martyres Abitinenses (Carthagine)
| 12. února, připomínka | |
| Úmrtí: | 304 |
ŽIVOTOPIS
Zde je připomínáno 49 mučedníků z Abitinae, kteří v Kartágu za víru položili svůj život. V některých životopisech uspořádaných podle data úmrtí byli (a dosud jsou) tito mučedníci přiřazováni do skupiny mučedníků předchozího dne, ale v Martyrologium Romanum 2001 jsou odůvodněně uvedeni až v tento následující den. Někde bývá seřazení jmen podle abecedy, kde ke stejnému jménu patří více osob, a jinde, s dalším textem, jsou pohromadě ti, kteří k sobě patří pro vzájemný vztah.Za pronásledování císařem Diokleciánem se v neděli sešli k liturgickému slavení. Všichni byli zajati, prokonsulem Anulinem vyslýcháni a různě umučeni. Jejich abecední seznam je v latině následující:
Ampelius, Berectina, Cæcilia, Cæcilianus, Cassianus, Clautus, Dacianus, Dativus, Emeritus, Eva, Faustus, Felix, lector, Felix, tres, Givalius, Hilarion, Honorata, Ianuaria, duæ, Ianuarius, Maior, Margarita, Maria, Martinus, Matrona, duo, Maximianus seu Maximus, Maximus, Maximus, Pelusius, Pomponia, Prima, Quintus, Regiola, Restituta, Rogatianus, tres, Rogatus, duo, Sanator, Saturnina, Saturninus, Saturninus, Secunda, Tazelita, Telica vel Tazelita, Victoria, Victorianus, Victorinus, Vincentius, m. Abitinen.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
RADĚJI SMRT NEŽ VZDÁT SE NEDĚLNÍ LITURGIE
Toto byl postoj dnes připomínaných mučedníků z Abitinae, protože v neděli nechtěli být bez svátostného spojení s Ježíšem, bez společného prožívání jeho oběti ve mši svaté.
Jedné neděle při obvyklém shromáždění byli všichni přítomní křesťané zatčeni, protože byli přistiženi při liturgickém slavení přes císařský zákaz Diokleciána.
Po prvním výslechu byli odvedeni do Kartága vzdáleného asi 12,8 km. Zde podle zprávy biskupa Augustina (pam. 28. 8.) byli dne 12. 2. 304 vyslýcháni prokonsulem Anulinem a podstoupili mučení s různými následky. Prakticky bylo rozhodnuto o jejich smrti a na tento den byla stanovena jejich liturgická připomínka.
V čele zatčených křesťanů byl statečný kněz Saturnin se čtyřmi svými dětmi: Saturninem juniorem a Felixem, kteří byli lektory. Jako třetí byla Marie, která se rozhodla pro zasvěcení se Bohu, a malý Hilarion, který prý měl teprve 4 roky. Přesto se pak při výslechu hlásil k tomu, že je křesťan a na mši svaté byl proto, že chtěl, a zdůrazňoval, že ho nikdo nenutil. Prokonsulovi, který od něj čekal vyděšené dětské reakce po sdělení, že mu bude uříznut nos i obě uši, prý odpověděl: „To zvládnu, i pak budu křesťan.“ Po rozkazu „Uvěznit s ostatními!“ poděkoval Bohu.
Z této skupiny tradice zachovala jen některé jednotlivé příběhy lidí se stručným průběhem výslechu prokonsulem Anulinem.
Cestou k němu vězni zpívali chvály, protože vnímali požehnání a posilu, které se jim dostalo, protože byli vedeni s pouty na rukou kvůli Kristu. O události dne 12. 2. 304 vypráví Retractationes, libri II. a v roce 2005 ji připomínal papež Benedikt XVI.
Vězni byli při výslechu mučeni na zvláštní „protahovací lavici“ zvané „Equuleus“ („koník“), na kterou byli jeden po druhém přivazováni. Jako první byl na ní vyslýchán Dativus (označovaný za léčitele), který byl nazván „synem svatých rodičů“, kteří ho vychovali jako křesťana. Prokonsul od něj chtěl slyšet jména vlastníků domů, ve kterých se konala bohoslužebná shromáždění, i kdo jim předsedal a bez čekání, zda odpoví, nařídil, aby ho na lavici začali biřici trhat železnými háky.
Z křesťanských vězňů předstoupil Telika či Tazelita a prohlásil, že oni všichni jsou křesťané a údajně jako představeného jmenoval Saturnina, který je vedl, což bylo jasné už při jejich zatýkání. Při následném mučení modlil se o Boží pomoc a zanaříkal nad nespravedlností, že jsou týráni nevinní lidé jako by byli zločinci. Telika dále v modlitbě vyjadřoval svou naději na Boží království, pro které trpěl, zatímco Anulin dále zdůrazňoval nutnost uposlechnout císařský edikt a mučením chtěl pokračovat ve výslechu.
Pravděpodobně v té chvíli, bez vyvání, předstoupil Fortunát jako svědek i obhájce své sestry Viktorie. Byl to vlivný muž, který dbal na uctívání starých římských bohů. Ten tvrdil, že Dativus vylákal falešnými sliby jeho sestru, Secunda a Restitutu z Kartága do Abitinae na bohoslužbu. Viktorie ale vystoupila se zdůrazněním, že do shromáždění přišla dobrovolně z křesťanského přesvědčení. Jasně dala najevo, že je při smyslech, i když bratr tvrdil opak. Už jako velmi mladá se zasvětila Bohu, ačkoliv rodiče i bratr byli pohané. Rodiče rozhodli o jejím sňatku s výše postaveným šlechticem a bratr se ze všech sil snažil její víru vyvrátit. V den stanovené svatby Viktorie utekla skokem z okna a útočiště či úkryt našla tam, kde se konaly bohoslužby.
Po marné Fortunátově snaze prokonsul nařídil přitvrdit v Dativově mučení a chtěl prý vidět jeho vnitřnosti. Ten v modlitbě prosil Ježíše o vytrvalost, aby ho nepřemohlo pokušení, a kat mu železný nástroj vrazil do boku. Po tomto mučení byl dopraven do vězení, kde krátce potom na jeho následky zemřel.
Dále byl na mučednické lavici vyslýchán kněz Saturnin jako původce bohoslužebného shromáždění, který potvrdil svou přítomnost. Tomu kati otevřeli břicho tak, že vnitřní orgány zůstaly odhalené, a jeho natažené končetiny mu těžce zranili.
V té době, Emeritus, další vězeň zajatý při nedělním shromáždění, vystoupil a přiznal, že bohoslužba se konala v jeho domě a prohlásil: „Bez nedělního shromáždění, kde sloužíme mši svatou, nemůžeme žít. Nedostávalo by se nám sil, abychom podstupovali každodenní těžkosti a nepodlehli jim.“ Právě tato jeho slova 29. 5. 2005 citoval papež Benedikt XVI. v homilii na zakončení Eucharistického kongresu v Bari v Itálii.
Mimo jiné vedle mučedníků z Abitinae připomenul, že i biskup Ignác z Antiochie (pam. 17. 10.) obdobně řekl: „Jak bychom mohli žít bez něho, na kterého čekali i proroci?" (Ep. ad Magnesios, 9,1-2). Také doporučil, aby se křesťané 21. století učili od mučedníků z Abitinae ve svém postoji k nedělnímu sejití se ke slavení eucharistie.
Všichni tito mučedníci přijali smrt se srdcem naplněným radostí pro setkání s Pánem. Kdo z nich nebyl umučen v tento den, zemřel pak při mučení ve vězení, případně hladem.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Příběhy těchto mučedníků nás mají vést ke zpytování svědomí, zda si dostatečně ceníme nedělního slavení Eucharistie ve společenství s Ježíšem a mezi sebou spolu s ním navzájem. V tom směru si také udělám pevné předsevzetí.Bože, pomáhej nám, ať následujeme zářný příklad statečnosti a čistoty svatých mučedníků z Kartága, jejichž výroční památku s radostí slavíme, a dej, abychom měli užitek z toho, co oni získali svými zásluhami. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
POZNÁMKA
V českém jazyce jsou jména dnes připomínaných mučedníků uvedena takto:
Ampelius, Berektýna, Cecílie, Cecilián, Kasián, Klautus, Dacián, Dativus, Emerit, Eva, Faust (lektor), Felix (3x), Givalius, Hilarion, Honoráta, Januárie (2x), Januárius, Major, Markéta, Marie, Martin, Matrona (2x), Maximián, Maxim, Pelusius, Pomponie, Prima, Kvintus, Regiola, Restituta, Rogacián (3x), Rogát (2x), Sanátor, Saturnin (ml.), Saturnin (st. kněz), Saturnina, Sekunda, Telika či Tazelita, Viktorie, Viktorián, Viktorín, Vincenc.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
martyres Abitinenses (Carthagine) (304); Eulalia, virgo et m. in Hispania, in. s. IV (s. IV.); Meletius, ep. Antiochen (381); Benedictus, abbas Anione (821); Antonius Cauleas (901); Humbelina♦ (1136); Ludanus (1202); Thomas Hemmerford, Iacobus Fenn, Ioannes Nutter et Ioannes Munden♦ (1584); Georgius Haydock♦ (1584); Ioannes Havlík♦ (1965)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský