Elisa Martinez
| 8. února, připomínka | |
| Postavení: | panna a zakladatelka kongregace Dcer Panny Marie z Leuca (FSML) |
| Úmrtí: | 1991 |
ŽIVOTOPIS
Pochází z křesťanské rodiny v Itálii. Své řeholní povolání začala žít ve Francii jako sestra Marie de Ste Lucia. Pro závažné plicní onemocnění musela kongregaci opustit a po čase založila kongregaci novou, zprvu jako institut „Dcer Santa Maria di Leuca“. Prošla mnoha těžkými situacemi a rozšířila toto společenství sester, které pomáhaly vyvržencům společnosti, vězňům, svobodným matkám i opuštěným dětem, navzdory svému chatrnému zdraví, nejen po Itálii, ale i do Švýcarska, Belgie, a Spojených států, ale také do Austrálie, Indie a Filipín.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PANNA A MATKA MNOHA DCER NA STRANĚ OPOVRHOVANÝCH
Narodila se 25. 3. 1905 v Galatině v italské provincii Lecce jako první z osmi dětí Giacoma a Francesky Rizzelli. Byla vychovávána v křesťanské víře, a i když léto trávila se svou rodinou na venkově v selské usedlosti, snažila se bývat denně na mši svaté, na kterou do Collepassa vycházela už za úsvitu.
Měla vřelý vztah k nejchudším a k mladším dětem. Navštěvovala učitelskou školu s úmyslem zaměřeným především ke katechetické výuce dětí. Přitom začala pociťovat volání k řeholnímu životu. Po získání magisterského titulu se setkala s Kongregací sester Panny Marie Dobrého Pastýře, kterou založila Marie Pelletier (pam. 24.4.). V této kongregaci začala noviciát v roce 1928 v Angers ve Francii. Časné sliby složila 29. 9. 1930 jako sestra Lucie a po nich byla poslána do Chieti sloužit v Institutu pro převýchovu dívek. Když kvůli vážné plicní infekci musela se v roce 1932 vrátit do své rodiny, udržovala nadále vztahy s řeholními sestrami, i když se k nim natrvalo nevrátila.
S pomocí faráře z Miggiano o. Luigiho Cosiho za souhlasu biskupa Ruotola z Ugentu začala v roce 1938 práci na založení řeholního institutu a pozdější kongregace „dcer Santa Maria di Leuca“ ke cti Panny Marie Neposkvrněné ve velké mariánské svatyni u hranic diecéze Ugento a Salento.
Od samého založení se její duchovní dcery věnovaly opovrhovaným lidem, vězňům, svobodným matkám a opuštěným dětem, za druhé světové války i práci s uprchlíky.
V době vrcholící světové války, která znemožňovala přechod z jižní části země do severní, se matka představená Elisa Martinez odhodlala k této cestě za rozšířením kongregace. Po návratu se radovala, že za dobu její nepřítomnosti sester přibylo. V roce 1943 dostala papežský dekret z právního hlediska potvrzující a schvalující činnost její komunity. Jako mnozí jiní zakladatelé prošla i ona různými zkouškami. „Vždyť zlato se tříbí v ohni…“ (Sir 2,5 a srov 1 Petr 1,7). A v užitečné službě církvi to není nic neznámého, ani v životopisech světců.
Matka Elisa Martinez vedle zdravotních problémů prožívala úzkosti, pomluvy a nesčetná ponížení. Poslední léta trávila v tiché a radostné oběti fyzického utrpení a zesilovala modlitbu, která byla vždy jejím společníkem na cestách. V nejtrapnějších situacích zesilovala své spojení s Pánem Ježíšem a mezi těmi, kdo jí radami pomáhali, byl prý i P. Pio z Pietrelciny. S pevnou nadějí se vždy snažila přemáhat zlo dobrem. Když v roce 1965 byla odvolána z funkce představené, ukázala velkou pokoru. Své zakladatelské charisma potom zviditelnila otevřením domů v Evropě, Americe a v Asii, které přinesly kongregaci mnoho budoucích povolání.
Sídlo generálního domu a noviciátu už dříve přestěhovala do Říma. V roce 1970 byla Matka Elisa Martinez znovu zvolena generální představenou, ale na jedné z příštích kapitul v roce 1987 se této funkce ze zdravotních důvodů vzdala. Zemřela 8. 2. 1991 v Římě.
Jako zázrak pro blahořečení byl předložen případ těhotné matky z Loreta, jejíž plod přestal mít naději na pokračování života. Ultrazvukovými vyšetřeními bylo nejprve zjištěno, že plod není normální, a potvrzeno zpomalení jeho růstu. Zároveň byl diagnostikován úbytek plodové vody a potvrzena absence pupečníkové tepny. V té souvislosti utrpěl plod velmi vážné malformace. Žena byla z nemocnice v Rimini převezena do nemocnice v Anconě. V té době od blízké osoby této ženy byla informována představená Dcer Santa Maria di Leuca a zahájila novénu modliteb v různých komunitách jejich kongregace s výslovným požadavkem o přímluvu zakladatelky. K modlitbám se připojili i rodinní příslušníci a známí, věříce, že u Boha pro přímluvu svatých není nic nemožného.
Na konci novény 24. 1. 2018 byl proveden v Jednotném regionálním centru prenatální diagnostiky v Loretě další ultrazvuk s velkým překvapením pro lékaře, že vše směřuje do správného stavu a na dalším ultrazvuku v Rimini se zjistilo, že plod začal opět normálně růst. V této nemocnici se sledované ženě 19. 3. 2018 narodila holčička, která se jevila ve výborném stavu. U církevního soudu diecéze Ugento-Santa Maria di Leuca probíhalo od 1. 6. do 19. 8. 2020 šetření s pozitivním výsledkem.
Papež František 23. 2. 2023 po přijetí prefekta Kongregace pro kauzy svatých povolil vyhlášení výnosu o uznání tohoto uzdravení jako zázrak připisovaný přímluvě Matky Elisy.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
V životopise vidíme sílu a smysl života podle evangelia. Vidíme také, zejména u popisovaného zázraku na přímluvu blahoslavené, velikost a cenu života už před narozením i moc modlitby. Tu moc si můžeme připomenou Ježíšovými slovy: „za cokoli budete prosit ve jménu mém, to všechno udělám, aby Otec byl oslaven v Synovi.“ Zreviduji proto svou víru, modlitbu a postoj k životu, i nenarozenému.Bože, Tys povolal blahoslavenou Elisu Martinez, aby ve Tvé církvi ukazovala cestu ke spáse; dej, ať povzbuzeni jejím příkladem následujeme Krista a jednou i my dojdeme k Tobě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(použito modlitby z breviáře)
POZNÁMKA
Elisa Martinez byla úředně zapsána pěti jmény (Elisa Maria Annunziata Antonia Giuseppa) a k tomu dostala jako první řeholní jméno Marie de Ste Lucie. Běžně i u blahořečení je uváděna tímto prvním jménem Elisa. Do češtiny bývá překládáno většinou jako Eliška a ve zkrácené variantě jako Elza. Toto jméno pochází z hebrejštiny má stejný původ s českým jménem Alžběta (latinsky Elisabetta). Z toho důvodu bývá jméno Elisa, Elza i Eliška někde uváděno či používáno také jako Alžběta, zejména při vybírání křestní patronky.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Hieronymus Emiliani (1537); Iosephina Bakhita (1947); Cointha (249); Iuventius seu Eventius (397); martyres Constantinopoli monachi monasterii Dii (asi 485); Iacutus (s. VI.); Honoratus, ep. Mediolanen (asi 570); Nicetius, episcopus (asi 610); Paulus, ep. Virodunen (asi 647); Petrus Igneus♦ (1089); Stephanus, eremita (1124); Philippus Jeningen♦ (1704); Iosephina Gabriela Bonino♦ (1906); Maria Esperanza a Iesu virgo (Iosepha) Alhama Valera♦ (1983); Elisa Martinez♦ (1991); Maria Mlada♦, abbatissa Pragen (994)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský