blah. Alois (Louis) Antonín-Rose Ormières Lacase

Aloysius-Antonius-Rosselinus Ormières

16. ledna, připomínka
Postavení:	kněz, zakladatel SAC
Úmrtí:	1890

ŽIVOTOPIS

Narodil se 14. 7. 1809 v Quillán ve francouzské diecézi Carcassonne. V osmi letech byl poslán do internátní školy v Limoux, kde měl prarodiče. V šestnácti letech vstoupil do tzv. Menšího semináře v Carcassonne. O dva roky později se jako student rétoriky rozhodl pro kněžské povolání. V této souvislosti se svými vytouženými plány Alois-Antonín Ormières asi v 19 letech na škole v Montpellier získal kvalifikační diplom potřebný k vyučování. Ještě v období studií začal s vyučováním latiny v semináři v Carcassonne. Ve věku 24 let, po prodělaném zápalu plic, přijal 21. 12. 1833 kněžské svěcení.

Zprvu působil na biskupství jako pomocník (koadjutor), následně byl poslán jako farář do rodného Quillánu a sloužil jako kaplan kláštera. Znovu se v něm probudilo povolání k zajišťování školního vzdělání i v takových obcích jako byla jeho a s vyskytnutím epidemií měl starost o nemocné. U zakladatele Sester křesťanské výchovy ze Saint-Gildas se snažil získat potřebné sestry na založení školy, ale nedařilo se to hned. Později s řeholnicí rozenou Julienne-Marie Lavrillouz dal základ kongregaci Sestry svatého Anděla strážného (lat: Sororum Sancti Angeli Custodes – SAC). Do roku 1852 však závisely na kongregaci Saint-Gilda de Bois. Po vyhlášení protikongregačních zákonů ve Francii emigrovaly do Španělska, kde již měly školy od roku 1864.

Mezi léty 1853 až 1859 otec Ormières připravil také mužskou větev kongregace. Dne 16. 7. 1867 byl přijat na soukromé audienci papežem Piem IX., který ho povzbudil a požehnal mu k další práci v jeho kongregaci.

V roce 1884 mu požár zničil oblíbenou kolej v Gijónu. O dva roky později ale otevřel noviciát v Oviedu pod názvem Hora Tábor.

Po rozloučení se svými duchovními dcerami dne 16. 1. 1890 pokojně zemřel. Blahořečený byl 22. 4. 2017 v katedrále San Salvador v Oviedu ve Španělsku.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Marcellus Pp I (309); Danax (století neznámé); Melas (asi 390); Honoratus, ep. Arelaten. (429); Iacobus, ep. Tarentasien (s. V); Titianus, ep. Opitergin. (s. V); Leobatius^♦ (s. V); Trivierus (asi 550); Furseus (asi 650); Ioanna^♦, virgo Ord. Camald (1105); Berardus, Otho, Petrus, Accursius et Adiutus (1262); Iosephus Vaz (1711); Aloysius-Antonius-Rosselinus Ormières^♦ (1890); Iosephus Antonius Tovini^♦ (1897)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský