Ioannes Sullivan
| 19. února, připomínka | |
| Postavení: | kněz TJ |
| Úmrtí: | 1933 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 8. 5. 1861 v Dublinu v Irsku do protestantsko-katolické rodiny v době, kdy v takových rodinách bylo zvykem, že chlapci byli pokřtěni a vychováváni v otcově protestantské víře a dívky byly pokřtěny jako katoličky. Janovým otcem (v původním znění Johnovým otcem) byl advokát Edward Sullivan, budoucí lord kancléř Irska. Janova matka Elizabeth Josephine Bailey rovněž pocházela z významné rodiny, ale na rozdíl od muže, z katolické. Denně prý chodívala na mši sv. a za svého prvorozeného se modlila. Víme, že její muž si stěžoval, že proto musí snídat se služebnictvem. Rodiče dali Janovi později ještě čtyři sourozence. On i jeho bratři navštěvovali královskou školu Portora v Enniskillen v hrabství Fermanagh v Severním Irsku. Jan byl vynikajícím studentem. Když mu bylo 16 let, jeho bratr Robert se utopil.Jejich otec ve věku 62 let náhle v roce 1885 zemřel. Podíl z dědictví nejstaršímu Janovi zajistil finanční nezávislost a podle toho se choval. Začal být považován za nejlépe oblékaného muže v Dublinu a stal se z něj cestovatel po Evropě. Na cestách strávil také určitou dobu v pravoslavném klášteře na hoře Athos, kde hlouběji uvažoval o životě a přišla mu na mysl i úvaha stát se pravoslavným mnichem. Pokračoval v hledání a v roce 1896 se v jezuitském kostele, při vzpomínkách na matku, rozhodl konvertovat do katolické církve. V září roku 1900 pak vstoupil do jezuitského řádu a po letech studia 28. 7. 1907 přijal kněžské svěcení. Po něm byl poslán za člena učitelského sboru Clongowes Wood College a zde strávil většinu svého dalšího života.
Je charakterizován jako člověk modlitby, žijící tak stále v Boží přítomnosti. Vyznačoval se úctou k Eucharistii, před níž trávil dlouhé hodiny adorací, v oblibě měl modlitbu růžence, s láskou přinášel mnoho osobních obětí. Tím, že žil se stále otevřeným srdcem pro Pána, dovoloval mu jednat skrze něj. To se odráželo nejen ve vedení studentů, které měl na starosti, ale i ve starostlivosti o nemocné a chudé. Už před jeho smrtí docházelo údajně k mnoha případům duchovního a fyzického uzdravení prostřednictvím jeho modliteb.
Otec Jan Sullivan byl v únoru 1933 pro silné bolesti žaludku převezen z Clongowes do pečovatelského domu sv. Vincenta v Lower Leeson Street v Dublinu, kde 19. 2. 1933 zemřel.
Jako zázrak vybraný pro blahořečení bylo jednak zvoleno uzdravení z rakoviny krku u Delie Farnhamové, k němuž došlo v roce 1954. Vyzdvižený byl i zázrak uzdravení paralyzovaného chlapce Michaela Collinse o. Janem tím, že se dotkl jeho nohy a dvě hodiny se nad ním modlil. Celý příběh Janova života ukazuje na sílu modlitby.
Pro Irsko byla 13. 5. 2017 beatifikační slavnost v kostele sv. Františka Xaverského na Gardiner Street v Dublinu, kam už v roce 1960 byly přeneseny ostatky Jana Sullivana, v mnoha směrech něčím výjimečným. Jednalo se o první blahořečení na území Irska a zároveň o ekumenickou slavnost, spojující katolickou a irskou anglikánskou církev. Je označen za světce uzdravující Irsko. Předsedajícím slavnosti byl papežem pověřen kardinál Angelo Amato, prefekt Kongregace pro kauzy svatých. Jana v homilii představil jako jezuitu s „jednoduchým a uzavřeným životem“, který nikdy nekonal senzační gesta, ale každodenním cvičením malých ctností, jako je trpělivost, vděčnost a laskavost s neúnavnou oddaností pomáhat chudým, nemocným a trpícím, a tak dospěl k poctě oltáře.
Na této slavnosti v Dublinu vystoupil i místní arcibiskup irské anglikánské církve Michael Jackson údajně se slovy: „Společně s jezuitským řádem v Irsku a po celém světě a spolu s celou křesťanskou církví jsme svědky blahořečení Johna Sullivana v římskokatolické tradici. Činíme tak s vědomím nekonečné potřeby usmíření v Irsku a v očekávání hojnosti Božích milostí.“
Takovéto skutečnosti přispívají k jednotě církví a ukazují cesty k míru vycházejícího z rodiny, který je schopen změnit svět k lepšímu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Quodvultdeus (439 (nebo 454)); martyres in Palæstina monachi et alii sub Alamanduro* (507); Mansuetus, ep. Mediolanen (asi 680); Barbatus (682); Georgius, monachus in Aquitania (asi 877); Proclus de Bisiniano, monachus (asi 970 ); Bonifatius, asceta (1260); Godeschalcus♦ (1184); Conradus Confalonieri de Placentia♦ (1351); Alvarus de Zamora♦ (asi 1430); Elisabeth Picenardi♦ (1468); Lucia Yi Zhenmei (1862); Ioannes Sullivan♦ (1933); Iosephus Zaplata♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský