Balthasar, Antonius et Ignatius Uchibori
21. února, připomínka | |
Postavení: | samurajovy děti, mučedníci |
Úmrtí: | 1627 |
ŽIVOTOPIS
Připomínáme si zde trojici pokrevních bratrů umučených v Šimabaře v Japonsku i se svou matkou. Jejich otec Pavel, který je ve víře vychoval, byl umučen v sirných pramenech v Unzen o týden později, i když při mučení svých synů musel být s jejich matkou Agátou přítomen.Jako jejich nejstarší syn je označován Baltazar Uchibori, jehož věk neznáme. Druhý syn byl Antonín narozený asi v roce 1609 a třetí, nejmladší syn jménem Ignác se narodil v roce 1622 a měl pouhých 5 let. Všichni byli laici z arcidiecéze Nagasaki, děti narozené ve Fukae.
Vraťme se pro seznámení se situací o 14 let zpět. V roce 1613 církev na poloostrově Šimabara se začala rozrůstat i o věřící z privilegované třídy samurajů, kteří se rozhodli žít jako prostí venkované, aby uchovali svou víru. V tomto roce zde měli také první mučedníky. V dalším roce pronásledovatel daimjó Arima Naozumi po vydání ediktu šogunem Iemitsu zakazujícím křesťanskou víru poslal do vyhnanství kněze a řeholníky. Pak nastalo zostřené pronásledování a místní představitelé začali život církve organizovat a upevňovat kolem eucharistie, stále více prohlubovat dar víry a spolu s tím i posilovat vzájemné vztahy lásky. To je velice důležitý postup pro každou dobu.
V jednom dopisu zaslaném papeži Pavlu V. z Japonska se věřící vyjadřují takto: „Naše srdce žhne touhou obětovat celý svůj život, abychom vydali svědectví o své víře v Krista a v jeho církev“.
Jedna skupina mučedníků je zvláštní tím, že ji tvoří jen laici. Daimjó Matsukara Nobushige snášel do roku 1627 přítomnost křesťanů jen proto, že potřeboval jejich práci pro stavbu luxusního hradu v Šimabara. Jakmile do něj přesídlil, bylo po jeho toleranci a hned v únoru se pustil do jejich pronásledování okázalým způsobem, aby jich co nejvíce přiměl se vzdát víry. Kdo má ale pevnou víru, nemůže být přemožen. To zde ukazuje i pětileté dítě, o němž si pronásledovatel myslel, jak snadno jeho víře udělá konec.
Celou pětičlennou rodinu s dalšími 32 vězněnými věřícími daimjó nařídil vyvést a polovinu vybral k mučení. Rozvášněný soudce prohlásil, že „Jako psům a vepřům, tak i křesťanům stačí dva prsty“. Pak jednomu po druhém dal před očima všech useknout tři prsty na obou rukou. Na řadu přišel i pětiletý Ignác. Po useknutých prstících mu před očima z ran stříkala krev, ale zůstal statečný. Když následně měli být obnaženi naházeni do ledových vod moře k utopení, syn Antonín v poslední chvíli ještě údajně zavolal na otce: „Tati, děkujme Bohu za tuto nesmírnou milost“. Na čela zbývajících křesťanů bylo vpáleno znamení kříže. Matka prý podstoupila mučednickou smrt se syny, ale její jméno Agáta se mezi blahořečenými s nimi v martyrologiu nevyskytuje. Synové i otec jsou uvedeni v seznamu 188 japonských mučedníků blahořečených dne 24. 11. 2008 papežem Benediktem XVI.
Petrus Damiani, ep. Ostien. et doctor Eccl. (1072); Eustatius, ep. Antiochen (ca. 338); Germanus, abbas Grandivallen (asi 667); Thomas Pormort♦ (1592); Robertus Southwell (1595); Balthasar, Antonius et Ignatius Uchibori♦ (1627); Natalis Pinot♦ (1794); Maria Henrica (Anna Catharina); Dominici♦ (1894)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský