Jednalo se u ní o tuberkulózní peritonitidu. Její stav se zhoršoval, léky nepomáhaly a musela jí být vícekrát odebíraná tekutina z pobřišnice. Po položení obrázku na klín se začala cítit lépe, proto prosila ct. Mariána Arciero o uzdravení. Při posledních ostrých bolestech večer 26. 1. 1951 všichni kolem ní nabyli přesvědčení, že nastává její konec, ale pacientka se ráno probudila zdravá. Šla pak bez potíží na kontrolu k lékaři, který musel konstatovat, že neexistuje žádné vědecké vysvětlení. Lékařská konzultace dikasteria při zasedání 4. 3. 2010 uznala toto rychlé, úplné a trvalé uzdravení za zázrak dostačující k blahořečení Mariána Arciera, které bylo 24. 6. 2012 slaveno v Contursi Terme.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iuliana, , virgo et m. in Campania (neznámé století); Elias, Ieremias, Isaias, Samuel, Daniel… (309); Pamphilus duo, Valens, Paulus, Porphyrius, Seleucus, Theodulus et Iulianus (309); Marutha (před rokem 420); Philippa Mareri♦ (1236); Nicolaus Paglia♦ (1256); Franciscus Tóyama Jintaro♦ (1624); Marianus Arciero♦ (1788); Iosephus Allamano♦ (1926)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský